Proč se Putin doteď nevyjádřil k sesazení Madura?

Zatímco ruští diplomaté vedení Sergejem Lavrovem okamžitě odsoudili americkou operaci jako „ozbrojenou agresi“ a projev „neokolonialismu“, samotný Vladimir Putin zůstává překvapivě zdrženlivý. Na rozdíl od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga se k dopadení Madura ani k následnému zabavení ruského ropného tankeru americkými silami zatím veřejně nevyjádřil. Tato mlčenlivost může naznačovat, že Kreml v Trumpových krocích vidí nejen hrozbu, ale i strategickou příležitost.

Svržení Madura následuje po sérii nezdarů pro ruské zájmy ve světě. V prosinci 2024 padl režim Bašára al-Asada v Sýrii a loni v červnu americké útoky zasáhly jaderná zařízení v Íránu, který je dalším klíčovým ruským partnerem. Ukazuje se, že ruské „strategické partnerství“ má své limity – Moskva sice nabízí politickou podporu a zbraně, ale není ochotna vojensky zasáhnout, pokud se její spojenci ocitnou v přímém konfliktu se Spojenými státy.

Americký ministr obrany Pete Hegseth si navíc neodpustil jízlivou poznámku na adresu ruského zbrojního průmyslu. Venezuela totiž pod vedením Madura investovala miliardy do ruských systémů protivzdušné obrany, jako jsou S-300 či Buk, a disponovala tisíci protiletadlových střel krátkého dosahu. Skutečnost, že americké speciální síly dokázaly Madura zajmout bez výraznějšího odporu těchto systémů, zasadila ruskému vojensko-průmyslovému komplexu nepříjemnou ránu v oblasti prestiže.

Z dlouhodobého hlediska však Trumpova politika Putinovi nahrává. Pokud si Washington nárokuje Latinskou Ameriku jako sféru svého výlučného vlivu a otevřeně mluví o anexi Grónska, dává tím Putinovi rétorické krytí pro jeho vlastní imperiální ambice na Ukrajině a v zemích tzv. „blízkého zahraničí“. Trumpův pragmatismus založený na síle a moci, který otevřeně prosazuje jeho poradce Stephen Miller, je v podstatě zrcadlovým obrazem Putinova vidění světa.

Dalším vítaným prvkem pro Kreml je Trumpova ochota použít sílu proti dánskému území, což vnáší hluboké trhliny do transatlantické aliance. Rozkol mezi USA a jejich evropskými spojenci v rámci NATO je přesně to, o co Moskva od začátku invaze na Ukrajinu usiluje. Pokud Washington začne jednat jako predátor vůči vlastním partnerům, evropská jednota v otázce podpory Kyjeva se může začít drolit pod tlakem vlastních bezpečnostních obav.

O letošních pravoslavných Vánocích se Putin objevil na bohoslužbě obklopen vojáky a jejich rodinami, čímž vyslal jasný signál odhodlání pokračovat v agresi na Ukrajině. Přestože pohled na Madura v newyorské soudní síni může být pro Putina varovným mementem jeho vlastních neúspěchů při pokusu o změnu režimu v sousední zemi, ruský prezident dává najevo, že v globální hře o trůny stále věří v jediné pravidlo: právo má ten, kdo je silnější.