Putin podcenil Trumpa. Nyní se Spojené státy chystají zasáhnout tvrději než kdy dřív

Vladimir Putin / Donald Trump
Vladimir Putin / Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková 15. července 2025 12:54
Sdílej:

Ruský prezident Vladimir Putin považoval zdrženlivost Donalda Trumpa za slabost. Mýlil se. Americká trpělivost je u konce a Trump, jakkoli zdráhavý válečník, se začíná obracet proti ruské agresi s novou rozhodností.

Trumpovo druhé prezidentské období začalo smířlivým postojem k Moskvě. Od ledna hovořil s Putinem více než s kterýmkoli jiným státníkem, přiměl Ukrajinu k příměří a dočasně pozastavil výzvědné informace i vojenskou pomoc. Kreml to ale nevnímal jako gesto míru – naopak, Putin zesílil útoky, zejména proti civilistům.

Trump na to opakovaně reagoval s frustrací. „Putin se zbláznil! Zabíjí zbytečně spoustu lidí, nejen vojáků. Rakety a drony dopadají na ukrajinská města bez důvodu,“ napsal v květnu na Truth Social. V červenci dodal, že „to vypadá, jako by chtěl prostě dál zabíjet lidi“.

Do konfliktu se přímo či nepřímo zapojují i další mocnosti. Čínský ministr zahraničí Wang I údajně řekl svému unijnímu protějšku, že porážka Ruska by přesměrovala americkou pozornost na Čínu. Ukrajinský šéf diplomacie Andrij Sybiha připomněl, že Rusko využívá pomoc z Íránu, Severní Koreje i čínského průmyslu. Bezpečnost Evropy, Blízkého východu a Indo-Pacifiku je dnes provázaná více než kdy dřív.

Putin a Si Ťin-pching tak možná neúmyslně přiměli Trumpa k tvrdšímu kurzu. Zatímco Moskva jeho výpady shazuje jako „emoční přepětí“ nebo proměnlivou náladu, historie už několikrát ukázala, že podcenění Trumpovy rozhodnosti může být osudové.

Putin se podle všeho snažil Trumpa „uhrát“ lichotkami, náznaky, že se odvrátí od Číny, a sliby o lepším obchodu. Ve skutečnosti chtěl jen zdržet americkou pomoc Ukrajině. Trump to už ale prohlédl. „Dostáváme od Putina hromadu keců. Je na nás milý, ale nic to neznamená,“ prohlásil nedávno. Viceprezident JD Vance se přidal slovy, že Putin „chce příliš“ a že jeho požadavky jsou nepřijatelné.

Zatímco některé západoevropské země se léta snažily s diktátory vyjednávat, státy, které sdílí hranice s Ruskem – Finsko, pobaltské země, Polsko a Rumunsko – vědí, že jedinou cestou k míru je síla. Ústupky vůči agresorům vedou jen k dalším agresím.

Trump se přibližuje k historickému odkazu Ronalda Reagana – mír skrze sílu. Zatím zvolil vstřícnější cestu, ale Putin jeho nabídky shodil ze stolu. Trump teď podle všeho přechází k tvrdší linii.

Senát musí schválit nový balík sankcí proti Rusku. Ukrajina musí dostat veškeré obranné i útočné zbraně, které potřebuje k zastavení a vytlačení ruských sil a vstup Ukrajiny do NATO musí znovu přijít na stůl, míní Kaush Arha, prezident Free & Open Indo-Pacific Forum. Tím podle něj Spojené státy vyšlou jednoznačný signál Moskvě i světu – a zároveň přinutí nerozhodné státy, aby se jasně postavily.

Evropa je přitom vítána, aby nesla větší díl nákladů, a měla by urychlit posilování své obrany a vojenského průmyslu – nejen jako doplněk, ale i jako částečnou náhradu za americkou pomoc.

Trump také výrazně omezil vliv „deep state“ – byrokratických struktur v Pentagonu, které podle něj často prosazují vlastní agendu namísto prezidentovy. Neautorizované zákazy dodávek zbraní nebo nezávislé přezkumy diplomatických iniciativ podle něj musí skončit. Za vzor dává ministra zahraničí Marca Rubia, který se podle něj plně podřizuje prezidentské linii.

Putin podle Trumpa jeho trpělivost nejen vyčerpal, ale navíc ji zesměšnil. A právě to by se mu mohlo vymstít.

Trumpova výhoda spočívá v jeho ochotě jednat rozhodně, ale s jasně vymezeným cílem – bez nutnosti nekonečných zahraničních závazků. Dokázal to v Sýrii i při odpovědi Íránu. Obvinění z izolacionismu tak stále méně odpovídají realitě.

Jeho obchodnický přístup – kombinace vyjednávání a hrozby tarify – nyní dostává vojenskou obdobu. Zdrženlivost, kterou vůči Moskvě zpočátku uplatňoval, byla Putinem zneužita a zesměšněna. Je čas ji nahradit tvrdou odpovědí.

Vladimir Putin se dost možná chystá poznat, jaké to je, když Donald Trump – i jako zdráhavý bojovník – nakonec zvedne meč. A historie napovídá, že to pro ruského prezidenta nemusí skončit dobře.

Stalo se