Studium je pro ně zapovězené. Jak se žije v zemi, kde ženy nemohou chodit do školy?

Jedinou možností, jak získat nějaké vzdělání, je navštěvovat náboženské školy, tzv. madrasy. Zákaz vzdělávání žen je součástí širšího omezování ženských práv ze strany Tálibánu, jehož vůdci čelí kvůli perzekuci žen a dívek obvinění z válečných zločinů. 

Tálibán původně sliboval, že uzavření škol bude dočasné, ale po čtyřech letech se zdá, že radikální křídlo převažuje. Podle ministerstva školství bylo za poslední tři roky založeno téměř 23 tisíc státem financovaných madras.

Vláda tvrdí, že se dívky v minulosti oblékaly příliš vyzývavě a studovaly obory, jako je zemědělství a strojírenství, které podle nich neodpovídají afghánské kultuře ani islámu. V madrasách je většina učebních plánů zaměřena na náboženské texty.

Soukromé madrasy, jako je Naji-e-Bashra, kam se podařilo dostat štábu CNN, mají o něco volnější pravidla. Tady si dívky mohou přidat i další předměty, například jazyky nebo přírodní vědy.

Podle ředitele školy, který je dlouholetým podporovatelem Tálibánu, vzdělávání žen v madrasách odpovídá jejich budoucí roli matky, která má vychovávat dobré děti.  Řada Afghánek ale považuje náboženské školy za nedostatečnou náhradu za klasické vzdělání.

Jedna z nich je Nargis, 23letá žena, která dříve studovala ekonomii. Vzpomíná, že před příchodem Tálibánu měla spoustu snů a ambicí. Chtěla být podnikatelkou, mít vlastní kavárnu, nebo studovat na univerzitě v Oxfordu. To se ale změnilo.

Nyní se soustředí na pomoc svým mladším sestrám, které byly po uzavření škol zdrcené. Proto zřídila tajnou školu. Každé ráno se u ní doma schází asi 45 studentek, které se učí matematiku, přírodní vědy, informatiku a angličtinu.

Nargis si uvědomuje, že je to velmi nebezpečné a žije v neustálém strachu, že ji Tálibán odhalí. Dvakrát už ji zatkli a její otec a další rodinní příslušníci ji prosí, aby s výukou přestala, ale ona odmítá své studentky opustit. 

Nargis a další studentky byly podporovány prostřednictvím programů financovaných agenturou USAID. Tyto programy ale byly zrušeny po rozhodnutí Trumpovy administrativy snížit objem humanitární pomoci.

Pro Nargis to znamenalo konec studia na americkém programu, což pro ni byla poslední kapka. "Máma nikdy nechodila do školy. Vždycky nám vyprávěla, jak to bylo za předchozí vlády Tálibánu, proto jsme tak pilně studovaly... Ale jaký je mezi námi teď rozdíl? Já mám sice vzdělání, ale obě sedíme doma," říká Nargis.

Cítí, že studium v zemi, kde ženy nemohou pracovat, nedává smysl. Přesto se nevzdává.