Proč je venezuelská ropa problematická a jak zadržení Madura ovlivní ceny napříč světem?

Tato závratná čísla je však nutné brát s velkou rezervou a kritickým nadhledem. Expert na energetiku Adi Imsirovic upozorňuje, že termín „prokázané zásoby“ není neměnná konstanta, ale proměnná závislá na aktuální ceně a technologii. Pokud je cena ropy nízká jako dnes, těžba z mnoha ložisek se prostě nevyplatí. Reálné zásoby, které lze ekonomicky vytěžit, tak mohou být v současnosti nižší než třetina oficiálně uváděného množství.

Problémem Venezuely je také samotná kvalita její strategické suroviny. Tamní ropa je velmi těžká, připomíná spíše dehet a obsahuje vysoké množství síry, což extrémně prodražuje její přepravu i zpracování. K její rafinaci jsou zapotřebí velmi sofistikované technologie, které mají k dispozici jen vybrané závody v USA, Číně nebo Indii. Proto se venezuelská ropa na trhu prodává s výraznou slevou oproti standardu Brent.

Historie ropného průmyslu v zemi je plná zvratů, od amerických investic v minulém století až po znárodnění v roce 1971. Pod vedením státního monopolu PDVSA však odvětví v posledních dekádách drasticky upadalo. Kvůli politickým čistkám, nedostatku investic a americkým sankcím klesla produkce z více než tří milionů barelů denně na začátku tisíciletí na méně než jeden milion v loňském roce.

Madurův režim využíval ropný gigant PDVSA jako dojnou krávu pro financování svých potřeb, zatímco infrastruktura chátrala. I kdyby se nyní politická situace stabilizovala, obnova těžby by vyžadovala miliardy dolarů a mnoho let práce. Je proto nepravděpodobné, že by současné události měly okamžitý a zásadní dopad na globální nabídku ropy, která je momentálně stejně v přebytku.

Zajímavé je, že trh na americký zásah reagoval poklesem cen, nikoli jejich růstem. K dalšímu propadu přispělo prohlášení Donalda Trumpa, že Spojené státy hodlají zabavit až 50 milionů barelů venezuelské ropy. Pro ostatní těžaře z uskupení OPEC by případný návrat Venezuely na trh v dlouhodobém horizontu znamenal spíše komplikaci, protože by prohloubil stávající přesycení trhu.

Objevily se také spekulace, že americký útok má za cíl poškodit Čínu, která je velkým odběratelem venezuelské ropy. Analytici však tyto obavy mírní. Dovoz z Venezuely tvoří jen zlomek čínské spotřeby a Peking může tento výpadek snadno nahradit například zvýšeným importem z Kanady, která těží podobný typ těžké ropy a své exporty do Asie již delší dobu posiluje.

Ekonomicky vzato nedává „převzetí“ venezuelského ropného průmyslu Spojenými státy příliš velký smysl. Pokud by Washingtonu šlo čistě o ropu, stačilo by zrušit sankce a nechat americké firmy surovinu volně nakupovat. Hlavním motivem akce je tedy podle odborníků zřejmě politika a snaha o změnu režimu v blízkém sousedství, což ovšem vnáší do mezinárodních vztahů nebezpečný prvek nejistoty.

Právě tato nepředvídatelnost amerického prezidenta a jeho ochota k vojenským dobrodružstvím trhy znervózňuje nejvíce. Existují obavy, že by podobný scénář mohl následovat i v případě Íránu, který je dalším klíčovým producentem ropy. Navíc hrozí, že americký postup může v očích některých zemí zpětně legitimovat ruskou agresi na Ukrajině, což by energetickou stabilitu světa dále podkopalo.

Energetické trhy jsou v posledních letech pod neustálým tlakem a poslední věc, kterou nyní potřebují, je další geopolitické napětí. I když Venezuela sama o sobě cenu ropy hned tak neovlivní, precedens, který tento zásah vytváří, může mít dalekosáhlé následky pro globální bezpečnost i ekonomiku. Celý svět se nyní ptá, jaký bude další krok Bílého domu.