Trumpa nikdo nepochopil. Profesor z Harvardu vysvětlil, proč v reakci na Medveděva přesunul jaderné ponorky

Nedávno Donald Trump rázně odpověděl na lehkovážné jaderné hrozby, které vyslovil bývalý ruský prezident a místopředseda bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv. Zatímco se ve Washingtonu diskutovalo o dalších sankcích proti Rusku ve snaze ukončit válku na Ukrajině, Medveděv prohlásil, že „každé nové ultimátum je hrozbou a krokem k válce“ s jadernou supervelmocí, jakou je Rusko.

Ve svém vyjádření doporučil Trumpovi, aby si znovu pustil film o živých mrtvých a zamyslel se nad nebezpečím bájné „Mrtvé ruky“, což je sovětský systém jaderné kontroly, který by automaticky odpálil jaderné střely v případě zničení ruského vedení.

Trumpova reakce byla rychlá a precizní. Na sociální síti Truth Social poslal Medveděvovi a jeho nadřízenému Vladimiru Putinovi jasnou zprávu. „Na základě vysoce provokativních prohlášení bývalého prezidenta Ruska Dmitrije Medveděva, který je nyní místopředsedou Bezpečnostní rady Ruské federace, jsem nařídil přesun dvou jaderných ponorek do příslušných oblastí, jen pro případ, že by tato pošetilá a pobuřující prohlášení byla něčím víc, než jen slovy,“ napsal Trump.

Na závěr dodal: „Slova jsou velmi důležitá a často mohou vést k nezamýšleným důsledkům. Doufám, že toto nebude ten případ.“

Tento čin je historicky významný, protože se jedná o první případ od roku 1962, kdy americký prezident veřejně oznámil změnu v postavení amerických jaderných sil. Naposledy tak učinil JFK během karibské krize, kdy veřejně varoval Sovětský svaz, že jakákoli jaderná střela vypuštěná z Kuby bude považována za útok na Spojené státy.

Většina médií měla problém Trumpovu reakci pochopit. Kritici to označili za „předvádění se“ a poukazovali na to, že americké ponorky s jadernými zbraněmi jsou vždy v „příslušných oblastech“.

Ovšem, pokud by se na Trumpův výrok nahlíželo s větší vstřícností, mohlo by jít o příklad úmyslné strategické nejednoznačnosti, píše The Conversation. Přesun ponorek by mohl odkazovat na přemístění útočných jaderných ponorek, které představují přímější hrozbu pro ruské ponorky, případně ponorek, které mohou odpálit rakety s konvenčními hlavicemi.

Navzdory tomu, že Trump udělal v jiných oblastech, jako jsou celní války nebo vztahy se spojenci, řadu sporných rozhodnutí, v otázce jaderných zbraní by mohl mít pravdu. Autoři projektu „Bereme Trumpa vážně“ se domnívají, že Trump rozumí tomu, že na jaderných zbraních opravdu záleží.

Graham Allison dokonce tvrdí, že Trump má lepší pochopení pro jaderné hrozby než kterýkoli jiný politický lídr na domácí i mezinárodní scéně. Toto přesvědčení u něj nepramení z briefingů v Bílém domě, ale z mládí, kdy o těchto otázkách diskutoval se svým strýcem Johnem Trumpem, uznávaným profesorem elektrotechniky na MIT.

Trumpovo intenzivní zaměření na ukončení války na Ukrajině neodráží jeho sympatie k Putinovi, ale spíše obavy, že by tamní události mohly eskalovat v jaderný konflikt. Již v roce 2023 uvedl, že ačkoli je Ukrajina zničena, největší hrozbou je to, že by Putin mohl použít svou „druhou formu ničení, kterou jsou jaderné zbraně“.

V rozhovoru s Elonem Muskem na platformě X překvapil, když na otázku o globálním oteplování odpověděl, že „největší hrozbou není globální oteplování, ale jaderné oteplování“. I během debaty s Kamalou Harrisovou v roce 2024 upozorňoval na Putinův jaderný arzenál a varoval, že současná cesta může vést k „třetí světové válce, která nebude jako žádná jiná, a to kvůli jaderným zbraním a jejich síle.“

Trump, stejně jako Reagan, je přesvědčen, že „jadernou válku nelze vyhrát, a proto nesmí být nikdy vedena“. V tomto ohledu má Trumpova strategická představivost blízko k JFK během karibské krize, kdy i on chápal existenciální riziko jaderné války. Podobně jako Nixon a Kissinger s jejich politikou „détente“, i Trump věří, že pro jaderné mocnosti je nejdůležitější najít způsob, jak řídit své vztahy, aniž by došlo ke konfrontaci.

Cílem je budování „světa bezpečného pro diverzitu“, jak to nazval JFK ve svém nejdůležitějším projevu zahraniční politiky jen pět měsíců před svou smrtí. V něm zaznělo, že „v konečném důsledku všichni obýváme tuto malou planetu. Všichni dýcháme stejný vzduch. Všichni si ceníme budoucnosti našich dětí. A všichni jsme smrtelní.“

Autor textu Graham Allison, profesor politologie na Harvardově univerzitě a přední analytik národní bezpečnosti, si myslí, že ano. Trumpova ochota zapojit se do přímého jednání s lídry, kteří mají jaderné arzenály schopné vymazat USA z mapy, je formována právě tímto pocitem zodpovědnosti.