Proč Trumpova snaha o zisk Grónska nevyjde? Zvolil špatnou strategii, měl na to jít jinak, odhaluje analýza

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie, foto: Depositphotos
Klára Marková 26. ledna 2026 14:22
Sdílej:

Snaha Spojených států o kontrolu nad Grónskem by se měla opírat spíše o diplomatický šarm než o nátlak a hrozby. Podle analýzy Agniy Grigasové pro Atlantic Council není problémem samotný zájem prezidenta Donalda Trumpa o tento strategický ostrov, ale zvolená metodika.

Nedávné události, kdy Washington hrozil evropským spojencům uvalením cel za vyslání symbolických vojenských jednotek do Grónska, představovaly znepokojivý obrat ve vztazích s nejbližšími partnery USA.

Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu však Trump naznačil změnu kurzu. Po jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem oznámil vznik „komplexního“ bezpečnostního rámce pro obranu Grónska a hrozbu cel zcela stáhl.

Tento posun ukazuje na rostoucí pochopení, že v 21. století je k získání vlivu zapotřebí přesvědčování stejně jako síla. Protesty místních obyvatel pod hesly „Grónsko není na prodej“ totiž jasně ukázaly, že bez měkké síly (soft power) budou americké ambice narážet na odpor.

Strategická logika USA je přitom podle Grigasové opodstatněná. Arktida se stává centrálním dějištěm soupeření s Ruskem a Čínou, které v regionu agresivně posilují svůj vliv Grónsko je klíčové pro americké radarové systémy a budoucí projekty, jako je Trumpem navrhovaný obranný štít „Golden Dome“ (Zlatá kopule).

Ostrov disponuje obrovskými zásobami ropy, plynu a zejména vzácných kovů nezbytných pro moderní technologie a zbrojní systémy, kterému v současnosti dominuje Čína. Grónsko, které je přibližně 50krát větší než Dánsko, má pouze 56 000 obyvatel a postrádá kapacity na vlastní obranu.

Přestože má od roku 2009 právo vyhlásit nezávislost, takový krok by znamenal ztrátu ochranného deštníku NATO a vystavil by ostrov ekonomickému tlaku Ruska či Číny. Tato realita vysvětluje, proč se Spojené státy snaží získat ostrov pod svou kontrolu již od 19. století.

Davoské setkání odhalilo konstruktivnější cestu vpřed, která by mohla zahrnovat aktualizaci obranné dohody z roku 1951. Washington by mohl výrazně rozšířit svou vojenskou přítomnost v Grónsku, což by posílilo severní křídlo NATO a zároveň přineslo ostrovanům pracovní místa a investice do infrastruktury.

Aby však dohoda byla trvalá, musí USA nahradit politiku „hrubé síly“ intenzivnějším diplomatickým zapojením, kulturní výměnou a podporou cestovního ruchu. Pokud chce prezident Trump dosáhnout svých cílů v Arktidě, bude podle autorky potřebovat méně demonstrací tvrdé moci a mnohem více skutečného šarmu.

Stalo se