Prezident Donald Trump čelí nové vlně kritiky poté, co se ukázalo, že jeho zvláštní vyslanec pro ukončení války na Ukrajině Steve Witkoff při třech vysoce důležitých schůzkách s Vladimirem Putinem nepoužil vlastního tlumočníka, ale spoléhal se výhradně na překladatele poskytnuté Kremlem. O jednáních informoval server NBC News s odvoláním na americké a západní úředníky obeznámené s průběhem rozhovorů.
Witkoff, bývalý realitní magnát a obchodník s kryptoměnami, se s ruským prezidentem setkal 11. února v Moskvě, 13. března a naposledy 11. dubna v Petrohradě. Ani v jednom případě s sebou neměl vlastního jazykového experta, a přestože neovládá ruštinu, přenechal veškerý překlad ruské straně. „Jestli mezi sebou Putin a jeho lidé mluvili rusky, Witkoff nemohl vědět, co přesně si říkají,“ uvedl jeden ze západních úředníků.
Bývalý americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul označil toto rozhodnutí za „velmi špatný nápad“, který vyslance Trumpovy administrativy dostal do zásadní nevýhody. Podle McFaula je naprosto běžné, že rozdíly mezi překladem amerických a ruských tlumočníků bývají výrazné, a jen vlastní tým může zajistit přesný záznam rozhovorů a vytvořit oficiální přepis, tzv. „memcon“.
Na poslední schůzce s Putinem 25. dubna, kde se objevili i poradce Kremlu Jurij Ušakov a zvláštní zmocněnec pro investice Kirill Dmitrijev, dorazil Witkoff do místnosti sám a jen letmo potvrdil přítomnost neidentifikované ženy na své straně stolu slovy: „Tlumočnice? Z ambasády? Dobře.“ Bílý dům odmítl sdělit její totožnost, stejně jako Witkoffův tým či ministerstvo zahraničí.
Bez vlastního tlumočníka podle expertů chybí americké vládě i důkladné zápisy z jednání, což komplikuje další kroky například ministru zahraničí Marcu Rubiovi nebo vyslanci pro Ukrajinu Keithu Kelloggovi. „Jak má Kellogg vědět, na čem se Witkoff s Putinem dohodl, když nemá přepis?“ ptá se McFaul.
Další kritiku vyvolává i fakt, že letoun, kterým Witkoff cestuje na jednání do Ruska, není vybaven zabezpečeným vládním komunikačním systémem. Podle dvou západních představitelů ale alespoň využívá chráněný telefon při hovorech na americké ambasádě před odletem.
Navzdory opakovaným cestám se Witkoffovi zatím nepodařilo dosáhnout konkrétního pokroku ze strany Ruska. Návrh na případné setkání Donalda Trumpa s Putinem při příští cestě do Saúdské Arábie byl zamítnut, protože Moskva nevykázala žádné kroky k příměří. Putin naopak zopakoval své „maximalistické požadavky“, mezi které patří mimo jiné odstoupení Ukrajiny z čtyř okupovaných oblastí a garance, že se nikdy nepřipojí k NATO.
Zatímco Rusko dál trvá na svých podmínkách, Ukrajina podle bývalého amerického velvyslance v Kyjevě Williama Taylora přijala návrh USA na příměří včetně zastavení bojů ve vzduchu, na zemi i na moři. Vznikl i návrhový dokument obsahující 22 bodů, mezi nimi i 30denní klid zbraní a podmínky přijaté i ze strany evropských partnerů. Jedním z ústupků je i to, že USA nepodpoří vstup Ukrajiny do NATO.
„Pokud Putin hledá cestu ven, tady ji má,“ uvedl jeden ze západních úředníků. Witkoff má nyní za úkol celý plán ruskému prezidentovi představit.
V mezičase Bílý dům podepsal s Ukrajinou ekonomickou dohodu, která USA zajišťuje přístup k jejím kritickým surovinám. To zatím působí jako jediný hmatatelný výsledek vyjednávání, zatímco Witkoffovo zvláštní postavení, absence diplomatického zázemí a kontroverzní spolupráce s Kremlem nadále vzbuzují pochybnosti doma i v zahraničí.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.
