Donald Trump, zdá se, pohlíží na federální finance jako na své osobní prezidentské „prasátko“. Jeho nedávné varování, že někteří federální zaměstnanci, kteří museli nastoupit na nucenou dovolenou v důsledku zastavení vlády (shutdown), nemusí obdržet obvyklou zpětnou výplatu, je jen posledním signálem jeho přístupu. Trump podle CNN vnímá veřejné peníze jako osobní fond, se kterým může nakládat podle svého uvážení.
Rád utrácí za programy, které podporuje, například za masivní finanční pomoc farmářům zasaženým jeho cly, nebo za záchranné plány pro spřátelené populisty, jako je argentinský prezident Javier Milei. Naopak, když dojde na financování projektů, které se mu nelíbí nebo které jsou důležité pro jeho politické protivníky, stává se Trump pozoruhodně skoupým.
V minulosti čelili ohrožení financování například oběti hurikánu v Portoriku, demokratické státy žádající o pomoc při katastrofách, kalifornští představitelé ignorující jeho rady ohledně správy lesů nebo takzvaná „města útočiště“ (sanctuary cities), která odmítají spolupracovat na jeho deportační politice.
Trumpova administrativa také využívala hrozbu zrušení státního financování výzkumu ve snaze přimět univerzity, jako jsou Harvard a Columbia, aby se podřídily jejím ideologickým požadavkům a ukončily praxi, kterou považuje za „woke“, například programy diverzity, rovnosti a inkluze (DEI).
Trumpova ochota používat rozpočet jako zbraň se ještě zvýšila od zastavení federální vlády minulý týden. Nejprve prezident, který již dříve v rámci svého druhého funkčního období avizoval čistky v byrokracii pod Ministerstvem pro efektivitu vlády, pohrozil demokratům dalším propouštěním federálních zaměstnanců. Ačkoli to není standardní postup při shutdownu, Trump v úterý dokonce naznačil, že by si mohl vybírat, kterým zaměstnancům bude po skončení shutdownu vyplacena zpětná mzda. Vyjádřil se, že „někteří lidé si to opravdu nezaslouží.“ Jedinou výjimkou slíbil být vojenský personál, kterému „dostaneme každou korunu.“
V dalším pokusu potrestat demokraty za to, že nehlasovali pro krátkodobý zákon na udržení provozu vlády, administrativa hrozila zadržením 18 miliard dolarů z federálních fondů určených pro New York City na dva masivní infrastrukturní projekty: rozšíření metra Second Avenue a nové železniční tunely pod řekou Hudson. Není náhodou, že New York City reprezentují dva nejvýše postavení demokraté v Kongresu – Hakeem Jeffries a Chuck Schumer. Bílý dům také zmrazil téměř 8 miliard dolarů pro klimatické projekty v 16 státech, z nichž pouze dva nemají demokratického guvernéra.
Bílý dům se snaží toto očividné zpolitizování federálních peněz ospravedlnit tím, že hodlá cílit na agentury, které neodpovídají Trumpovým osobním prioritám a které považuje za „plýtvání penězi daňových poplatníků“. Taková prohlášení však podtrhují záměrné zkreslení nebo nepochopení prezidentovy ústavní role a pravomocí.
Ústava Spojených států jasně stanoví, že moc nad rozpočtem (anglicky „power of the purse“) náleží Kongresu, nikoli prezidentovi. Trumpovy pokusy přesměrovat nebo zmrazit finanční prostředky, které zákonodárci již přidělili, vyústily v ostré střety se soudy. Soudkyně Loren AliKhan například v minulosti pozastavila pokus zablokovat federální granty s tím, že se administrativa „pokusila vyrvat moc peněženky jediné větvi vlády, která je oprávněna ji držet.“
Trumpův sklon nerespektovat pravomoc Kongresu se projevil i v úterý, kdy administrativa oznámila plán využít výnosy z Trumpových cel k financování federálního programu potravinové pomoci pro téměř 7 milionů těhotných žen a dětí, zatímco vláda je uzavřena. Odborníci upozornili, že „problém není v tom, že by neměli peníze – problém je v tom, že jim Kongres neřekl, že je mohou utratit.“
Hrozby propouštění ani upřednostňování ve vyplácení mezd se zatím zcela neproměnily v realitu, a panují obavy, že by se takový krok mohl obrátit proti Trumpovi. Samotné hrozby však poskytují klíčový pohled na Trumpovu osobnost a styl vedení. Trump vnímá každé setkání a interakci jako soutěž, příležitost prosadit svou sílu nad slabším protějškem a využít jakoukoliv páku, kterou má k dispozici.
I jeho první impeachment byl spuštěn pokusem využít vojenskou pomoc financovanou Kongresem k nátlaku na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby oznámil vyšetřování Joea Bidena. Tento neustálý tlak a hledání páky vysvětluje i jeho koeritivní (donucovací) využívání federálních fondů. Peníze, které posílají daňoví poplatníci do Washingtonu, jsou pro něj jen další formou politické zbraně.
Trump sice není prvním prezidentem, který použil federální fondy k prosazování svých priorit, ale jeho očividné a bezostyšné manévry blednou ve srovnání s předchozími případy. Nejbližším ekvivalentem byl republikán Richard Nixon, jehož pokusy získat zpět již schválené federální finance (praxe známá jako impoundment) v 70. letech vedly k přijetí zákona, který toto prezidentovo právo výslovně zakázal. I když Trumpovy snahy nebyly vždy úspěšné, nic nenasvědčuje tomu, že by prezident, který vnímá život jako rovnici výhra-prohra, přestal používat peníze, na které nemá nárok, k dosažení svých politických cílů.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.