Britskou politickou scénou otřásá rezignace Morgana McSweeneyho, klíčového stratéga a šéfa operací Downing Street, která vyvolala zásadní otázky o budoucnosti premiéra Keira Starmera. McSweeney, který je považován za architekta drtivého vítězství Labouristické strany v roce 2024, odstoupil v neděli v souvislosti s prohlubujícím se skandálem kolem jmenování Petera Mandelsona velvyslancem ve Washingtonu. Ve svém prohlášení McSweeney přiznal plnou odpovědnost za doporučení Mandelsona do této prestižní role, přestože byly známy jeho problematické vazby na usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Westminster je nyní plný spekulací o tom, jak dlouho může Starmer v úřadu bez svého nejbližšího poradce vydržet. Historické paralely ukazují, že odchod klíčového poradce nemusí znamenat okamžitý konec premiéra, ale často značí začátek jeho úpadku. Margaret Thatcherová zůstala v úřadu rok a měsíc po rezignaci Alana Walterse, zatímco Tony Blair dokázal vládnout téměř další čtyři roky po odchodu Alastaira Campbella. Naproti tomu Boris Johnson skončil necelé dva roky po vynuceném odchodu Dominica Cummingse.
McSweeneyho pozice se stala neudržitelnou po zveřejnění dokumentů, které naznačují, že Mandelson udržoval s Epsteinem vztahy i po jeho odsouzení v roce 2008. Podle nových informací z tzv. Epsteinových spisů měl Mandelson sdílet citlivé vládní informace a přijímat od finančníka platby. Ačkoliv se Starmer za jmenování omluvil a tvrdí, že mu Mandelson lhal, kritici zdůrazňují, že premiér o těchto vazbách věděl již v době jmenování a nese za své rozhodnutí konečnou odpovědnost.
V rámci vnitrostranické politiky jsou reakce na McSweeneyho odchod smíšené. Část poslanců jeho odchod vítá, protože v něm viděli symbol frakcionářství a vytlačování levicového křídla strany. Jiní se však obávají, že Starmer bez svého „firewallu“ ztratí ochranu před přímými útoky a nebude schopen efektivně řídit vládní agendu. Objevují se hlasy, že premiér je nyní nebezpečně exponovaný a jeho autorita nad stranou i parlamentem je nejistá.
Situaci komplikuje i blížící se doplňovací volba v obvodech Gorton a Denton, kde by případný neúspěch mohl Starmerovu pozici dále oslabit. Analytici poukazují na to, že McSweeneyho strategie zaměřená na oslovování bývalých voličů konzervativců nemusela být tak rozhodujícím faktorem vítězství, jak se dříve tvrdilo. Pokud Labouristé ztratí podporu ve prospěch Zelených nebo Reform UK, tlak na změnu vedení se může stát neodolatelným.
Kemi Badenochová, lídryně konzervativců, označila Starmerovu pozici za neudržitelnou. Podle ní je výmluva na „špatné rady“ od poradců nepřípustná, protože lídr je ten, kdo nakonec rozhoduje. Badenochová zdůraznila, že Starmer, jako bývalý nejvyšší žalobce, by měl mít lepší úsudek, než věřit zjevným lžím člověka, který byl v minulosti již dvakrát nucen rezignovat kvůli neetickému chování.
Vláda se nyní snaží krizi zmírnit a prezentovat McSweeneyho odchod jako akt vyvození osobní odpovědnosti, který Starmerovi umožní „restart“. Ministryně Jacqui Smithová v médiích potvrdila, že premiér rozhodně neodstoupí a je odhodlán pokračovat v plnění vládního programu. Zdůraznila, že Starmer přijal odpovědnost za chybu, kterou jmenování Mandelsona bylo, a nyní se soustředí na nápravu procesů prověřování kandidátů.
Dnešní večerní setkání poslaneckého klubu Labouristické strany (PLP) bude pro Starmera klíčovým testem. Premiér se pokusí přesvědčit své poslance, že má situaci pod kontrolou a že odchodem McSweeneyho se uzavírá jedna problematická kapitola. Skupiny podporující Starmera, jako je Labour First, již vyzvaly své členy k aktivní podpoře premiéra na tomto jednání a k zdůrazňování rozdílu mezi ním a předchozími konzervativními lídry.
Kritika však přichází i zevnitř strany. Poslanec Andy McDonald varoval, že pokud Starmer dostatečně nepřizná svou chybu a nepředstaví jasný plán na zlepšení fungování Downing Street, může být jeho konec otázkou týdnů či měsíců. McDonald volá po více pluralitní a demokratické agendě, která by nahradila dosavadní centralizovaný způsob řízení, který McSweeney prosazoval.
Mezitím se pozornost upírá i k policii, která prověřuje materiály související s Mandelsonem a jeho komunikací s Epsteinem. Existuje podezření, že mohlo dojít k porušení zákona o úředním tajemství nebo k zneužití pravomoci veřejného činitele. Starmer nařídil vládnímu aparátu, aby co nejrychleji zveřejnil dokumenty týkající se Mandelsonova jmenování, aby veřejnost viděla, jaké informace byly v té době k dispozici.
Dnešní nabitý politický program zahrnuje i vystoupení Nigela Farage, lídra Reform UK, který očekává, že Starmer nebude v úřadu o mnoho déle než jeho poradce. Farage přirovnává současný chaos v Labouristické straně k nejhorším krizím minulé konzervativní vlády. Pro Starmera je tak dnešek dnem, kdy musí bojovat o znovuzískání kontroly nad vlastní stranou i politickým narativem.
V krátkodobém horizontu Starmer pravděpodobně přežije, ale dlouhodobé poškození jeho pověsti coby politika, který sliboval „bělejší než bílou“ vládu, je značné. Skandál kolem Mandelsona a následný pád McSweeneyho ukázaly trhliny v rozhodovacím procesu v samotném srdci britské vlády.
Hrozba amerického prezidenta Donalda Trumpa, že „přeruší veškerý obchod se Španělskem“, vyvolala v mezinárodním společenství značný rozruch. Právní experti však upozorňují, že realizace takového kroku je v praxi extrémně složitá, neboť Španělsko v mezinárodním obchodu nevystupuje jako samostatný aktér. Od vzniku jednotného trhu v roce 1993 je obchodní politika výlučnou kompetencí Evropské unie, která funguje jako celní unie.
Válka na Blízkém východě, rozpoutaná americko-izraelskými údery na Írán, přinesla podle webu Politico nečekaného vítěze. Ruský prezident Vladimir Putin, který ještě na začátku roku čelil hrozící domácí ekonomické krizi kvůli nákladům na čtyři roky trvající invazi na Ukrajinu, získal díky eskalaci konfliktu nečekaný finanční dar. Prudký nárůst cen ropy totiž výrazně posílil schopnost Kremlu financovat své vojenské operace.
Izraelská armáda v úterý provedla varovný úder na jižní předměstí libanonského hlavního města Bejrútu. Útok následoval krátce poté, co izraelské síly (IDF) vydaly oficiální varování, že se chystají cílit na infrastrukturu hnutí Hizballáh v oblastech měst Súr a Sidon na západním pobřeží jižního Libanonu. Izrael zároveň potvrdil, že operuje v oblasti jižně od řeky Litani a důrazně vyzval civilisty k evakuaci.
Německý kancléř Friedrich Merz v úterý vyjádřil vážné znepokojení nad aktuálním vývojem konfliktu na Blízkém východě. Podle jeho slov se zdá, že Spojené státy a Izrael postrádají „společný plán“, jak válku proti Íránu dovést k rychlému a přesvědčivému konci. Ačkoliv Německo mnoho cílů této kampaně sdílí, Merz upozornil, že s každým dalším dnem bojů vyvstává stále více nezodpovězených otázek ohledně dalšího postupu.
Vědci doufají, že neobvyklý experiment v Mainském zálivu by mohl přinést průlom v boji proti klimatické krizi. Tým oceánografů pod vedením Adama Subhase vypustil do oceánu 65 000 litrů hydroxidu sodného obarveného červeným barvivem, což na hladině vytvořilo skvrnu připomínající toxický rudý příliv. Cílem však nebylo znečištění, ale testování technologie zvyšování alkality oceánů (OAE), která má potenciál pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry.
Americké úřady varují, že Írán mohl vyslat „operační signál“ k aktivaci svých spících buněk po celém světě. K tomuto varování došlo v souvislosti s eskalujícím konfliktem, do kterého se zapojily Spojené státy a Izrael. Federální úřad pro vymáhání práva v oficiální výstraze uvedl, že byly zachyceny šifrované komunikace, které pravděpodobně pocházejí přímo z Íránu a byly rozeslány po smrti nejvyššího vůdce Alího Chameneího.
Vojenské manévry Čínské lidové osvobozenecké armády, které proběhly na samotném konci roku 2025, vyvolaly v mezinárodním společenství vlnu zděšení a obavy z vypuknutí globálního konfliktu. Zatímco světová média s napětím sledovala masivní nasazení techniky v okolí Tchaj-wanu, reakce samotných obyvatel ostrova byla překvapivě vlažná. Pro Tchajwance se totiž podobné hrozby staly stereotypní součástí každodenního života.
Pojem „cloud“ v nás dlouho vyvolával představu nehmotné digitální mlhy, která se vznáší kdesi v nedohlednu a uchovává naše data v bezpečí před pozemskými konflikty. Realita roku 2026 nás však vyvádí z omylu. Cloud nikdy nebyl nehmotný; vždy šlo o fyzický systém postavený z betonu, mědi, transformátorů, chladicích systémů a tisíců kilometrů kabelů. Tato infrastruktura je nyní v rámci probíhající války v Íránu čelním terčem vojenských úderů.
Nizozemské tajné služby v pondělí vydaly varování před rozsáhlou kybernetickou kampaní, za kterou stojí hackeři napojení na Kreml. Útoky se zaměřují na státní úředníky, vojenský personál, ale i novináře a další vlivné osobnosti. Hlavním nástrojem útočníků jsou populární komunikační aplikace WhatsApp a Signal, které jsou často považovány za bezpečné kanály pro soukromou komunikaci.
Dosazení Modžtaby Chameneího do čela Íránu vyvolalo v zemi silné a protichůdné emoce. Zatímco v ulicích probíhají režimem organizované oslavy, v soukromí mnoha domovů panuje mrazivý odpor a strach. Pro zastánce současného systému znamená tento krok stabilitu, ale pro velkou část veřejnosti představuje začátek éry, která by mohla být ještě tvrdší než ta předchozí.
Francouzský prezident Emmanuel Macron během své návštěvy Kypru oznámil, že Francie a její spojenci připravují speciální misi, jejímž cílem je znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. Tato operace je plánována jako čistě obranná a podpůrná. V současné době v této klíčové námořní cestě uvázly desítky lodí, což ochromilo mezinárodní obchod i energetické toky.
Prezident Donald Trump v rozhovoru pro stanici CBS News prohlásil, že válka s Íránem je již téměř u konce. Podle jeho slov je konflikt v tuto chvíli v podstatě hotovou věcí, protože Írán již nedisponuje žádným námořnictvem, letectvem ani funkčním spojením. Na otázku, zda má nějaký vzkaz pro nového íránského nejvyššího vůdce Modžtabu Chameneího, Trump odpověděl, že pro něj nemá vůbec žádnou zprávu.