Teherán tvrdě doplácí na změny počasí. Deseti milionům lidí hrozí, že skončí bez vody

Teherán, město s přibližně 10 miliony obyvatel, se nachází v srdci země, která je od přírody chudá na vodní zdroje. Tento problém se však nyní stává závažným, protože voda dochází už i v samotné metropoli.

„Mluvíme o možné situaci, kdy dojde ke ‘dni nula’ během několika týdnů,“ uvedl pro CNN Kaveh Madani, ředitel Institutu pro vodu, životní prostředí a zdraví při Univerzitě OSN, a bývalý náměstek íránského ministerstva životního prostředí.

Kořeny této krize spočívají v kombinaci špatného hospodaření s vodními zdroji, nezvládnuté zemědělské praxi, neefektivním využívání vody v městských oblastech a zhoršujících se klimatických podmínkách.

Írán se nachází uprostřed jednoho z nejhorších such a zažívá pátý rok po sobě, kdy trpí extrémním suchem. Teploty v některých oblastech Íránu přesahovaly 50°C, což ještě více umocňují klimatické změny.

V reakci na tuto krizi byly sníženy tlaky vody v Teheránu o téměř polovinu, což postihlo až 80 % domácností. Pro obyvatele vysokých bytových domů to znamená, že nemají žádný přístup k vodě. Někteří lidé v Teheránu, například jeden z mužů žijící ve 14. patře, potvrzují, že jejich kohoutky jsou často suché.

Aby byla situace vyřešena, do města jsou posílány cisterny s vodou a obyvatelé, kteří si to mohou dovolit, instalují zásobníky na vodu. „Nikdy jsme nezažili něco takového… Teherán čelí novému druhu krize,“ říká Madani.

Íránská vláda minulý týden vyhlásila celodenní státní svátek v Teheránu a dalších oblastech s cílem šetřit vodou a elektřinou. Teď zvažuje, že by dala obyvatelům Teheránu celotýdenní prázdniny, aby je povzbudila k dočasnému odjezdu z města a snížení poptávky po vodě.

Odborníci na vodní krize považují špatné řízení vody za hlavní příčinu problémů. Nadměrné čerpání podzemních vod, neudržitelný zemědělský rozvoj a nekontrolované využívání vody v městských oblastech vedly podle odborníka Amir AghaKouchaka k tomu, že region směřuje k tomu, co lze nazvat „bankrotem vody“.

Klimatické změny celou situaci ještě zhoršují. Podle údajů íránských vodohospodářů došlo v tomto roce k poklesu srážek o více než 40 % v porovnání s dlouhodobým průměrem a přehrady, které zásobují Teherán, jsou naplněny pouze na 21 % své kapacity.

V současné době čelí vodnímu stresu kromě jediné provincie všichni v celém Íránu. Ministr energetiky Abbas Aliabadi vyjádřil naději, že k vodnímu rozdělování (rationingu) nedojde, přesto se mnozí obávají, že by k němu mohlo dojít už brzy.

I přes snahy o pomoc odborníci tvrdí, že neexistují jednoduchá řešení této krize. Vláda podniká kroky jako nové projekty na přenos vody, ale Madani varuje, že tato technická řešení, jako jsou odsolování a recyklace odpadních vod, pouze řeší symptomy, nikoliv příčiny problému. Na celkovou změnu je potřeba přejít od náročného zemědělství k méně náročné průmyslové produkci a službám.

Tato reformní opatření by byla bolestivá a nákladná, jak ekonomicky, tak politicky, a s ohledem na současnou vládu a mezinárodní sankce jsou spíše nepravděpodobná. AghaKouchak zdůrazňuje, že kořeny této krize nejsou pouze environmentální, ale také politické a systémové. „Vodní krize v Íránu není oddělitelná od širší krize vládnutí v zemi.“

Prozatím Írán čeká na podzim a doufá, že s ním přijdou i deště, které by mohly zabránit tomu, aby se situace dostala až ke "dni nula". „Pokud Teherán vydrží do konce září, pak je tu stále naděje na vyhnutí se tomuto dni,“ uzavírá Madani.