Španělský premiér Pedro Sánchez se stal jedním z mála evropských lídrů, kteří se odvážili otevřeně postavit tlaku Donalda Trumpa. V televizním projevu Sánchez důrazně odmítl americké požadavky na využití společných vojenských základen v Andalusii pro útoky proti Íránu. Reagoval tak na Trumpovy výhrůžky o přerušení obchodu se Španělskem, pokud Madrid neustoupí.
Sánchez ve svém projevu argumentoval, že další válka na Blízkém východě přinese jen zkázu a destabilizaci světové ekonomiky. Premiér zdůraznil, že povinností vlády je chránit životy občanů, nikoliv profitovat z globálních konfliktů. Podle něj je nepřijatelné, aby lídři zneužívali válečnou clonu k zakrytí vlastních selhání, zatímco profitují pouze výrobci raket.
Španělský lídr se ve své řeči ostře ohradil proti „slepé a servilní poslušnosti“, kterou odmítá praktikovat ze strachu před odplatou. Ačkoliv Trumpovo jméno přímo nezmínil, bylo zřejmé, na koho útočí. Sánchezovy postoje rezonují u španělské veřejnosti, kde má Donald Trump podle průzkumů jen mizivou podporu, a to i kvůli historické paměti na invazi do Iráku v roce 2003.
Domácí opozice však Sánchezova slova kritizuje. Lídr lidovců Alberto Núñez Feijóo jej obvinil z ohrožení vztahů s USA, zatímco Santiago Abascal z krajně pravicové strany Vox naznačil, že premiér pouze odvádí pozornost od svých vlastních korupčních skandálů. Sánchezův kritický tón vůči Washingtonu však není novinkou; dříve se hlasitě ozval i proti postupu Izraele v Gaze nebo americkému pokusu o svržení režimu ve Venezuele.
Zatímco Sánchez vede svůj osamělý boj, ostatní evropské metropole volí opatrnější přístup. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice vyjádřil Španělsku solidaritu, ale sám balancuje na hraně pragmatismu. Macron sice označil útoky na Írán za odporující mezinárodnímu právu, zároveň však dodal, že íránské vedení nese za situaci odpovědnost kvůli podpoře terorismu a svému jadernému programu.
Francie vyslala do východního Středomoří letadlovou loď Charles de Gaulle, ovšem s ujištěním, že jde o čistě obrannou přítomnost. Paříž se snaží najít cestu z krize diplomaticky, ale Macronův vliv je omezený, i vzhledem k tomu, že mu zbývá poslední rok v úřadě. Na rozdíl od Chiracova odporu k válce v Iráku je nynější francouzský postoj mnohem zdrženlivější.
Ještě výraznější rozdíl je patrný u německého kancléře Friedricha Merze. Ten se při návštěvě Washingtonu snažil o smířlivý tón a prohlásil, že není čas na poučování spojenců o mezinárodním právu. Merz se potýká s domácími ekonomickými problémy a nárůstem popularity AfD, takže si nemůže dovolit čelní střet s Trumpem, zvláště v otázce cel a Ukrajiny.
Když dostal Merz příležitost se Španělska zastat, raději podpořil Trumpovu kritiku nízkých výdajů na obranu v rámci NATO. Ačkoliv kancléř později tvrdil, že se v soukromí Sáncheze i britského premiéra Starmera zastal, diplomatické škody již byly napáchány. Trumpovi se tak podařilo vrazit klín mezi evropské spojence, což kritici v Německu označili za ostudné.
Itálie pod vedením Giorgie Meloniové volí strategii nejednoznačnosti. Meloniová se snaží udržet dobré vztahy s Trumpem a zároveň zůstat v evropském proudu. Italský postoj je opatrný; premiérka sice mluví o znepokojení z chaosu ve světě, ale odmítá se jasně postavit na jednu či druhou stranu. Ministr obrany Crosetto sice připustil, že útoky na Írán jsou mimo rámec mezinárodního práva, ale Řím zatím vyčkává.
Napětí mezi Madridem a Washingtonem dále eskalovalo poté, co mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová prohlásila, že Španělsko změnilo názor a hodlá spolupracovat. To však španělský ministr zahraničí José Manuel Albares okamžitě a rázně popřel. Potvrdil, že španělské „ne válce“ zůstává neměnné a jasné bez ohledu na americká tvrzení.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.
Po americké speciální operaci v lednu 2026, při níž byl dopaden diktátor Nicolás Maduro, prochází Venezuela procesem politické liberalizace. Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguez a vládní strana PSUV podnikají kroky směřující k přípravě na budoucí svobodné volby. Tento vývoj, který se odehrává v pozadí, naznačuje posun země směrem k demokracii a ekonomické obnově.
Putinova pozice je v současnosti oslabena válkou na Ukrajině, ekonomickou recesí a útoky dronů, které ohrožují ruskou schopnost vyvážet ropu. Do této situace se přidávají obavy z vývoje v Čečensku, kde systém Ramzana Kadyrova vykazuje zjevné známky únavy a nestability. Otazníky se vznášejí nad zdravím samotného vládce i nad budoucností celého regionu, který byl historicky jedním z nejvíce vzpurných území ruské federace.
Prodeje elektromobilů v kontinentální Evropě zaznamenaly v březnu prudký nárůst o 51 procent. Tento trend úzce souvisí s rostoucími cenami benzinu a nafty, které vyvolal probíhající konflikt v Íránu. Data ukazují, že v březnu bylo registrováno 224 000 nových elektrických vozidel, přičemž za první tři měsíce roku dosáhl jejich počet půl milionu. To představuje nárůst o 33,5 procenta oproti stejnému období předchozího roku, jak uvádí analýza organizací New AutoMotive a E-Mobility Europe.
Ukrajinské jednotky stále častěji nasazují v bojových operacích pozemní drony a robotické systémy namísto lidských vojáků. Příkladem je mise jednotky NC13 ze Třetí samostatné útočné brigády, která dokázala obsadit nepřátelskou pozici a zajmout ruské vojáky výhradně za pomoci dálkově ovládaných strojů. Velitel jednotky Mykola Zinkevyč potvrdil, že při této operaci nepadl jediný výstřel ze strany pěchoty. Dnes se tyto mise staly pro jednotku běžnou součástí každodenní činnosti.
Bývalý prezident a někdejší velitel letectva Rumen Radev dosáhl výrazného volebního vítězství. Jeho strana Progresivní Bulharsko získala 44,7 procenta hlasů, což jí v dvousetčtyřicetičlenném národním shromáždění zajistilo odhadem 131 křesel. Jde o první případ od roku 1997, kdy jedna politická formace získala v zemi absolutní většinu. Tento výsledek by mohl ukončit roky politické nestability a střídání krátkodobých koalic, které následovaly po pádu vlády dlouholetého premiéra Bojka Borisova.
Skotský ministr Douglas Alexander se zastal premiéra Keira Starmera v souvislosti s kontroverzním jmenováním Petera Mandelsona velvyslancem v USA. Podle Alexandera šlo o chybu, za kterou se premiér již omluvil, ale vyloučil, že by Starmer v této věci lhal, neboť o selhání při bezpečnostní prověrce nebyl informován.
Esmail Baghaei z íránského ministerstva zahraničí oznámil, že Teherán momentálně neplánuje další kolo rozhovorů se Spojenými státy. Podle jeho slov Washington porušil předchozí dohody, což znemožňuje konstruktivní diplomatický posun. Baghaei zdůraznil, že Írán nemůže ignorovat útoky ze strany USA, které probíhaly i během dřívějších jednání, a hodlá nadále hájit své národní zájmy. Íránská strana považuje americké návrhy za neseriózní a jejich požadavky za nerealistické, přičemž odmítá akceptovat jakákoli ultimáta.