Skrytá válka o ukrajinské děti: Putinovi jsou lhostejné, Kyjev bojuje za návrat ztracené generace

Zatímco svět považuje deportaci ukrajinských dětí za válečný zločin, v Kremlu se téma netěší větší pozornosti. A právě tato lhostejnost v posledních měsících posiluje obavy v celé Ukrajině – že se tisíce unesených dětí už nikdy nevrátí domů.

Čím déle zůstávají v Rusku, tím silnější vliv na ně má ruská propaganda a ideologická převýchova. Jedenáctiletý Serhij například po několika měsících v ruské pěstounské péči odmítal mluvit se svou rodinou na Ukrajině. „Úplně mu vymyli mozek,“ říká jeho sestra Kseniia Koldin.

Z asi 20 000 unesených dětí se zatím podařilo vrátit přibližně 1 200, převážně díky snaze rodin a humanitárních organizací. Ukrajina v rámci mírových rozhovorů v Istanbulu předložila Rusům seznam dalších 339 dětí a vyzvala je k jejich návratu. Kreml to ale dosud nevzal jako prioritu.

Podle výzkumného týmu při Yaleově univerzitě bylo přes 8 400 dětí „systematicky přemístěno“ z Ukrajiny do Ruska. Program sbíral data z veřejných ruských zdrojů a sociálních sítí. V březnu však Trumpova administrativa zastavila jeho financování v rámci širšího škrtání zahraniční pomoci. Projekt pokračuje jen díky soukromým dárcům.

Oficiální postoj Washingtonu je, že Trump „nadále pracuje s Ukrajinou a Ruskem“ na návratu dětí. Ale někteří američtí diplomaté varují, aby Ukrajina nepodmiňovala mírová jednání právě tímto tématem. „Nemůžete si klást podmínky, pokud se chcete pohnout z místa,“ uvedl jeden z nich. „A Trump chce postupovat rychle.“

Přesto prezident Zelenskyj zmiňuje děti v každém rozhovoru – i ve svých kontaktech s Trumpem. V květnu dokonce skupina amerických senátorů navrhla rezoluci požadující navrácení všech ukrajinských dětí před uzavřením mírové dohody s Ruskem. „Putin patří do vězení jako ostatní váleční zločinci,“ řekl senátor Roger Wicker. „Je ostuda, že na něj netlačíme víc.“

Největší právní tlak na Putina zatím přichází z Haagu. Mezinárodní trestní soud vydal v březnu 2023 zatykač kvůli „nezákonnému přesunu dětí“. Putin je tak mezinárodně stíhaný válečný zločinec a v případě cesty do 125 členských států ICC mu hrozí zatčení. „Není to pro něj příjemné,“ připustil jeden jeho známý. „Ale zvykl si na izolaci. Děti nejsou prioritou.“

V ruských médiích se únosy dětí prezentují jako charitativní záchrana. Zmocněnkyně pro práva dětí Maria Lvovová-Belovová, která také čelí obžalobě z válečných zločinů, se před kamerami pochlubila adopcí ukrajinského chlapce. „Díky vám,“ řekla Putinovi.

Příběh, který nejlépe ilustruje, co se s dětmi děje, je případ Margarity Prokopenko. Narodila se krátce před invazí a vyrůstala v sirotčinci v Chersonu. Měla zdravotní potíže, matka se jí zřekla. Když město ovládli Rusové, dorazil poslanec Dumy Igor Kastyukevich a začal z domova dětí „evakuovat“ – mezi nimi i Margaritu.

Později skončila v Moskvě u politika Sergeje Mironova, jednoho z nejhlasitějších podporovatelů války. BBC zjistila, že ji jeho manželka navštěvovala už v době okupace a po převozu do Ruska byla Margaritě vydána nová rodná listina – jako Marina Mironová.

Po osvobození Chersonu v listopadu 2022 Zelenskyj město navštívil. Byl otřesen devastací i tím, jak hluboko do života obyvatel pronikla ruská propaganda. „Šokuje mě ta síla té manipulace,“ řekl. Obával se, že starší děti se mohou stát vojáky ruské armády.

O den později představil desetibodový mírový plán, jehož čtvrtým bodem byl návrat všech dětí. „Známe jména 11 000 dětí deportovaných do Ruska,“ uvedl ve svém projevu. „Mnohé z nich přišly o rodiče při ruských náletech. A teď jsou v zemi, která je zabila.“

Yaleova analýza ukazuje, že přemístěné děti bývají často sirotci, zdravotně postižení nebo zasažení válkou. Převáženy byly i vojenskými letadly. Pro Ukrajinu jde o existenční otázku. Populace země klesla z 41 na 32 milionů. OSN odhaduje, že do konce století bude mít Ukrajina jen 15 milionů obyvatel.

Zelenskyj svěřil dohled nad návratem dětí své poradkyni Darii Zarivné, která sama pochází z Chersonu. Případ Margarity sleduje osobně. V prosinci vystoupila v OSN, přestože se Rusko snažilo její projev zablokovat. „Chersonský dětský domov je jen jedním z mnoha,“ řekla a přímo vyzvala ruské delegáty: „Vy víte, kde přesně naše děti jsou.“ Jeden z diplomatů se začal smát.

V únoru přiletěl Zelenskyj do Washingtonu. Před setkáním s Trumpem chtěl mluvit o dětech. Trump naopak tlačil na Ukrajinu, aby výměnou za podporu předala práva na těžbu surovin. Schůzka vyústila v hádku. „Nemáte žádné karty v ruce,“ vykřikl Trump. „S námi je teprve začnete mít.“

Po incidentu byl Zelenskyj z Bílého domu vykázán a USA zmrazily pomoc Ukrajině. Obnovení podpory přišlo až po jednání v Saúdské Arábii 11. března. Americký ministr zahraničí Marco Rubio pak potvrdil, že návrat dětí zůstává klíčovým požadavkem Ukrajiny.

Jenže současně s tím Bidenova administrativa zastavila financování Yaleova projektu. Rubio sice slíbil, že shromážděná data nezmizí, ale přiznal: „Ten program není financovaný. Spadl pod úsporná opatření.“

Zelenskyj to vnímal jako zklamání. „Je politováníhodné, že Amerika nestojí pevněji za Ukrajinou v této věci,“ řekl. „Snaží se být uprostřed – buď za námi, nebo za Ruskem. Ukazují tím, že si vybírají.“

Přesto Zelenskyj trvá na tom, že vrácení dětí zůstane jednou z hlavních podmínek. „Některé děti přišly o rodiče, ale doma je čeká babička,“ říká. „Nemůžeme je považovat za válečné zajatce. To není obchod. Nežijeme ve středověku.“

Podle něj je jediným způsobem, jak děti získat zpět, mezinárodní tlak na Putina – sankce, vojenská pomoc nebo trestní stíhání. „Je to otázka politické vůle. A Trump je jedním z těch, kdo ten tlak může vytvořit. Jiná cesta není.“