Proč ruská armáda vykazuje na Ukrajině tak zoufalou neefektivitu?

Odpověď je zakotvena nejen v aktuálních událostech na bojišti, ale i v historickém kontextu ruské armády. Jak upozorňují odborníci jako bývalý britský důstojník Hamish de Bretton-Gordon a vojenský historik James Holland, ruská armáda má dlouhodobý problém s inovacemi, moderními strategiemi i respektem k lidským životům. Místo sofistikovaných taktik, na které by se moderní armáda měla spoléhat, ruské vedení stále sází na brutální sílu a masivní nasazení lidí.

Historie ruských vojenských porážek jen potvrzuje tento trend. Po porážce v rusko-japonské válce v roce 1905, kdy carsko-ruská armáda utrpěla ostudnou porážku, následoval kolaps v první světové válce a pád monarchie. I když Sovětský svaz zvítězil ve druhé světové válce, bylo to za obrovskou cenu, neboť ztráty Rudé armády byly několikanásobně vyšší než u západních spojenců. A současné Rusko, i když se často odvolává na sovětské vítězství, se stále drží tradice, která dává přednost kvantitě před kvalitou.

Podle vojenských analytiků ztratilo Rusko během konfliktu statisíce vojáků a tisíce kusů techniky, včetně více než 10 000 tanků, 21 500 obrněných vozidel a stovek letadel. Takové ztráty jsou v moderní vojenské historii bezprecedentní – přesto není výsledek války vidět.

Zatímco západní armády dokážou efektivně propojit moderní technologii, logistiku, letectvo, drony a ochranu lidských životů, ruský vojenský model zůstává statický a zastaralý. Výcvik nováčků je minimální a často trvá jen několik dní, což vede k chaosu a slabé koordinaci na bojišti. Tankové posádky se často nemají čas dobře se sehrát, což vede k vysokým ztrátám při každé ofenzivě.

Současné ruské vojenské vedení se stále drží rigidní hierarchie a slepé poslušnosti. Místo flexibilního reagování na změny na frontě se stále opakuje masivní, chaotické nasazování vojáků, které připomíná hrůzy zákopové války z první světové války. Nechvalně známé „zagradotřady“, jednotky, které mají za úkol střílet na ustupující vojáky, údajně stále působí na některých frontových liniích. V armádě rovněž přetrvává brutalita vůči nováčkům, známá jako „dědovščina“, což dále podkopává morálku a jednotnost.

Dalším zásadním problémem je korupce, která je v armádě rozšířená. Vojáci často hlásí krádeže pohonných hmot, zbraní a celých vozidel. Kromě boje jsou často nuceni vykonávat civilní práce pro místní představitele, od výstavby po úklid. Tento systém, zakořeněný v ruské armádě po desetiletí, ztěžuje skutečnou modernizaci a profesionalizaci ozbrojených sil.

Vladimir Putin se stále opírá o mýtus „Velké vlastenecké války“, tedy o vzpomínky na vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Historici však připomínají, že tento vítězný příběh byl vykoupen bezprecedentními ztrátami na lidských životech. Současný konflikt na Ukrajině ukazuje, že dnešní ruské vedení si z této historie nevzalo žádné poučení.

Západní obdiv k Rudé armádě bývá často nekritický a ignoruje skutečnost, že její způsoby vedení války byly neefektivní a kruté. Moderní ruská armáda vykazuje podobné vlastnosti – brutalitu, potlačování iniciativy, minimální péči o zraněné a pohrdání lidským životem.

Tento hluboce zakořeněný přístup způsobuje, že Rusko, přestože disponuje obrovskou armádou, masivní vojenskou technikou a jaderným arzenálem, stále není schopno vést efektivní moderní válku. Místo toho se jeho síla ztrácí v chaosu, masových ztrátách a neúspěších. A jak se ukazuje, to je důvod, proč ukrajinská obrana, byť numericky slabší, stále odolává. Válku nakonec nevyhrává ten, kdo má více vojáků, ale ten, kdo ví, jak je správně nasadit.