Zatímco přední evropští lídři přicestovali do Kyjeva s návrhem bezpodmínečného třicetidenního příměří, Moskva odpovídá arogantní rétorikou, výsměchem a otevřeným pohrdáním. Výzva k zastavení bojů a otevření diplomatického prostoru naráží na tvrdou ruskou zeď odmítnutí – a místy i vulgarit.
Bývalý ruský prezident a jeden z nejvýše postavených lidí v bezpečnostní struktuře země Dmitrij Medveděv se opět předvedl jako hlas nekompromisní agrese. Na sociální síti X (dříve Twitter) ostře napadl evropské představitele a jejich mírový návrh označil za „falešný“, který si podle jeho slov mohou „strčit do svých pangenderových zadků“. Jeho výrok okamžitě vyvolal vlnu pobouření v zahraničních médiích i diplomatických kruzích a potvrdil pověst Medveděva jako radikálního mluvčího tvrdého křídla ruské politiky.
Oficiální postoj Kremlu byl sice méně expresivní, ale v podstatě stejně odmítavý. Tiskový mluvčí prezidenta Vladimira Putina Dmitrij Peskov sice uvedl, že Moskva návrh „vezme v úvahu“, zároveň ale naznačil, že Rusko nebude měnit svou linii. „Je to nový vývoj, budeme o něm uvažovat, ale máme vlastní stanovisko,“ prohlásil v rozhovoru pro CNN.
Peskov zároveň zdůraznil, že žádné výhrůžky nebo ekonomický nátlak nemohou Rusko přimět ke změně postoje. „Sankce nás nevystraší. Už jsme se naučili, jak jejich dopady zmírňovat,“ prohlásil mluvčí a dodal, že Moskva je připravena na další kolo ekonomických restrikcí, které podle něj bude Západ koordinovat se Spojenými státy.
Samotný návrh třicetidenního příměří, představený o víkendu v Kyjevě za účasti prezidenta Volodymyra Zelenského, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, britského lídra Keira Starmera, německého opozičního politika Friedricha Merze a polského premiéra Donalda Tuska, měl vstoupit v platnost už od pondělí. Jeho hlavním cílem bylo zastavení intenzivních bojů na východě Ukrajiny a vytvoření prostoru pro nové jednání o mírovém řešení konfliktu.
Evropa tímto krokem ukázala jednotu i rozhodnost. Zároveň vyslala jasný signál: pokud Rusko příměří odmítne nebo ho sabotuje, přijde další vlna tvrdých sankcí. Ty by se měly dotknout nejen bank a vývozu klíčových technologií, ale i osobního majetku ruských oligarchů a vlivných osobností, které Kreml podporují.
Z evropského pohledu nejde jen o snahu o klid zbraní, ale i o test ruských záměrů. Pokud Moskva odmítne návrh, potvrdí tím, že nechce jednat, ale jen pokračovat ve válce. Pokud bude souhlasit, bude muset čelit riziku, že se ukáže její neschopnost příměří dodržet.
Ruské reakce zatím ukazují, že Kreml se necítí pod skutečným tlakem – a že radikální křídlo v jeho vedení je ochotné reagovat sarkasmem, vulgaritami i arogancí. Právě to ale může v očích mezinárodního společenství potvrdit, že jedinou překážkou míru je dnes sám Vladimír Putin.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.
