Ruský prezident Vladimir Putin v sobotu pozdě večer ve výjimečném televizním projevu vyzval Ukrajinu k přímým mírovým jednáním, která by se měla uskutečnit 15. května v Istanbulu. Jeho prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co čtyři přední evropští lídři vyzvali Moskvu k bezpodmínečnému třicetidennímu příměří, jinak pohrozili dalšími sankcemi a zbrojní pomocí Ukrajině.
Putin v projevu uvedl, že Rusko hledá „vážná jednání“ s cílem dosáhnout „trvalého, silného míru“. Nepřímo připustil možnost, že přímé rozhovory by mohly vést k novému příměří, nicméně výzvu Evropy k okamžitému třicetidennímu zastavení bojů přímo nekomentoval.
Kreml zároveň vyslal nejednoznačný signál. Jeho mluvčí Dmitrij Peskov na evropské ultimátum reagoval slovy, že Moskva to „bude muset zvážit“, avšak dodal, že „snahy o nátlak jsou naprosto zbytečné“.
Do Kyjeva o víkendu dorazili britský premiér Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Friedrich Merz a polský premiér Donald Tusk. Společně s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským vystoupili na tiskové konferenci, kde dali Moskvě ultimátum: přijmout do pondělí bezpodmínečné příměří ve vzduchu, na zemi i na moři, jinak přijde další vlna sankcí, včetně omezení v energetice a bankovnictví.
Zelenskyj partnerům poděkoval za jejich jednotný postoj a podtrhl, že cílem je „vybudovat skutečné a trvalé bezpečnostní záruky“. Britský premiér později pro BBC uvedl, že americký prezident Donald Trump návrh podpořil a označil příměří za „nezbytný krok, který musí být učiněn“.
Putin v projevu obvinil Ukrajinu, že opakovaně ignorovala návrhy na příměří. Připomněl, že Moskva v posledních týdnech nabídla několik jednostranných zastavení bojů – včetně příměří během velikonočních svátků a nedávného třídenního klidu zbraní u příležitosti výročí vítězství ve druhé světové válce. Kyjev tyto nabídky odmítl jako „divadelní gesta“ a trval na širším, nejméně měsíčním příměří pod mezinárodním dohledem.
Zatímco Rusko tvrdilo, že jeho dočasné příměří bylo dodržováno, Ukrajina ho obvinila z více než 730 porušení jen během jednoho dne. Moskva naopak uvádí, že Ukrajinci provedli 488 útoků během deklarovaného klidu zbraní.
Putin ve svém projevu uvedl, že Rusko je připraveno jednat „bez jakýchkoliv podmínek“ a znovu vyzval ukrajinskou vládu k přímým rozhovorům. Současně však zpochybnil smysl příměří, které by podle něj vedlo jen k dalšímu vyzbrojení Ukrajiny. „Kdo by chtěl takový mír?“ ptal se.
Trump ve svém komentáři na Truth Social označil Putinovu nabídku za „potenciálně skvělý den pro Rusko i Ukrajinu“ a dodal, že bude „pracovat s oběma stranami, aby to dotáhl do konce“. Jeho přístup se v posledních dnech zdá být smířlivější než dříve, přestože jeho administrativa zatím zaujímá vůči Kyjevu zdrženlivější postoj.
Jednání v Istanbulu, která by měla proběhnout ve čtvrtek, by byla prvním přímým setkáním zástupců Ruska a Ukrajiny od roku 2022, kdy se pokusili jednat po zahájení ruské invaze. Zatím ale Kyjev na Putinovu výzvu oficiálně nereagoval.
Evropské země mezitím pokračují v přípravách dalších kroků v případě, že Rusko příměří nepřijme. Vedle sankcí se hovoří také o zřízení mezinárodní pozorovatelské mise, která by dohlížela na případné dodržování klidu zbraní, pokud by k němu došlo.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un využil probíhající válečný konflikt mezi Spojenými státy a Íránem jako klíčový argument pro zachování a další rozšiřování svého jaderného arzenálu. Ve svém projevu k Nejvyššímu lidovému shromáždění prohlásil, že současná situace na Blízkém východě jasně potvrzuje správnost rozhodnutí Pchjongjangu nikdy se nevzdat svých atomových zbraní. Podle Kima je nyní jaderný status Severní Koreje „nezvratný“.
Jarní dny po oslavách perského nového roku, Nourúzu, bývají v Teheránu tradičně ve znamení rozkvétajících stromů a návratu dětí do škol. Letos je však všechno jinak. Íránci se sice snaží zachovat zdání normálního života, ale dělají to na pozadí neustálých explozí, leteckých útoků a konfliktu, o kterém se mnozí obávají, že se protáhne na dlouhé měsíce.
Federální prokurátoři ve Spojených státech zkoumali podezření, že Donald Trump po svém prvním funkčním období ukázal na palubě soukromého letadla utajovanou mapu nepovolaným osobám. Mezi svědky incidentu měla být i jeho současná personální šéfka Bílého domu Susie Wilesová. Vyplývá to z materiálů ministerstva spravedlnosti, které byly předloženy právnímu výboru Sněmovny reprezentantů.
Současný válečný konflikt v Íránu, rozpoutaný administrativou Donalda Trumpa, naplno odhaluje mrazivou proměnu Spojených států. Země, která se kdysi stylizovala do role ochránce globálního řádu založeného na pravidlech, se podle analytiků stala spíše „arbitrem chaosu“. Zatímco americká ekonomika zůstává díky vlastním zdrojům plynu relativně imunní, zbytek světa – přátelé i nepřátelé – se zmítá v hospodářské agónii.
Více než tři a půl století poté, co kulka z muškety ukončila život legendárního francouzského vojáka, se zdá, že záhada jeho posledního odpočinku je u konce. Archeologové v nizozemském Maastrichtu věří, že pod podlahou jednoho z místních kostelů objevili kostru Charlese de Batz-Castelmorea, známého spíše jako d’Artagnan. Právě tento gaskoňský šlechtic se stal předlohou pro nesmrtelného hrdinu románu Alexandra Dumase staršího.
Pobaltské státy čelí v posledních dnech sérii incidentů spojených s narušením jejich vzdušného prostoru. Ve středu dopoledne zasáhl zbloudilý dron komín elektrárny Auvere v estonském kraji Ida-Viru. Podle estonské bezpečnostní služby (ISS) nic nenasvědčuje tomu, že by útok byl cílený přímo na Estonsko, a incident se obešel bez zranění i vážnějšího poškození energetické sítě.
Situace na Blízkém východě dospěla do bodu, kdy se na jedné straně mluví o nadějném míru a na druhé o totální válce. Zatímco americký prezident Donald Trump optimisticky prohlašuje, že jednání s Íránem jsou na velmi dobré cestě, Pentagon se připravuje na vyslání elitních výsadkářů z 82. vzdušné výsadkové divize. Tento rozpor mezi diplomatickou rétorikou Bílého domu a vojenskou realitou na zemi naznačuje, že Spojené státy zvažují i možnost pozemní operace.
Mezinárodní diplomatické úsilí o ukončení konfliktu na Blízkém východě nabírá na obrátkách. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera naznačil, že by k očekávaným rozhovorům mezi Spojenými státy a Íránem mohlo dojít již tento víkend v pákistánském Islámábádu. Ačkoliv Grossi neuvedl bližší podrobnosti, jeho slova potvrzují rostoucí roli Pákistánu jako klíčového prostředníka v této krizi.
Vojenská kampaň Spojených států a Izraele proti Íránu s sebou přináší nejen tragické lidské oběti, ale také nenahraditelné ztráty na světovém kulturním dědictví. Ničení historických památek, ke kterému v posledních týdnech dochází, se však ukazuje být nejen morálním selháním, ale především hrubou strategickou chybou, která může zcela podkopat deklarované cíle celého konfliktu.
Pojmy jako „ekologická úzkost“ nebo „klimatická úzkost“ se staly běžnou součástí našeho slovníku, když popisujeme pocity mladých lidí tváří v tvář environmentální krizi. Nový akademický přehled publikovaný vědkyněmi z Imperial College London však ukazuje, že realita prožívání mladé generace ve věku 10 až 29 let je mnohem barvitější a složitější, než tyto dvě populární nálepky naznačují.
Probíhající konflikt mezi Spojenými státy a Íránem se stal nečekaným studijním materiálem pro stratégy na druhém konci světa. James Holmes z americké Naval War College analyzoval čtyři zásadní lekce, které by si z tohoto střetu měl odnést Tchaj-wan pro svou vlastní obranu před případnou agresí z pevninské Číny. V této myšlenkové simulaci přitom Tchaj-wan přejímá roli bránícího se Íránu, zatímco Čína hraje roli útočících USA.
Britská těžařská lobby, která v minulosti viděla v Donaldu Trumpovi svého hlavního spojence, od amerického prezidenta v posledních dnech dává ruce pryč. Ačkoliv Trump dlouhodobě tlačí na britskou vládu, aby masivně podpořila těžbu v Severním moři, průmysloví lídři dospěli k názoru, že spoléhat se na Spojené státy je v současné situaci příliš riskantní. Hlavním důvodem je nestabilita vyvolaná válkou mezi USA a Íránem a nevyzpytatelné obraty v energetické politice Bílého domu.
