Mírový plán navržený Donaldem Trumpem není ve skutečnosti žádnou mírovou dohodou. Jedná se o prezentaci ruských požadavků jako mírových návrhů, což je pro Ukrajinu v podstatě ultimátum ke kapitulaci. Přijetí takové dohody by znamenalo odměnu za ozbrojenou agresi, píše SkyNews.
Bude pošlapán princip, který je od druhé světové války nedotknutelný – že ani de facto hranice nelze měnit silou. A to na popud vůdce svobodného světa. Kreml by tak vnutit podmínky skrze americké a ruské vyjednavače zemi, kterou porušil a jejíž obyvatele vraždil, masakroval a znásilňoval. Nepochybně se jedná o největší krizi v transatlantických vztazích od začátku války, ne-li od vzniku NATO.
Plán navrhuje, aby Kyjev postoupil území zabrané Vladimirem Putinem během jeho neoprávněné a nevyprovokované invaze. Navíc by bylo Ukrajině odepřeno členství v NATO, zakázány by byly zbraně dlouhého doletu, hostování cizích vojsk a přistávání zahraničních diplomatických letadel. Ukrajinská armáda by byla neutralizována a zmenšena o více než polovinu.
Nejvíce znepokojující pro západní lídry je návrh, aby NATO a Rusko jednaly pod americkým zprostředkováním. Amerika má přitom být nejsilnějším partnerem v NATO, nikoli externím arbitrem. Trumpův nedostatek závazku k západní alianci je v jedné klauzuli mrazivě jasně odhalen.
I přes to všechno plán nepřinese trvalý mír. Putin dal jasně najevo, že chce celou Ukrajinu, a má prokazatelnou historii toho, že se stáhne, přeskupí síly a vrátí se pro další. Odměňování agresora vede pouze k tomu, že si přijde pro víc. Proč by to nedělal, když mu bude odevzdána pevnost Doněck a volný tankový koridor na Kyjev za několik let?
Od začátku Trumpova prezidentství se Evropa snažila udržet výstředního prezidenta na své straně, i když jeho skutečné sympatie opakovaně směřovaly k Moskvě. Byl to ponižující a podlézavý spektákl, který situaci pravděpodobně jen zhoršil.
Přehlídka světových lídrů, kteří se shromáždili v egyptském Šarm aš-Šajchu a chválili Trumpův plán na příměří v Gaze, ho pouze utvrdila v přesvědčení, že dokáže řešit nejsložitější konflikty světa s minimálním úsilím. Plán pro Gazu se přitom potýká s prohlubujícími se problémy a nikdy se nepřiblížil řešení základních příčin války.
Nejdůležitější je, že principy, které Západ považoval za neporušitelné po osm desetiletí, nemohou být roztrhány kvůli rychlému a nejistému míru. S tak nespolehlivým partnerem je výzva pro Evropu naprosto jasná. Zpráva v 28bodovém plánu je očividná: toto je konec konce.
Jak řekl jeden bývalý baltský ministr zahraničí, Evropě bylo opakovaně a jednoznačně řečeno, že bezpečnost Ukrajiny, a tedy i bezpečnost Evropy, bude její vlastní odpovědností. A nyní tomu tak je, a to plně. Pokud Evropa nevystoupí a nezaručí bezpečnost Ukrajiny tváří v tvář této americké zradě, můžeme za to zaplatit důsledky všichni.
Donald Trump se pravděpodobně domnívá, že mu pokus o ovládnutí Grónska projde, i když jde o území jeho spojence v NATO. Americký prezident totiž velmi dobře ví, že žádná evropská země by se mu neodvážila postavit silou, protože by v přímém střetu neměla šanci uspět. Tato nebezpečná kalkulace vychází z prosté reality, že zbytek Severoatlantické aliance potřebuje Spojené státy mnohem více, než Trump potřebuje je.
Extrémní zimní počasí doprovázené sněžením a mrazy si v Evropě vyžádalo již nejméně šest lidských životů. Tragické zprávy přicházejí především z Francie, kde v jihozápadním departementu Landes zahynuli tři lidé při dopravních nehodách na namrzlých silnicích. Další dvě oběti hlásí okolí Paříže, přičemž v jednom případě řidič s vozem sjel do řeky Marny a v druhém došlo ke střetu s nákladním automobilem. Šestou obětí se stala žena v bosenském Sarajevu, na kterou spadla větev stromu pod tíhou čerstvého sněhu.
Severoatlantická aliance čelí dosud nepředstavitelné hrozbě, která nepochází zvenčí, ale zevnitř. Možnost, že by jeden členský stát napadl druhý, konkrétně americký pokus o ovládnutí Grónska, staví NATO před právní i existenční propast. Zakládající smlouva z roku 1949 totiž vůbec nepočítala se scénářem, kdy by se nejsilnější člen aliance obrátil proti jinému spojenci.
Soudní proces s bývalým venezuelským vůdcem Nicolásem Madurem, který v pondělí stanul před federálním soudem na Manhattanu, slibuje jednu z nejkomplexnějších právních bitev v historii USA. Přestože Maduro i jeho manželka Cilia Floresová vinu popírají, jejich právní tým již nyní připravuje sérii strategií, které by mohly proces zdržet o roky nebo jej zcela zastavit. Podle odborníků na mezinárodní právo bude obhajoba sázet především na procesní pochybení a diplomatickou imunitu.
Spojené státy znovu sází na osvědčený, ale hluboce problematický a systematicky neúspěšný recept. Po pokusech „stabilizovat“ Afghánistán a Irák nyní vstoupily do Venezuely, kde zadržely prezidenta Nicoláse Madura a oznámily, že zemi budou dočasně řídit. Vojenská správa cizího státu přitom zpochybňuje mezinárodní právo, posiluje antiamerikanismus a hrozí, že místo obnovy přinese regionu ještě hlubší chaos.
Donald Trump vystoupil před republikánskými zákonodárci ve Washingtonu a nešetřil chválou na adresu víkendové vojenské operace v Caracasu. Zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura, označil za „úžasný“, „brilantní“ a takticky naprosto neuvěřitelný. Prezident vyzdvihl zejména to, že na straně USA nedošlo k žádným ztrátám na životech, zatímco na straně obránců režimu zahynulo mnoho lidí, zejména Kubánců, kteří Madura chránili. Podle Trumpa se ukázalo, že americká armáda je nejmocnější silou na planetě, které se nikdo nemůže rovnat.
Donald Trump přenesl své proslulé heslo „drill, baby, drill“ (těžte, miláčkové, těžte) na globální úroveň. Poté, co americké síly bleskově zajaly Nicoláse Madura, začal Bílý dům otevřeně plánovat masivní navýšení produkce venezuelské ropy. Podle odborníků však tento krok představuje „klimatickou katastrofu“, která by mohla definitivně pohřbít globální snahy o omezení oteplování planety, neboť Venezuela disponuje největšími známými zásobami ropy na světě, odhadovanými na 300 miliard barelů.
Venezuelská města se po bleskové operaci amerických speciálních sil, která vedla k zajetí Nicoláse Madura, ocitla v sevření strachu a nejistoty. Přestože byl oficiální stav nouze zrušen, obyvatelé Caracasu i dalších regionů zůstávají uvězněni ve svých domovech. Ulice hlavního města, které dříve tepaly životem, jsou nyní prakticky liduprázdné, lemované desítkami vojenských kontrolních stanovišť a hlídkami ozbrojených civilních skupin.
Svět, ve kterém žijeme, se dramaticky změnil. Pokud někdo pochyboval o tom, že druhý mandát Donalda Trumpa přinese fundamentální rozchod s poválečným uspořádáním, pondělní slova jeho klíčového poradce Stephena Millera ho musela vyvést z omylu. V rozhovoru pro CNN Miller popsal novou americkou misi s mrazivou upřímností: Spojené státy už nehodlají hrát roli laskavého ochránce mezinárodního práva, ale hodlají se chovat jako supervelmoc, která prosazuje svou vůli silou.
Pouhých 48 hodin poté, co americké speciální síly bleskovým úderem v Caracasu zajaly Nicoláse Madura, stanul svržený venezuelský vůdce před federálním soudem v New Yorku. V poutech a oranžových vězeňských pantoflích si vyslechl obžalobu čítající 25 stran, kterou americké ministerstvo spravedlnosti připravovalo více než deset let. Maduro, který se označil za „uneseného prezidenta“ a válečného zajatce, trvá na své nevině a legálnost celého procesu i svého únosu ostře zpochybňuje.
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v čele s Volkerem Türkem vydal ostré prohlášení, ve kterém označil víkendovou americkou vojenskou operaci ve Venezuele za jasné porušení základních principů mezinárodního práva. Podle OSN tento jednostranný zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura a jeho manželky, podkopává suverenitu států a vytváří nebezpečný precedens, jenž činí všechny země světa méně bezpečnými.
V Bruselu roste nervozita. Pondělní zásah amerických speciálních sil ve Venezuele a dopadení Nicoláse Madura oživilo téma, které si evropští diplomaté přáli nechat minulosti: hrozbu anexe Grónska.