Sledujeme pád Ruska v přímém přenosu? Noční můry Putina se naplňují, režim se hroutí zevnitř

Toto prohlášení, jež může na první pohled působit jako politická paranoia nebo pokus o mobilizaci občanů, není nutně založeno na imaginárních nepřátelích. Naopak ukazuje na oficiální uvědomění si, že se v Rusku konverguje řada negativních trendů a že současný režim, ba dokonce stát jako takový, může brzy vyčerpat všechny své možnosti.

Tři hlavní obavy, které v současnosti panují mezi ruskými představiteli, jsou podle expertů webu National Interest: prohra ve válce, ekonomický kolaps a rozpad státu. Všechny tři hrozby se nyní zdají být reálné a blízké.

Pokud jde o vojenské ztráty, ruský velvyslanec v Británii Andrej Kelin v červnu neúmyslně potvrdil, že ruské síly utrpěly během plnohodnotné invaze na Ukrajinu stovky tisíc obětí. Blížící se dodávky zbraní z USA a NATO a tvrdší americké sankce na ruský export ropy vedly k obvyklým hrozbám o jaderné odvetě, včetně přímého varování bývalého prezidenta Dmitrije Medveděva vůči prezidentu Trumpovi, že Moskva má schopnosti jaderného úderu z dob Sovětského svazu.

Obava z porážky a mezinárodní izolace je patrná na nejvyšších úrovních vlády. Ministr zahraničí Sergej Lavrov přiznal, že Rusko bojuje proti Ukrajině bez jakýchkoliv západních spojenců, což je situace, jakou země nikdy dříve nezažila. Varoval, že Rusko se musí spolehnout pouze na sebe a nemůže si dovolit slabost nebo laxnost.

Porážka ve válce nebo dlouhý konflikt, který vysává ekonomiku, zvýší tlak na režim a může obrátit velkou část společnosti proti Kremlu. Rusko má historické zkušenosti s prohranými válkami nebo ekonomickými krizemi, které vedly k rozpadu státu, zejména během pádu carského impéria v první světové válce a zániku Sovětského svazu na konci studené války.

Margarita Simonyanová, šéfredaktorka ruské státem kontrolované televize RT, přiznala, že ruské úřady mají stále větší obavy, že válka na Ukrajině může odvrátit obyčejné, apolitické občany od vlády, a to nejen skrze ztráty na bojišti, ale i narušováním každodenního života a životní úrovně. Úředníci se obávají, že se vracející veteráni přidají ke gangům a organizovanému zločinu.

První náměstek šéfa prezidentské administrativy Sergej Kirijenko v červenci řekl místním úředníkům, že Kreml považuje vracející se veterány za „hlavní faktor politických a sociálních rizik“.

Varování o blížící se ekonomické krizi jsou mezi ruskými úředníky běžná. Ministr hospodářství Maxim Rešetnikov na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru v červnu varoval, že ruská ekonomika je „na pokraji recese“. Ironií je, že toto každoroční fórum mělo sloužit jako prezentace ekonomické síly Ruska a přitahovat zahraniční investory.

Ruské úřady se zdají být smířeny s tím, že vojenské ztráty a mezinárodní sankce vedou ekonomiku k dlouhodobé krizi. German Gref, šéf Sberbank, jedné z největších státních finančních institucí, přiznal, že kvůli rostoucím vojenským výdajům, vysokým úrokovým sazbám a rostoucí inflaci směřuje ruský finanční systém do „těžkých časů“.

Ekonomičtí analytici odhadují, že země je na pokraji hluboké bankovní krize kvůli rostoucímu počtu nesplácených půjček, což by mohlo způsobit masivní bankroty a dále poškodit civilní ekonomiku. Úřady možná konečně došly k závěru, že žádná propaganda a dezinformace nedokážou skrýt drsnou ekonomickou realitu před veřejností.

Pád režimu a rozpad státu jsou zřejmě největšími obavami Kremlu. Úředníci se snaží udržet těžkou rovnováhu - na jedné straně tvrdí, že Rusko je nezničitelné, na straně druhé varují, že čelí vážnému nebezpečí fragmentace. Tyto poplašné signály mají za cíl mobilizovat a sjednotit společnost za vládou. Nicméně odhalují i strach, že ruská historie se může opakovat a že úřady budou bezmocné a nedokáží tomu zabránit.

Hlavním cílem ruských útoků je státní separatismus. Od dubna 2024 režim posílil svou kampaň proti údajně rostoucím separatistickým hnutím. Ministerstvo spravedlnosti požádalo o uznání „Mezinárodního sociálního hnutí pro zničení mnohonárodnostní jednoty a územní integrity Ruska“ za extremistickou organizaci, i když taková organizace ve skutečnosti neexistovala.

Tento návrh umožnil úřadům agresivněji pronásledovat národní a regionální hnutí a cílit na každého občana, který je považován za hrozbu. Represivní politika proti regionalistům, včetně těch, kteří pouze požadují politickou a ekonomickou decentralizaci, naznačuje, jak velký strach Kreml má z jakéhokoliv odporu, dokonce i od etnických Rusů.

V lednu 2025 bylo FSB označeno za „teroristické organizace“ 172 etnických a náboženských skupin, které byly spojeny s mezinárodním hnutím za dekolonizaci Ruska a nezávislost podrobených národů.

Kreml se dekolonizace Ruska obává, což se odráží v návrhu nové národnostní politiky, který byl zveřejněn v červenci 2025. Tento návrh klade důraz na zachování a rozvoj kultury etnických Rusů jako jediné „státotvorné“ národnosti a na boj proti vnějším hrozbám pro stabilitu Ruska, včetně vlivu cizích sil na různé etnické skupiny uvnitř Ruska.

Aby zakryl neúspěchy Ruska a hodil vinu za předpokládaný rozpad na cizí činitele, oficiální propaganda oživuje starý stereotyp o „rusofobii“. Mluvčí ministerstva zahraničí dokonce navrhl zavedení „mezinárodního dne“ na boj proti předsudkům. Tato prohlášení mají zakrýt skutečnost, že ruský imperialistický plán se rozpadá nejen kvůli vnějším intrikám, ale kvůli neřešitelným vnitřním problémům.