S venezuelskou ropou je problém, varují experti. Globální dopady budou velmi citelné

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie, foto: Depositphotos
Klára Marková 8. ledna 2026 11:34
Sdílej:

Venezuelská ložiska ropy, která se odhadují na více než 300 miliard barelů, představují největší zásoby této suroviny na světě. Poté, co americké síly zajaly prezidenta Nicoláse Madura, začal si na toto obrovské bohatství činit nárok Donald Trump. Jeho vizí je zapojení amerických těžařských gigantů, které by do země investovaly miliardy dolarů s cílem uvolnit toto „černé zlato“. Klimatičtí experti však před tímto krokem důrazně varují, protože venezuelská ropa patří k těm nejšpinavějším na planetě.

Problém s tamní ropou není ideologický, ale čistě fyzikální. Většina zásob v oblasti řeky Orinoko tvoří takzvaná těžká kyselá ropa, která je svou hustotou a viskozitou přirovnávána k melase. Tato konzistence znemožňuje, aby surovina z vrtů vytékala samovolně jako kapalina. K její těžbě je nutné do ložisek vhánět horkou páru, což vyžaduje obrovské množství energie, která se většinou získává spalováním zemního plynu, čímž se do atmosféry uvolňuje další uhlík.

Ekologickou zátěž zvyšuje i následné zpracování, protože vysoký obsah síry vyžaduje nákladnou a energeticky náročnou rafinaci. Navíc je venezuelská infrastruktura v katastrofálním stavu, což vede k masivním únikům metanu. Tento plyn je z hlediska oteplování planety v krátkodobém horizontu až osmdesátkrát účinnější než oxid uhličitý. Míra úniků metanu ve Venezuele je podle statistik šestkrát vyšší, než je celosvětový průměr, především kvůli zastaralým metodám spalování přebytečného plynu.

I kdyby se americkým firmám podařilo modernizovat technologie a snížit emise, těžba této ropy zůstane environmentálním rizikem. Země se dlouhodobě potýká s praskajícím potrubím a ropnými skvrnami, o kterých státní společnost PDVSA od roku 2016 raději přestala zveřejňovat údaje. Nezávislé organizace však odhadují, že skutečný počet havárií je v řádech stovek a neustále roste. Odborníci se shodují, že takto špinavá surovina by se už vůbec neměla dobývat.

Kromě ekologických rizik jsou ve hře i pochybné ekonomické vyhlídky. Produkce Venezuely se v posledních letech propadla na méně než milion barelů denně. Pro udržení současného stavu by bylo potřeba v příštích patnácti letech investovat přes 53 miliard dolarů. Pokud by se měla těžba vrátit na vrcholnou úroveň tří milionů barelů denně, náklady by vyšplhaly na astronomických 183 miliard dolarů, což je v době klesajících cen ropy nereálné.

Globální dopady takového kroku by byly pro klima velmi citelné, i když je těžké přesně předpovědět nárůst emisí. Podle Guye Prince z think tanku Carbon Tracker by však největším nebezpečím nebyl jen samotný uhlík. Tato intervence by především odvedla pozornost od přechodu k čisté energii a obnovila myšlení 20. století založené na konfliktech o suroviny, což by zásadně zpomalilo koordinované kroky proti klimatické krizi.

Témata:
Stalo se