Snaha Spojených států ovládnout Grónsko není jen aktuálním výstřelkem Donalda Trumpa, ale ambicí, která se historií USA táhne už od 19. století. Přestože Trumpova rétorika v lednu 2026, posílená úspěšnou operací ve Venezuele, nabývá na agresivitě, navazuje na dlouhou řadu neúspěšných pokusů svých předchůdců. Geopolitický význam tohoto největšího ostrova světa totiž pro Washington zůstává po staletí neměnný.
Zájem Američanů o arktické území začal hned po nákupu Aljašky v roce 1867. Tehdejší ministr zahraničí William H. Seward, opojen úspěšnou transakcí s Ruskem, navrhl, aby USA odkoupily od Dánska také Grónsko a Island. Věřil, že kontrola nad těmito oblastmi by zajistila Spojeným státům dominantní postavení v globálním obchodu. K formální nabídce tehdy sice nedošlo, ale myšlenka americké expanze na sever byla definitivně zasazena.
Další kuriózní pokus se odehrál v roce 1910, kdy americký velvyslanec v Dánsku Maurice Francis Egan přišel s velmi odvážným návrhem. Navrhoval výměnu filipínského ostrova Mindanao, který tehdy patřil USA, za Grónsko a Dánskou Západní Indii. Přestože tato výměna neprošla, Spojené státy o pár let později od Dánů alespoň koupily Panenské ostrovy, aby zabránily jejich ovládnutí Německem během první světové války.
Nejblíže k získání ostrova byly USA po druhé světové válce, kdy převzaly odpovědnost za jeho obranu. V roce 1946 nabídl prezident Harry Truman Dánsku 100 milionů dolarů v ryzím zlatě. Dokumenty o této nabídce zůstaly tajné až do roku 1991. Tehdejší američtí stratégové argumentovali tím, že Grónsko je pro Dánsko bezcenné, zatímco pro bezpečnost USA v rodící se studené válce je naprosto nezbytné. Kodaň však prodej znovu rezolutně odmítla.
Geograficky Grónsko zaujímá klíčovou pozici v takzvané mezeře GIUK, což je námořní cesta mezi Grónskem, Islandem a Velkou Británií. Tato trasa spojuje Arktidu s Atlantským oceánem a historicky sloužila k monitorování pohybu sovětských ponorek. Dnes její význam opět roste v souvislosti s tajícím ledem, který otevírá nové obchodní cesty a odhaluje ložiska vzácných nerostů, plynu a ropy.
Donald Trump svou snahu o nákup ostrova poprvé veřejně přiznal v roce 2019, kdy ji přirovnal k „velkému realitnímu obchodu“. Po svém znovuzvolení v roce 2024 však své nároky stupňuje. V posledních dnech Bílý dům dokonce naznačil, že v zájmu národní bezpečnosti je ve hře i využití americké armády. Trumpův postoj „dostaneme ho tak či onak“ vyvolává v Evropě zděšení a masové protesty přímo v ulicích grónského Nuuku.
Dnešní situace se od té Trumanovy liší především v míře autonomie, kterou Grónsko získalo v roce 1979. Místní obyvatelé i dánská vláda trvají na tom, že ostrov není na prodej a jeho osud mají v rukou pouze ti, kteří na něm žijí. Trumpova snaha narušit tento status quo pomocí cel a vojenských hrozeb tak naráží na odpor, který sjednotil téměř celou Evropu v obraně dánské suverenity.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.
Po americké speciální operaci v lednu 2026, při níž byl dopaden diktátor Nicolás Maduro, prochází Venezuela procesem politické liberalizace. Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguez a vládní strana PSUV podnikají kroky směřující k přípravě na budoucí svobodné volby. Tento vývoj, který se odehrává v pozadí, naznačuje posun země směrem k demokracii a ekonomické obnově.
Putinova pozice je v současnosti oslabena válkou na Ukrajině, ekonomickou recesí a útoky dronů, které ohrožují ruskou schopnost vyvážet ropu. Do této situace se přidávají obavy z vývoje v Čečensku, kde systém Ramzana Kadyrova vykazuje zjevné známky únavy a nestability. Otazníky se vznášejí nad zdravím samotného vládce i nad budoucností celého regionu, který byl historicky jedním z nejvíce vzpurných území ruské federace.
Prodeje elektromobilů v kontinentální Evropě zaznamenaly v březnu prudký nárůst o 51 procent. Tento trend úzce souvisí s rostoucími cenami benzinu a nafty, které vyvolal probíhající konflikt v Íránu. Data ukazují, že v březnu bylo registrováno 224 000 nových elektrických vozidel, přičemž za první tři měsíce roku dosáhl jejich počet půl milionu. To představuje nárůst o 33,5 procenta oproti stejnému období předchozího roku, jak uvádí analýza organizací New AutoMotive a E-Mobility Europe.
Ukrajinské jednotky stále častěji nasazují v bojových operacích pozemní drony a robotické systémy namísto lidských vojáků. Příkladem je mise jednotky NC13 ze Třetí samostatné útočné brigády, která dokázala obsadit nepřátelskou pozici a zajmout ruské vojáky výhradně za pomoci dálkově ovládaných strojů. Velitel jednotky Mykola Zinkevyč potvrdil, že při této operaci nepadl jediný výstřel ze strany pěchoty. Dnes se tyto mise staly pro jednotku běžnou součástí každodenní činnosti.
Bývalý prezident a někdejší velitel letectva Rumen Radev dosáhl výrazného volebního vítězství. Jeho strana Progresivní Bulharsko získala 44,7 procenta hlasů, což jí v dvousetčtyřicetičlenném národním shromáždění zajistilo odhadem 131 křesel. Jde o první případ od roku 1997, kdy jedna politická formace získala v zemi absolutní většinu. Tento výsledek by mohl ukončit roky politické nestability a střídání krátkodobých koalic, které následovaly po pádu vlády dlouholetého premiéra Bojka Borisova.
Skotský ministr Douglas Alexander se zastal premiéra Keira Starmera v souvislosti s kontroverzním jmenováním Petera Mandelsona velvyslancem v USA. Podle Alexandera šlo o chybu, za kterou se premiér již omluvil, ale vyloučil, že by Starmer v této věci lhal, neboť o selhání při bezpečnostní prověrce nebyl informován.
Esmail Baghaei z íránského ministerstva zahraničí oznámil, že Teherán momentálně neplánuje další kolo rozhovorů se Spojenými státy. Podle jeho slov Washington porušil předchozí dohody, což znemožňuje konstruktivní diplomatický posun. Baghaei zdůraznil, že Írán nemůže ignorovat útoky ze strany USA, které probíhaly i během dřívějších jednání, a hodlá nadále hájit své národní zájmy. Íránská strana považuje americké návrhy za neseriózní a jejich požadavky za nerealistické, přičemž odmítá akceptovat jakákoli ultimáta.