Nobelovu cenu za mír pro rok 2025 nakonec nezískal americký prezident Donald Trump, ačkoliv se o něm opakovaně spekulovalo. Nobelův výbor se rozhodl ocenit Maríu Corinu Machadovou, výraznou venezuelskou političku a kritičku tamního režimu.
María Corina Machadová Pariscaová se narodila 7. října 1967 v Caracasu. V letech 2011 až 2014 zasedala v Národním shromáždění Venezuely. Pochází z rodiny ocelářského podnikatele Henrique Machada Zuloagy. Vystudovala průmyslové inženýrství a získala magisterský titul v oboru financí.
V roce 1992 založila Nadaci Atenea, která se věnuje pomoci dětem z ulice v Caracasu. Ve veřejném životě se Machadová projevila v roce 2012, kdy neúspěšně kandidovala na venezuelskou prezidentku. O dva roky později se stala jednou z hlavních tváří protestů proti vládě Nicoláse Madura.
V politice je důslednou odpůrkyní chavismu a zastánkyní privatizace státních podniků, včetně ropné společnosti PDVSA. Podporuje mezinárodní sankce a dokonce se vyslovila pro zahraniční intervenci, jelikož nevěří v demokratické sesazení Madura.
Její politická kariéra se ocitla v ohrožení v červnu 2023, kdy jí generální kontrolor na 15 let zakázal zastávat veřejné funkce. I přes tento zákaz zvítězila v opozičních primárkách s drtivou převahou přes 92 % hlasů. Režimem uložený zákaz nakonec vedl k tomu, že se opozičním kandidátem stal diplomat Edmundo González Urrutia.
Ačkoliv opozice tvrdí, že González volby vyhrál, státní volební rada označila za vítěze Madura. González následně odešel do exilu do Španělska a Machadová se od léta 2024 skrývá před režimem, který ji obviňuje z trestných činů, jako je terorismus a volební podvod. Machadová byla v roce 2018 zařazena mezi 100 nejvlivnějších žen světa podle BBC.
Donald Trump opakovaně mluvil o sobě jako o „prezidentovi míru“, který si Nobelovu cenu zaslouží. Během svého druhého prezidentského období se dokonce pochlubil urovnáním hned šesti mezinárodních konfliktů. Tyto údajné úspěchy zahrnovaly spory mezi Indií a Pákistánem, Izraelem a Íránem, Arménií a Ázerbájdžánem, Srbskem a Kosovem a také Rwandou s Kongem a Kambodžou s Thajskem.
Nicméně tato tvrzení je nutné vnímat s rezervou. Trumpova administrativa má totiž tendenci i malé pokroky prezentovat jako velká vítězství. Odborníci se shodují, že ačkoliv se mu podařilo zmírnit napětí, šlo často spíše o křehká příměří než o trvalé mírové dohody. Příkladem neúspěchu je i vyjednávání s Hamásem a neúspěšné mírové snahy se Severní Koreou.
Trumpova zahraniční politika je kritizována za to, že se soustředí na rychlé a mediálně atraktivní výsledky namísto řešení skutečných příčin konfliktů. Podle Dr. Samira Puriho z Chatham House, jsou Trumpovy zásahy spíše „řízením konfliktů“ než jejich konečným vyřešením.
Během svých dvou funkčních období v Bílém domě byl Trump nominován na cenu za mír více než desetkrát. Mezi navrhovateli byli Benjamin Netanjahu, kambodžský premiér Hun Manet a zákonodárci z několika evropských zemí i USA. Ačkoliv se spekulovalo o jeho šancích po podepsání první fáze jeho mírového plánu pro Gazu, ředitelka Institutu pro výzkum míru v Oslu, Nina Graeger, uvedla, že tento vývoj přišel příliš pozdě.
Laureát byl v tu dobu již vybrán. Graeger nicméně naznačila, že pokud by Trumpův plán vedl k trvalému míru v Gaze, musel by to výbor zvážit pro příští rok. Nobelův výbor uvedl, že letos bylo nominováno 338 uchazečů, avšak samotná nominace neznamená oficiální podporu.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.