Mezi Spojenými státy a Íránem došlo k uzavření čtrnáctibodové dohody, kterou stvrdil svým podpisem šéf Bílého domu Donald Trump. Podle jeho vyjádření má tento krok zabránit propadu globální ekonomiky do hluboké krize. Vysoce postavení američtí činitelé hovoří o velkém triumfu pro USA, ačkoli Washington musel Teheránu poskytnout výrazné ústupky v oblasti politiky i financí. Klíčovým záměrem celého ujednání je plná obnova lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Prezident USA upustil od svých předchozích hrozeb vojenskými údery a uznal právo Íránu obohacovat uran pro mírové účely. Spojené státy navíc upustí od snahy zlikvidovat íránský program balistických raket a uvolní miliardové finanční prostředky, které byly doposud zmrazené.
Tento diplomatický zvrat se setkal s ostrou kritikou v Izraeli i u konzervativního křídla amerických republikánů, kteří Trumpa před dohodou varovali. Zcela opačný pohled má šéf libanonského hnutí Hizballáh Naím Kásim, jenž text označil za triumfální úspěch. Ze strany Íránu dokument podepsal tamní prezident Masúd Pezeškiján, přičemž formální podpisový akt se uskuteční na sklonku týdne v Ženevě za účasti amerického viceprezidenta JD Vanceho.
Podle hlavního íránského vyjednavače Mohammada Bágera Ghalíbáfa je ujednání jasným důkazem amerického neúspěchu. Donald Trump však kritiku odmítá s poukazem na pozitivní reakci finančních trhů a tvrdí, že vůči Teheránu postupoval nekompromisněji než jakýkoli jeho předchůdce. Setrvání v patové situaci by podle něj znamenalo pokračování hrozby zaminování průlivu a útoků na plavidla, což by paralyzovalo světové hospodářství.
Podepsané memorandum zavádí klid zbraní na dobu šedesáti dnů a má vytvořit prostor pro následná jednání o trvalém míru a nukleárních otázkách. Írán slíbil, že nebude usilovat o jaderný arzenál, a vyjádřil ochotu jednat o redukci svých zásob vysoce obohaceného uranu pod kontrolou inspektorů z Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Výměnou za to Spojené státy neprodleně zruší námořní blokádu přístavů, což Íránu umožní obnovit export ropy do zahraničí.
Plán počítá s možným odbouráním mezinárodních sankcí a vytvořením fondu na obnovu Íránu ve výši 300 miliard dolarů, který mají dotovat státy z regionu Perského zálivu. Donald Trump rezolutně popřel, že by na obnovu přispívaly americké finance, a dodal, že uvolňování peněz bude podmíněno chováním Teheránu.
Na žádost Íránu se dohoda vztahuje také na Libanon, kterému garantuje územní celistvost a přináší omezení izraelských vojenských aktivit. Zda se Izraelci budou muset stáhnout z vytvořeného bezpečnostního pásma, však zástupci USA nepotvrdili. Teherán se naoplátku zavázal zklidnit své regionální spojence v čele s Hizballáhem a garantovat volný pohyb plavidel strategickým průlivem po dobu dvou měsíců.
Ghalíbáf nicméně deklaroval, že předválečný režim v Hormuzském průlivu již nebude obnoven a Írán hodlá po vypršení šedesátidenní lhůty zpoplatnit tranzit lodí. Podle Suzanne Maloney z Brookings Institution umožní rychlé odbourání sankcí a obnovení prodeje ropy Íránu získat značné finanční prostředky ve velmi krátkém čase. Francouzský prezident Emmanuel Macron dohodu podpořil s tím, že stabilizuje situaci a uleví ekonomice, což vítají i evropští partneři.
Vstup Spojených států do konfliktu s Íránem doprovázely maximalistické cíle. Washington plánoval kompletně zlikvidovat tamní jaderný projekt, zničit program balistických raket a ukončit podporu, kterou Teherán poskytuje regionálním ozbrojeným skupinám v čele s hnutím Hizballáh a Hamás. Výsledná realita po uzavření memoranda o porozumění je však pode The Guardian zcela odlišná. USA se musely spokojit s pouhým slibem Íránu, že nebude vyvíjet atomovou bombu, a s příslibem dalších jaderných rozhovorů, zatímco balistické rakety v textu vůbec zmíněny nejsou a Hizballáh v Libanonu slaví úspěch díky dojednanému příměří.
Mezi Spojenými státy a Íránem došlo k uzavření čtrnáctibodové dohody, kterou stvrdil svým podpisem šéf Bílého domu Donald Trump. Podle jeho vyjádření má tento krok zabránit propadu globální ekonomiky do hluboké krize. Vysoce postavení američtí činitelé hovoří o velkém triumfu pro USA, ačkoli Washington musel Teheránu poskytnout výrazné ústupky v oblasti politiky i financí. Klíčovým záměrem celého ujednání je plná obnova lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.