Britskou politickou scénou otřásá rezignace Morgana McSweeneyho, klíčového stratéga a šéfa operací Downing Street, která vyvolala zásadní otázky o budoucnosti premiéra Keira Starmera. McSweeney, který je považován za architekta drtivého vítězství Labouristické strany v roce 2024, odstoupil v neděli v souvislosti s prohlubujícím se skandálem kolem jmenování Petera Mandelsona velvyslancem ve Washingtonu. Ve svém prohlášení McSweeney přiznal plnou odpovědnost za doporučení Mandelsona do této prestižní role, přestože byly známy jeho problematické vazby na usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Westminster je nyní plný spekulací o tom, jak dlouho může Starmer v úřadu bez svého nejbližšího poradce vydržet. Historické paralely ukazují, že odchod klíčového poradce nemusí znamenat okamžitý konec premiéra, ale často značí začátek jeho úpadku. Margaret Thatcherová zůstala v úřadu rok a měsíc po rezignaci Alana Walterse, zatímco Tony Blair dokázal vládnout téměř další čtyři roky po odchodu Alastaira Campbella. Naproti tomu Boris Johnson skončil necelé dva roky po vynuceném odchodu Dominica Cummingse.
McSweeneyho pozice se stala neudržitelnou po zveřejnění dokumentů, které naznačují, že Mandelson udržoval s Epsteinem vztahy i po jeho odsouzení v roce 2008. Podle nových informací z tzv. Epsteinových spisů měl Mandelson sdílet citlivé vládní informace a přijímat od finančníka platby. Ačkoliv se Starmer za jmenování omluvil a tvrdí, že mu Mandelson lhal, kritici zdůrazňují, že premiér o těchto vazbách věděl již v době jmenování a nese za své rozhodnutí konečnou odpovědnost.
V rámci vnitrostranické politiky jsou reakce na McSweeneyho odchod smíšené. Část poslanců jeho odchod vítá, protože v něm viděli symbol frakcionářství a vytlačování levicového křídla strany. Jiní se však obávají, že Starmer bez svého „firewallu“ ztratí ochranu před přímými útoky a nebude schopen efektivně řídit vládní agendu. Objevují se hlasy, že premiér je nyní nebezpečně exponovaný a jeho autorita nad stranou i parlamentem je nejistá.
Situaci komplikuje i blížící se doplňovací volba v obvodech Gorton a Denton, kde by případný neúspěch mohl Starmerovu pozici dále oslabit. Analytici poukazují na to, že McSweeneyho strategie zaměřená na oslovování bývalých voličů konzervativců nemusela být tak rozhodujícím faktorem vítězství, jak se dříve tvrdilo. Pokud Labouristé ztratí podporu ve prospěch Zelených nebo Reform UK, tlak na změnu vedení se může stát neodolatelným.
Kemi Badenochová, lídryně konzervativců, označila Starmerovu pozici za neudržitelnou. Podle ní je výmluva na „špatné rady“ od poradců nepřípustná, protože lídr je ten, kdo nakonec rozhoduje. Badenochová zdůraznila, že Starmer, jako bývalý nejvyšší žalobce, by měl mít lepší úsudek, než věřit zjevným lžím člověka, který byl v minulosti již dvakrát nucen rezignovat kvůli neetickému chování.
Vláda se nyní snaží krizi zmírnit a prezentovat McSweeneyho odchod jako akt vyvození osobní odpovědnosti, který Starmerovi umožní „restart“. Ministryně Jacqui Smithová v médiích potvrdila, že premiér rozhodně neodstoupí a je odhodlán pokračovat v plnění vládního programu. Zdůraznila, že Starmer přijal odpovědnost za chybu, kterou jmenování Mandelsona bylo, a nyní se soustředí na nápravu procesů prověřování kandidátů.
Dnešní večerní setkání poslaneckého klubu Labouristické strany (PLP) bude pro Starmera klíčovým testem. Premiér se pokusí přesvědčit své poslance, že má situaci pod kontrolou a že odchodem McSweeneyho se uzavírá jedna problematická kapitola. Skupiny podporující Starmera, jako je Labour First, již vyzvaly své členy k aktivní podpoře premiéra na tomto jednání a k zdůrazňování rozdílu mezi ním a předchozími konzervativními lídry.
Kritika však přichází i zevnitř strany. Poslanec Andy McDonald varoval, že pokud Starmer dostatečně nepřizná svou chybu a nepředstaví jasný plán na zlepšení fungování Downing Street, může být jeho konec otázkou týdnů či měsíců. McDonald volá po více pluralitní a demokratické agendě, která by nahradila dosavadní centralizovaný způsob řízení, který McSweeney prosazoval.
Mezitím se pozornost upírá i k policii, která prověřuje materiály související s Mandelsonem a jeho komunikací s Epsteinem. Existuje podezření, že mohlo dojít k porušení zákona o úředním tajemství nebo k zneužití pravomoci veřejného činitele. Starmer nařídil vládnímu aparátu, aby co nejrychleji zveřejnil dokumenty týkající se Mandelsonova jmenování, aby veřejnost viděla, jaké informace byly v té době k dispozici.
Dnešní nabitý politický program zahrnuje i vystoupení Nigela Farage, lídra Reform UK, který očekává, že Starmer nebude v úřadu o mnoho déle než jeho poradce. Farage přirovnává současný chaos v Labouristické straně k nejhorším krizím minulé konzervativní vlády. Pro Starmera je tak dnešek dnem, kdy musí bojovat o znovuzískání kontroly nad vlastní stranou i politickým narativem.
V krátkodobém horizontu Starmer pravděpodobně přežije, ale dlouhodobé poškození jeho pověsti coby politika, který sliboval „bělejší než bílou“ vládu, je značné. Skandál kolem Mandelsona a následný pád McSweeneyho ukázaly trhliny v rozhodovacím procesu v samotném srdci britské vlády.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.