Snaha EU čelit extrémnímu počasí naráží na zásadní překážku. Šéfka EK představila řešení

Evropská komise se obává, že tato nejasnost nejen vyvolává politické spory, ale především ohrožuje samotnou prevenci. Z toho důvodu Brusel připravuje novou legislativu, která má členské země přimět k přesnému rozdělení kompetencí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v této souvislosti oznámila brzké představení nového rámce pro klimatickou odolnost.

Klíčovým prvkem chystaného návrhu má být stanovení takzvaného vlastnictví rizik, tedy vyjasnění, kdo odpovídá za předcházení, zvládání a předvídání konkrétních dopadů extrémních výkyvů počasí. Evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra zdůraznil nutnost mít zcela jasno v tom, na jaké úrovni se mají jednotlivá opatření řešit.

Podle něj je nezbytné přesně určit, zda má daný úkol spadat pod lokální, regionální, národní nebo unijní úroveň. Unijní administrativa přitom zdůrazňuje, že nechce řídit zásahy při katastrofách z Bruselu, neboť samotná reakce na pohromy zůstává v národní kompetenci členských států. Zástupci Komise však trvají na tom, že pravidla pro financování, hašení požárů či péči o zranitelné skupiny musejí mít konkrétního nositele.

Chybějící odpovědnost se v praxi projevuje chaosem při řešení konkrétních mimořádných událostí. Příkladem je nedávný rozsáhlý požár v belgické přírodní rezervaci Hautes Fagnes, který pravděpodobně způsobily jiskry od zemědělské techniky. Belgická federální vláda má na starosti koordinaci národní připravenosti, avšak správa půdy spadá pod regionální úřady, jež vydávají zákaz sečení nejednotně.

V důsledku této roztříštěnosti vyslala valonská regionální agentura na vyschlé území dodavatele sekaček v době největšího sucha. Šéf odboru Komise pro klima Kurt Vandenberghe v reakci na tuto událost uvedl, že belgický případ jasně ukazuje, kolik práce v oblasti stanovení odpovědnosti ještě zbývá.

Podobné problémy s předáváním odpovědnosti se objevily i při jiných tragických událostech v Evropě. Během katastrofálních záplav ve španělské Valencii v roce 2024 poskytly centrální orgány včasná varování, avšak regionální vláda zpozdila odeslání nouzových výstrah obyvatelstvu.

K vzájemnému obviňování mezi místními a regionálními představiteli došlo rovněž při ničivých povodních v německém údolí Ahr v roce 2021. Ředitelka bruselské pobočky analytického střediska E3G Manon Dufourová upozornila, že v současnosti nenese za klimatická rizika na unijní úrovni odpovědnost nikdo. Mnoho úkolů tak padá na města a regiony, které však nemají dostatečné zdroje na jejich zvládání.

Odborníci podle webu Politico navíc upozorňují, že pravidla pro vlastnictví rizik se nesmějí omezovat pouze na viditelné pohromy, jako jsou požáry a povodně. Strategický poradce Theo Cox ze znalostního centra Strategic Climate Risks Initiative poukázal na to, že největší mezery existují u rizik, která řetězově zasahují finanční systémy, dodavatelské řetězce nebo energetické sítě.

Zavedení jasné odpovědnosti podle expertů přináší také otázku právní odpovědnosti a transparentnosti vůči veřejnosti. Vlády mohou mít motivaci se přímému převzetí rizik vyhýbat, protože by tím otevřely dveře případným žalobám ze strany obětí katastrof. Právě proto by nový unijní rámec měl podle odborníků obsahovat i vymáhací mechanismy.

Přijetí nových pravidel tak pravděpodobně vyvolá v hlavních městech členských zemí značné debaty. Vymezení vlastnictví rizik funguje podle klimatických expertů jako určitá společenská smlouva mezi státem a jeho obyvateli. Příkladem je Nizozemsko, kde má stát jasný závazek chránit občany před povodněmi prostřednictvím rozsáhlého systému hrází.

Vzhledem k rostoucí intenzitě klimatických jevů se stávající systémy, které nebyly na takové podmínky dimenzovány, dostávají na hranici svých možností. Experti proto zdůrazňují, že je nutné radikálně přehodnotit nejen samotná adekvátní opatření, ale i celkový způsob řízení a strategie jednotlivých států.