"Sunnitské NATO." Na čem staví dohoda mezi Pákistánem, Saúdskou Arábií a Tureckem?

Turecko
Turecko, foto: Pixabay
Klára Marková 14. srpna 2026 11:56
Sdílej:

Podepsání dohody o společné obraně mezi Pákistánem, Saúdskou Arábií a Tureckem vyvolalo v mezinárodních politických kruzích značný ohlas. Pakt uzavřený v Mekce stanovuje, že útok na jednoho ze signatářů bude považován za útok na všechny smluvní strany, což přímo odkazuje na principy známé z Severoatlantické aliance. 

Tato skutečnost vedla část analytické veřejnosti podle National Interest k označení dohody za vznik takzvaného sunnitského NATO, avšak detailnější pohled na regionální zájmy ukazuje, že motivace partnerů mají spíše pragmatické než čistě náboženské pozadí.

Představa o vzniku nového blokového uskupení založeného výhradně na náboženské větvi Islámu naráží na řadu faktických okolností. Do spojenectví se zapojily státy s odlišnou geopolitickou orientací, zatímco významné sunnitské země jako Egypt nebo Irák se k dohodě nepřipojily. Naopak o případném vstupu či užší spolupráci uvažuje Ázerbájdžán, v jehož populaci převládá šiitská většina. Formování aliance tak primárně neodpovídá historickým náboženským liniím, ale konkrétním bezpečnostním potřebám zúčastněných stran.

Z pohledu bezpečnostní politiky představuje dohodnuté spojenectví reakci na klesající spolehlivost tradičních vnějších garancí v regionu. Saúdská Arábie dlouhodobě hledá stabilní bezpečnostní záruky po sérii regionálních konfliktů a útoků na infrastrukturu v Perském zálivu, které zpochybnily rozsah americké ochrany. Turecko zase čelí pochybnostem ohledně míry podpory od svých aliančních partnerů v NATO a zároveň usiluje o posílení své role a vlastního obranného průmyslu na Blízkém východě.

Pákistán do tohoto svazku přináší rozsáhlé armádní kapacity, jaderný arsenál a rozvinuté strategické vazby jak na saúdskoarabský režim, tak na Čínu. Žádná ze tří zemí přitom nevstupuje do paktu s cílem otevřeného vojenského střetu nebo obkličování Íránu. Pákistán i Turecko udržují s Teheránem rozsáhlé hospodářské i politické vztahy a Saúdská Arábie v nedávné době obnovila s Íránem diplomatické styky za čínského zprostředkování.

Všechny tři zúčastněné státy se navíc potýkají s vlastními vnitřními politickými a demografickými specifiky, přičemž na jejich územích žijí početné šiitské menšiny. Signatářské země se nepodílely na americko-izraelských vojenských operacích proti Íránu a pákistánský premiér se dokonce osobně zúčastnil pohřbu íránského nejvyššího vůdce. Dohoda z Mekky tak představuje především diverzifikaci bezpečnostních rizik pro státy, které již nechtějí spoléhat na jediného vnějšího garanta.

Architektura paktu z Mekky se zásadně liší od jiných regionálních iniciativ, jako byly Abrahámovské dohody zaměřené na normalizaci vztahů s Izraelem a rozvoj obchodně-bezpečnostní spolupráce pod americkým dohledem. Nové uskupení staví na kolektivní obraně muslimských zemí bez přímého zapojení západních mocností. Nejde tedy o pakt vytvořený ze strany Spojených států, ale o samostatnou snahu regionálních aktérů o vybudování vlastní bezpečnostní struktury.

Historie Blízkého východu nabízí řadu příkladů obranných aliancí, které podlehly proměnlivým politickým podmínkám. Příkladem může být Bagdádský pakt z roku 1955, který propojil Irák, Turecko, Írán, Pákistán a Velkou Británii ve snaze čelit sovětskému vlivu. Navzdory silným závazkům na papíře však rozdílné národní zájmy, vnitřní opozice a následný převrat v Iráku dohodu během krátké doby fakticky zlikvidovaly.

Úspěch a dlouhodobá udržitelnost paktu z Mekky bude záviset na tom, zda dokáží zúčastněné strany přetavit společný pocit nejistoty v trvalou strategickou kooperaci. Pokračující konflikty v širším regionu potvrzují posun od bezpečnostního systému ovládaného Spojenými státy k mnohopolárnímu a samostatnějšímu uspořádání. Zda se dohoda stane funkčním bezpečnostním blokem, nebo skončí jako pouhá historická epizoda, ukáže až schopnost reálné vojenské a politické koordinace při řešení konkrétních krizí.

Stalo se
Novinky
Budova Kapitolu

Ve volbách uspěli, vyhráno ale nemají. Blížící se volba odhaluje problémy uvnitř Demokratické strany

Senátor za stát Maryland Chris Van Hollen oznámil, že se hodlá utkat se současným lídrem demokratické větve v americkém Senátu Chuckem Schumerem o pozici vůdce demokratické většiny. Toto klání, které proběhne v rámci tajné volby počátkem prosince, přichází po úspěšných volbách a podle CNN odráží hlubší ideologické a generační pnutí uvnitř Demokratické strany.

Novinky
Joe Biden

Biden poprvé prozradil, co mu Trump napsal v dopise při přebírání Bílého domu

Bývalý americký prezident Joe Biden odhaluje ve své nadcházející knize obsah dosud nezveřejněného dopisu, který mu v lednu 2021 při odchodu z Bílého domu zanechal Donald Trump. Tento dokument přináší nečekaný pohled na vztahy mezi oběma politickými rivaly v době, kdy se jejich cesty v nejvyšších patrech americké moci protly.

Novinky
Ilustrační foto

Indonésie čelí kvůli jevu El Niño nejintenzivnějším lesním požárům za poslední desetiletí

Indonésie čelí nejintenzivnějším lesním požárům za poslední desetiletí, které letos spálily téměř tři miliony hektarů půdy a zanechaly za sebou toxický smog sužující velkou část jihovýchodní Asie. Podle vědců byly ničivé požáry v období od srpna do října vyvolány kombinací silného jevu El Niño a globálního oteplování způsobeného spalováním fosilních paliv, píše The Guardian.

Novinky
Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci

Donbas Putinovi stačit nebude. Zelenskyj popsal, co by následovalo, kdyby se Ukrajina vzdala části území

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varoval v rozhovoru pro dánskou vysílací společnost DR Nyheder, že případné vzdání se Donbasu ve prospěch Ruské federace by nepřineslo trvalý mír. Podle jeho slov by ruský prezident Vladimir Putin získal pouze čas k přeskupení sil před dalším útokem, který by mohl přijít v horizontu jednoho až pěti let. Nikdo podle něj nevěří tomu, že by se Moskva po takovém ústupku zastavila.