Pokud by si nynější Rusko mělo vybrat oficiální slogan, mohl by znít podobně jako slova šéfa tamní diplomacie Sergeje Lavrova, který v minulosti prohlásil, že Rusko je zkrátka takové, jaké je, a nestydí se to ukazovat. Podobně nekompromisní tón nedávno v Kremlu zvolila i folková zpěvačka Naděžda Babkina. Po převzetí státního vyznamenání z rukou Vladimira Putina publiku řekla, že země se nikdy nevzdá díky svému jedinečnému multietnickému genetickému kódu, a dodala, že komu se to nelíbí, může jít klidně spáchat samovraždu. Tento výrok v mnoha ohledech ilustruje současnou ruskou tvář, která odmítá jakékoliv omluvy či ústupky, což přesně odpovídá postoji samotného prezidenta.
Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu nedal šéf Kremlu ani jednou najevo výčitky svědomí nebo lítost nad svým rozhodnutím zaútočit na sousední stát. Ruská armáda pokračuje v masivních úderech, což potvrdila i předvečer zahájení Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra. Tato událost měla v minulosti prezentovat Rusko celému světu, avšak západní investoři a politici na ni již dlouho nejezdí. Organizátoři sice stále hovoří o delegacích z více než 130 zemí, pro stát usilující o zahraniční kapitál však více než čtyřletý válečný konflikt nepředstavuje ideální reklamu. Moskva na to ale nebere ohled a Putin dál trvá na tom, aby Kyjev postoupil Rusku kontrolu nad celým Donbasem.
Jedna věc se však v kremelských kuloárech od loňského roku změnila, a to očekávání spojená s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ruská politická elita dříve pevně věřila, že Trump pomůže prosáknout mírovou dohodu podle představ Moskvy a dotlačí Kyjev k přijetí ruských maximalistických požadavků. Po loňském americko-ruském summitu v Anchorage na Aljašce ruští představitelé nadšeně hovořili o takzvaném duchu Anchorage, jako by oba prezidenti našli společnou řeč ve prospěch Ruska. Žádná reálná mírová dohoda se však nekonala a Putinův zahraničněpolitický poradce Jurij Ušakov nedávno v televizi přiznal, že toto slovní spojení sám nikdy nepoužil, což svědčí o vyprchání tehdejšího optimismu.
Zklamání z diplomatického vývoje je pouze jedním z faktorů, které přispívají k viditelné frustraci Vladimira Putina. Původní záměr bleskové speciální vojenské operace se proměnil v krvavou opotřebovávací válku, která trvá již pátým rokem. Rusko od února 2022 zaznamenalo obrovské ztráty na bojišti, citelné škody v ekonomice a technologický úpadek. Konflikt se navíc přesunul přímo na ruské území, kam pravidelně dolétají ukrajinské drony. Cílem těchto útoků bývají ropné rafinérie a energetická infrastruktura, přičemž nedávný masivní nálet na Moskevskou oblast ukázal, že ukrajinské stroje dokážou proniknout i obranou samotného hlavního města.
Kvůli přetrvávajícím obavám z možných útoků musela být letos 9. května výrazně omezena i tradiční vojenská přehlídka ke Dni vítězství na Rudém náměstí. Více než čtyři roky bojů a tisíce mezinárodních sankcí vystavily ruské hospodářství enormnímu tlaku, který se projevuje rostoucím rozpočtovým deficitem a celkovou stagnací. Kreml však na tyto ekonomické a vojenské potíže nereaguje snahou o deeskalaci konfliktu, ale přesným opakem. Soudě podle intenzity nedávných náletů na ukrajinská města sází Moskva na další vyhrocení situace, přičemž vinu za eskalaci svaluje výhradně na Kyjev.
Navzdory oficiální neústupnosti se však uvnitř samotného Ruska objevují první náznaky veřejné diskuse o tom, zda by nebylo lepší válku ukončit. Tyto debaty se překvapivě začínají propisovat i do přísně kontrolovaného mediálního prostoru. Politolog Vasilij Kašin v odborném časopise Rusko v globální politice, který má velmi blízko k tamním diplomatickým kruhům, otevřeně konstatoval, že cíl zlikvidovat protiruský režim na Ukrajině je v současné fázi bez kompletní a dlouhodobé vojenské okupace celé země technicky nerealizovatelný.
Podobné myšlenky se objevily i v prorežimním bulvárním deníku Moskovskij Komsomolec, kde politický komentátor Alexandr Nosovič uvedl, že expertní komunita je rozdělena na dva tábory. Zatímco jedna část prosazuje pokračování operace až do úplného splnění cílů, druhá skupina se domnívá, že nastal čas boje ukončit, protože nejhorším možným scénářem není porážka, nýbrž nekonečná válka.
V témže listu právník Dmitrij Krasnov argumentoval historickými paralelami, podle nichž to byly právě prohrané války a ponižující příměří, které Rusko v minulosti pravidelně nastartovaly k reformám a novým geopolitickým úspěchům. V zemi, jejíž národní identita stojí na kultu vítězství, byl takový text v tisku naprosto šokující. Že má tato diskuse své jasné limity, se však ukázalo o několik dní později, kdy byl celý článek z internetových stránek novin bez náhrady smazán.
Začátek meteorologického léta s sebou přinesl spalující horka, která kontinent zasáhla ještě před koncem jara. Ačkoliv západní Evropa se již z velké části vymanila z vlivu horké vzduchové hmoty, která překonala květnové a červnové teplotní rekordy, celý region nyní spaluje další extrémní vlna veder.
Pokud by si nynější Rusko mělo vybrat oficiální slogan, mohl by znít podobně jako slova šéfa tamní diplomacie Sergeje Lavrova, který v minulosti prohlásil, že Rusko je zkrátka takové, jaké je, a nestydí se to ukazovat. Podobně nekompromisní tón nedávno v Kremlu zvolila i folková zpěvačka Naděžda Babkina. Po převzetí státního vyznamenání z rukou Vladimira Putina publiku řekla, že země se nikdy nevzdá díky svému jedinečnému multietnickému genetickému kódu, a dodala, že komu se to nelíbí, může jít klidně spáchat samovraždu. Tento výrok v mnoha ohledech ilustruje současnou ruskou tvář, která odmítá jakékoliv omluvy či ústupky, což přesně odpovídá postoji samotného prezidenta.
Po nedávném summitu amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem se pozornost opět obrátila k podpoře, kterou Washington poskytuje Tchaj-wanu, a k dodávkám amerických zbraní tamní vládě. Hned v první den rozhovorů adresoval Si Ťin-pching svému americkému protějšku varování, že Tchaj-wan představuje nejvýznamnější otevřenou otázku mezi oběma mocnostmi a při nesprávném přístupu může vyústit ve velmi nebezpečnou situaci. Prezident Trump následně odložil podpis zbrojního kontraktu za 14 miliard dolarů, který nedávno schválil Kongres, a označil ho za velmi dobrou vyjednávací kartu pro svá jednání s Pekingem.
Bývalá první dáma USA Jill Bidenová v rozhovoru pro stanici CBS News přiznala, že během nechvalně známé prezidentské debaty v roce 2024 měla strach, zda její manžel Joe Biden neprožívá mozkovou mrtvici. Uvedla, že byla k smrti vyděšená, protože současného prezidenta v takovém stavu nikdy předtím ani potom neviděla, a dodala, že vůbec netuší, co se tehdy stalo. Celý rozhovor s novinářkou Ritou Braverovou odvysílá stanice v pořadu Sunday Morning tuto neděli.
Obnovený vojenský konflikt mezi Spojenými státy a Íránem se točí kolem kontroly nad Hormuzským průlivem, kterým proudí pětina světových zásob ropy. Boje, jež si již vyžádaly desítky obětí i značné materiální škody, dramaticky narušily námořní dopravu a způsobil prudký nárůst cen energií na globálních trzích.
Španělské enklávy v Severní Africe čelí vlně masové nelegální migrace, která přiměla k reakci i americký Bílý dům. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa v oficiálním prohlášení varovala evropské státy před důsledky otevřené politiky a vyzvala k okamžitému zpřísnění hraničních kontrol. Situace na hranicích s Marokem se v posledních dnech vyostřila a vyžádala si už i oběti na životech.
Ruská vláda po téměř pěti letech od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu fakticky přiznala, že ukrajinský Donbas patří Ukrajině – tedy alespoň na poli mezinárodního sportu. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) předběžně otevřel cestu k návratu ruských sportovců tím, že zrušil suspendaci Ruského olympijského výboru. Moskva sice toto rozhodnutí okamžitě oslavila jako obrovský diplomatický triumf a ukrajinský olympijský výbor se proti němu odvolal ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu v Lausanne, avšak v pozadí celého úspěchu leží ústupek, který se v samotném Rusku stává vážným vnitropolitickým problémem.
V čínských městech se naplno rozhořel souboj mezi nastupující umělou inteligencí a řadovými pracovníky, kteří čelí vážným obavám o svou obživu. Ilustrativním příkladem se staly ulice středočeského Wu-chanu, kde nedávný systémový výpadek autonomních taxíků způsobil dopravní kolaps. Pro místní řidiče klasických vozů však nečekané odstavení robotických konkurentů znamenalo chvilkovou úlevu a prudký návrat zákazníků, což jen podtrhlo napětí, které zavedení této technologie v komunitě vyvolalo.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
