Rusko si osvojilo strategii permanentní hybridní války, jejíž cílem není pouze vítězství na Ukrajině, ale především trvalé oslabení Západu. Nejnovější taktika Moskvy zahrnuje průniky dronů do Polska, přelety stíhaček v prostoru NATO, zasahování do voleb v Rumunsku a Moldavsku a nasazení „malých zelených mužíčků“ v Estonsku. Tyto akce jsou podle expertů součástí širší strategie, označované jako „Gerasimovova doktrína“ nebo „nelineární válka“.
Její podstatou je „vyzbrojení všeho“ – tedy využití všech dostupných prostředků k přetvoření mezinárodního uspořádání. Stefan Wolff, profesor mezinárodní bezpečnosti na University of Birmingham, připomíná, že prvním zjevným signálem hybridní války bylo ruské vměšování do prezidentských voleb v USA v roce 2016. Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 se však intenzita těchto taktik stupňuje.
Ruské hybridní operace pokrývají široké spektrum činností. Zahrnují informační operace, včetně propagandistických a dezinformačních kampaní. Patří sem také útoky na kritickou infrastrukturu, jako jsou podmořské kabely, využití dronů k narušení letecké dopravy a zákeřné kybernetické útoky. Kreml se neštítí ani atentátů na disidenty a přeběhlíky ve Spojeném království a jinde.
Zatímco Rusko se potýká s udržováním tradičního vlivu v postsovětských regionech, jako je Střední Asie a jižní Kavkaz, snaží se zároveň rozšířit svůj vliv do Latinské Ameriky či Afriky. Hlavní cílem hybridní války Kremlu se však stala Evropa. Kontinent je klíčovým bojištěm, kde se Moskva pokouší obnovit své někdejší postavení velmoci a nárokovat si sféru vlivu ve stylu studené války.
Jádrem těchto snah je válka proti Ukrajině. Pro Vladimira Putina není vítězství jen o porážce Kyjeva a trvalém oslabení země. Potřebuje triumf k signalizaci rozsahu své moci a současně k demonstraci impotence Západu, který nedokázal ukrajinské porážce zabránit.
K vítězství na Ukrajině musí Kreml oslabit Západ a jeho odhodlání. Zintenzivnění hybridní války proti evropským spojencům Kyjeva je tak pro Moskvu nástrojem širšího válečného úsilí. Oslabení Západu je navíc cílem samo o sobě, protože silná aliance EU a NATO by zabránila Rusku v navrácení své sféry vlivu do střední a východní Evropy.
Evropa sice pomalu reagovala na potřebu posílit svou obranyschopnost, ale prostá čísla hovoří v její prospěch. Ekonomika EU je zhruba desetkrát větší než Ruska a její populace přesahuje trojnásobek té ruské. Zatímco EU v roce 2024 vydala na obranu téměř 400 miliard USD (1,9 % HDP), Rusko investovalo 145 miliard USD, což představuje neudržitelných 6,8 % jeho HDP.
I když Rusko v paritě kupní síly mírně převyšuje EU, toto se mění, pokud se do rovnice zahrnou i členské státy NATO, které nejsou součástí EU. Zatím se Rusku nepodařilo Ukrajinu na bojišti rozhodně porazit. Dokud transatlantická aliance a podpora USA zůstávají víceméně celistvé, k čemuž se přidává asertivnější koalice evropských spojenců, je nepravděpodobné, že by se situace brzy změnila.
Proto Moskva využívá široké spektrum hybridních nástrojů proti evropským společnostem. Snaží se zasít pochybnosti o jejich schopnosti zvítězit, způsobit vnímané obtíže, které by učinily podporu Ukrajiny neatraktivní. Zároveň podporuje populistické spojence, kteří prosazují proruské narativy, ať už se jedná o vládní strany na Slovensku a v Maďarsku, nebo opoziční strany v Německu a jinde.
Z pohledu Kremlu je logika zřejmě jednoduchá. Využití celého spektra hybridní války signalizuje, že Rusko má vůli i schopnost učinit náklady na podporu Ukrajiny pro Evropu nepřijatelnými. S postupným slábnutím evropské podpory by Rusko buď Ukrajinu na bojišti porazilo, nebo by ji donutilo k ponižujícím ústupkům. Jakýkoliv z těchto výsledků by poškodil důvěryhodnost Evropy a umožnil Moskvě přetvořit bezpečnostní uspořádání kontinentu.
Kreml by to provedl pod heslem „neoddělitelné bezpečnosti“ – jedním z oblíbených bodů Putinových projevů na diskuzním klubu Valdaj. Znamená to upřednostnění ruských zájmů před zájmy sousedů, tedy západní uznání ruské sféry vlivu. Bylo by ale chybou předpokládat, že uznání této sféry vlivu by Kremlu stačilo. Ruské vítězství na Ukrajině by pravděpodobně jen podnítilo sny o další expanzi.
Výroční zpráva Valdajského klubu z roku 2025 s názvem „Dr. Chaos aneb jak přestat se strachem a zamilovat si nepořádek“ naznačuje, že samotný účel války se mohl změnit z vítězství na „udržování rovnováhy nezbytné pro období relativně mírového rozvoje“. Pokud se tento princip promění v reálnou politiku, hybridní válka, kterou Kreml proti Evropě vede už déle než deset let, se stane trvalou součástí vztahů Ruska s kontinentem. Tato vize „řízení chaosu a lásky k nepořádku“ ukazuje meze současných ruských ambicí a nebezpečí, které pro zbytek světa představují.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor.
Válka dronů dorazila už i na území Spojených států a nedávné události na základně Barksdale v Louisianě odhalily kritické trhliny v národní obraně. Zatímco pozornost světa se upírá k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě, nad strategicky významnou základnou se mezi 9. a 15. březnem opakovaně pohybovaly roje neidentifikovaných bezpilotních letounů. Armáda ani ministerstvo vnitra přitom nedokázaly na tyto narušitele nijak efektivně reagovat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v pondělí oznámil, že hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem o aktuálním vývoji konfliktu s Íránem. Podle Netanjahua vidí šéf Bílého domu reálnou příležitost k uzavření dohody, která by mohla ukončit válečný stav. Trump se domnívá, že je možné využít rozsáhlých vojenských úspěchů, kterých dosáhly izraelské obranné síly (IDF) i americká armáda, k prosazení strategických cílů u jednacího stolu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy vedou intenzivní rozhovory s „vysoce postavenou osobou“ v rámci íránského režimu. Cílem těchto vyjednávání je ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Trump zdůraznil, že obě strany mají velký zájem na dosažení dohody a že diskuse již pokročily k několika zásadním bodům shody.
Země v roce 2025 dosáhla rekordních úrovní zachyceného tepla a OSN v pondělí varovala, že následky tohoto oteplování budou přetrvávat po tisíce let. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své výroční zprávě potvrdila, že všech jedenáct nejteplejších let v historii měření nastalo v období mezi roky 2015 a 2025. Loňský rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let s průměrnou teplotou o 1,43 stupně Celsia vyšší, než byl průměr v letech 1850 až 1900.
Marine Le Penová, lídryně francouzské krajní pravice, otevřeně podpořila maďarského premiéra Viktora Orbána v jeho rozhodnutí zablokovat unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Během své návštěvy Budapešti, kde se v pondělí účastnila setkání vlasteneckých a pravicových lídrů, označila tento krok za „dobré rozhodnutí“. Podle ní by Francie neměla čekat na ostatní země, aby začaly jednat rozumně a chránit vlastní zájmy.
Izraelský protiraketový systém Železná kopule (Iron Dome) a jeho další vyspělé vrstvy čelí nové, mimořádně nebezpečné výzvě. Írán začal masivně využívat balistické rakety s kazetovou municí, které dokážou obcházet dosud neprostupnou obranu. Tato taktika, využívající pokročilé střely typu Chorramšahr, vystavuje izraelská města útokům desítek malých náloží, které se rozptýlí v ovzduší a promění noc v déšť zářících smrtících bodů.
Válka v Íránu, která naplno vypukla na konci února, se ukázala být nečekaným strategickým dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco americké a izraelské síly systematicky likvidují íránské námořnictvo, letectvo a kapacity obranného průmyslu, Kreml těží z globálního chaosu, který tato kampaň vyvolala. Pro Rusko, jehož ekonomika i diplomacie jsou pod tlakem kvůli invazi na Ukrajinu, představuje tento konflikt vítané rozptýlení pozornosti světa.
Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Prezident USA Donald Trump nečekaně pozastavil plány na bombardování íránských elektráren a energetických uzlů. Útoky, které měly začít po vypršení původního ultimáta, odložil o pět dní s vysvětlením, že probíhající diplomatické rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem jsou překvapivě slibné. Na své sociální síti Truth Social tyto schůzky označil za velmi produktivní a naznačil, že by mohly vést k úplnému ukončení válečného stavu na Blízkém východě.
Svět s napětím sleduje hodiny, které odtikávají poslední čas z ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal Íránu jasný termín: buď bezpodmínečně otevře Hormuzský průliv, nebo bude čelit totálnímu zničení své energetické sítě. Lhůta vyprší v pondělí 23. března ve 23:44 GMT (v úterý v 0:44 našeho času), což v Teheránu odpovídá brzkým ranním hodinám následujícího dne.
Teherán přitvrzuje svou rétoriku a varuje, že jakýkoli útok na jeho pobřeží nebo ostrovy povede k úplnému zablokování Perského zálivu. Íránská rada obrany prostřednictvím agentury Fars oznámila, že je připravena zaminovat všechny přístupové cesty a komunikační linie v oblasti. Podle prohlášení by k tomu byly využity různé typy námořních min, včetně těch plovoucích, které lze vypouštět přímo z pobřeží.