Tchaj-wan kvůli válce v Íránu řeší, zda se neusmířit s Čínou

Válka v Íránu vyvolává u tchajwanských představitelů naléhavé otázky ohledně schopnosti Washingtonu udržet pozornost na více frontách současně. Zpoždění v dodávkách zbraní a vyčerpávání amerických zásob munice vyvolávají pochybnosti o tom, jakou prioritu bude mít tichomořský region v případě další krize. K tomu přispívá i transakční přístup prezidenta Donalda Trumpa k jeho spojencům.

Tato diskuse nabývá na obrátkách v době, kdy Cheng Li-wun, předsedkyně hlavní opoziční strany Kuomintang (KMT), odjíždí na šestidenní cestu do Číny. Tato návštěva by mohla vyvrcholit historickým setkáním s čínským lídrem Si Ťin-pchingem. Pokud k němu dojde, bude to první oficiální setkání úřadujícího předsedy KMT s nejvyšším představitelem Číny po dlouhých deseti letech.

Cheng Li-wun svou cestu prezentuje jako mírovou misi, která má za cíl ochladit napjaté vztahy v Tchajwanské úžině. Podle jejích slov není válka nevyhnutelná a doufá, že její návštěva přinese do vzájemných vztahů oteplení. Tato rétorika je v přímém kontrastu s oficiálním postojem Pekingu, který se nikdy nezřekl možnosti ovládnout ostrov silou.

Tlak na Tchaj-wan se přitom stupňuje z obou stran. Ve stejný den, kdy Peking pozval šéfku opozice, přistála v Tchaj-peji skupina amerických senátorů. Ti vyzvali tamní zákonodárce ke schválení rozsáhlého obranného plánu prezidenta Laj Čching-teho v hodnotě 40 miliard dolarů. Američtí zákonodárci zdůrazňují, že mír v regionu lze zajistit pouze skrze vojenskou sílu.

Vojenský konflikt v Íránu však tuto strategii komplikuje. Analytici upozorňují, že vleklá kampaň na Blízkém východě může snížit tlak, kterému Čína čelí v Indo-pacifické oblasti. Pokud Washington odkloní své zdroje a pozornost jinam, mohl by se Tchaj-wan cítit více odhalený a zranitelný vůči politickému i vojenskému nátlaku ze strany Pekingu.

Tato nejistota se odráží i v tchajwanském parlamentu, kde opozice blokuje vládní výdaje na obranu. Kritici poukazují na to, že ostrov již zaplatil miliardy dolarů za americké stíhačky a rakety, které dosud nebyly dodány. Ptají se proto, proč by země měla schvalovat další astronomické výdaje, když existující objednávky váznou v logistickém backlogu.

Politická scéna je tak hluboce rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Vládnoucí Demokratická progresivní strana (DPP) vidí jedinou cestu k bezpečnosti v posilování vazeb s USA a v investicích do odstrašování. Opozice v čele s Kuomintangem naopak tvrdí, že nejlepším způsobem, jak zabránit válce, je snížení napětí s Čínou, aby odstrašování nemuselo být nikdy testováno v praxi.

Peking tento rozpor aktivně využívá a udržuje neustálý vojenský tlak pravidelnými operacemi v blízkosti ostrova. Zároveň odmítá jakoukoli komunikaci s vládnoucí stranou DPP, protože ta neuznává suverenitu Číny nad ostrovem. Kuomintang je pro Peking přijatelnějším partnerem, což mu umožňuje udržovat vliv na tchajwanskou politiku a izolovat zvolenou vládu.

Mnoho Tchajwanců, zejména mladší generace, však k čínským slibům o míru přistupuje s velkou skepsí. Zkušenosti s potlačením autonomie v Hongkongu vedly k tomu, že se identita obyvatel stále silněji posouvá směrem k tchajwanskému sebeuvědomění. Přesto se většina společnosti shoduje na tom, že prioritou je zachování současného stavu a vyhnutí se přímému ozbrojenému střetu.

Tchaj-wan se tak nachází v situaci, kdy je vlečen dvěma opačnými směry. Jako globální lídr v produkci pokročilých polovodičů hraje ostrov nezastupitelnou roli ve světové ekonomice, což z něj činí klíčový bod zájmu pro Washington i Peking.