Před dvěma stoletími americký prezident James Monroe prohlásil západní polokouli za zakázané území pro evropské mocnosti. Toto prohlášení, známé jako „Monroeova doktrína“, položilo základ nové éry americké dominance a „policejní kontroly“ v regionu. V následujících desetiletích proběhla téměř třetina z celosvětově zaznamenaných téměř 400 amerických intervencí právě v Latinské Americe. Spojené státy svrhávaly vlády, které považovaly za nepříznivé, nebo použily sílu, kterou později mezinárodní soudy označily za nezákonnou.
V roce 2013 tehdejší ministr zahraničí John Kerry oznámil, že „éra Monroeovy doktríny skončila.“ To signalizovalo posun k zacházení s regionem jako s partnery spíše než jako se sférou vlivu. Nyní však strategie národní bezpečnosti, kterou minulý týden vydala Trumpova administrativa, tuto starou doktrínu formálně oživila. Pomáhá to vysvětlit intervencionistické akce administrativy v regionu za poslední dva měsíce. Patří mezi ně smrtící útoky na lodě v Karibiku i selektivní používání sankcí a milostí.
Dokument typicky nafoukaným způsobem otevřeně ohlašuje „Trumpův dodatek“ k Monroeově doktríně a povyšuje západní polokouli na nejvyšší mezinárodní prioritu USA. Dny, kdy Blízký východ dominoval americké zahraniční politice, jsou podle něj „díkybohu u konce.“ Dokument také přímo spojuje bezpečnost a prosperitu USA s udržováním americké převahy v Latinské Americe. Například se zaměřuje na odepření přístupu Číně a dalším mocnostem ke klíčovým strategickým aktivům v regionu. Jedná se o vojenská zařízení, přístavy, kritické nerosty a sítě kybernetické komunikace.
Zásadní je, že spojuje tvrdou rétoriku Trumpovy administrativy o „narkoteroristech“ se soutěží velmocí USA a Číny. Robustnější vojenskou přítomnost USA a diplomatický tlak rámuje jako nezbytné pro konfrontaci latinskoamerických drogových kartelů a ochranu námořních cest, přístavů a kritické infrastruktury před čínským vlivem.
Trumpova administrativa měsíce útočí na podezřelé drogové čluny v Karibském moři a východním Tichém oceánu, přičemž zabila desítky lidí. Experti na mezinárodní právo a úředníci pro lidská práva tvrdí, že tyto útoky porušují mezinárodní právo. Americký Kongres nepovolil ozbrojený konflikt v těchto vodách. Přesto jsou útoky prezentovány jako nezbytné k ochraně USA před „narkoteroristy.“
Venezuelský prezident Nicolás Maduro byl také označen za „narkodiktátora“, ačkoli Venezuela je v toku drog do USA pouze menším hráčem. Prezident Donald Trump 2. prosince řekl novinářům, že jakákoli země, o které se domnívá, že vyrábí nebo přepravuje drogy do USA, by mohla čelit vojenskému úderu. To zahrnuje nejen Venezuelu, ale také Mexiko a Kolumbii.
Ve stejný den udělil Trump milost Juanu Orlandu Hernándezovi, bývalému prezidentovi Hondurasu. Ten byl odsouzen na 45 let vězení za pomoc při přesunu stovek tun kokainu do USA. Nová Strategie národní bezpečnosti se snaží vysvětlit logiku těchto rozporuplných činů. Zdůrazňuje potřebu chránit „základní národní zájmy“ USA a klade důraz na to, že: Zahraniční politika prezidenta Trumpa není […] založena na tradiční politické ideologii. Je motivována především tím, co funguje pro Ameriku – nebo, dvěma slovy, ‚Amerika na prvním místě‘ (America First).
V rámci této logiky byla Hernándezovi udělena milost, protože může stále sloužit zájmům USA. Jako bývalý prezident s hlubokými vazbami na honduraské elity a bezpečnostní síly je přesně tím typem loajálního, tvrdě pravicového klienta, kterého Trump chce v zemi. Honduras hostí americký vojenský personál a může pomoci při policejní kontrole migračních tras do USA.
Načasování to podtrhuje. Trump se rozhodl osvobodit Hernándeze jen pár dní před volbami v Hondurasu. Tím posílil konzervativní sítě, které kdysi vedl, aby podpořily Trumpova preferovaného kandidáta na prezidenta, Nasryho Asfuru. V Trumpově kalkulu „Amerika na prvním místě“ posílání Hernándezovi milosti vysílá i několik jasných signálů. Poslušní partneři jsou odměněni a moc, nikoli princip, určuje politiku USA v regionu.
Nová bezpečnostní strategie vysvětluje Trumpovu posedlost zejména Venezuelou. Venezuela má největší prokázané zásoby ropy na světě a dlouhé pobřeží Karibského moře. To je životně důležitá námořní cesta pro americké zboží putující Panamským průplavem. Pod tlakem let amerických sankcí Venezuela podepsala několik dohod o energetice a těžbě s Čínou, Íránem a Ruskem. Zejména pro Peking je Venezuela zdrojem energie i opěrným bodem na polokouli.
Strategie národní bezpečnosti Trumpovy administrativy jasně říká, že je to pro Spojené státy nepřijatelné. Ačkoli Venezuela není v dokumentu nikde jmenována, strategie naznačuje skutečnost, že Čína pronikla k podobně smýšlejícím lídrům v regionu: Některé zahraniční vlivy bude těžké zvrátit, vzhledem k politickým vazbám mezi určitými latinskoamerickými vládami a určitými zahraničními aktéry.
Nedávná zpráva naznačuje, že Madurova vláda se nyní pokouší o dramatickou geopolitickou změnu. Deník The New York Times uvádí, že Madurova vláda nabídla USA dominantní podíl na svých ropných a zlatých zdrojích, čímž by odklonila vývoz z Číny. Pokud je to pravda, znamenalo by to jasný pokus dvořit se Trumpově administrativě a ukončit mezinárodní izolaci Venezuely.
Mnozí však věří, že Trumpova administrativa usiluje spíše o změnu režimu. Venezuelská opoziční vůdkyně María Corina Machadová, která získala Nobelovu cenu za mír v roce 2025, nabízí americkým investorům budoucnost po Madurovi. Popisuje příležitost v hodnotě 1,7 bilionu dolarů pro privatizaci venezuelské ropy, plynu a infrastruktury. Pro americké a evropské korporace je zpráva jasná: změna režimu by mohla odemknout obrovské bohatství.
Regionální organizace zůstávají rozdělené nebo oslabené a dosud nekoordinovaly reakci na Trumpovu administrativu. Na nedávném regionálním summitu lídři vyzvali k míru, ale zdrželi se odsouzení amerických útoků u Latinské Ameriky. Vlády tak musí jednat s Trumpem jednotlivě. Někteří doufají, že s nimi bude zacházeno jako s přáteli. Jiní se obávají, že budou označeni za „narkostáty.“
Dvě století po Monroeově doktríně Washington stále vnímá polokouli jako svůj vlastní dvorek, na kterém se „může volně pohybovat“ a zasahovat, jak uzná za vhodné.
NATO poprvé reagovalo na uzavření dohody mezi USA a Dánskem ohledně Grónska. Aliance vítá, že došlo k domluvě, které se snažil dosáhnout především americký prezident Donald Trump. Právě on ji také oznámil na sociální síti.
Máme pro vás dobré zprávy. Příští týden totiž slibují meteorologové i letních 25 °C. Již o nadcházejícím víkendu začne babí léto a potrvá minimálně do poloviny příštího týdne. Uvedl to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) na facebookovém profilu.
Vláda schválila nařízení, které stanoví parametry valorizace důchodů od ledna 2027. Základní výměra všech důchodů se zvýší o 270 korun na 5 170 korun. Procentní výměry důchodů se zároveň zvýší o 0,2 %. U průměrného starobního důchodu to představuje dalších 34 korun; po valorizaci tak jeho celková výše dosáhne 22 196 korun měsíčně. Koalice se zároveň dohodla na jednorázovém příspěvku důchodcům ve výši 2 000 korun.
Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) reagoval na kritiku z Česka, která konkrétně přišla ze strany prezidenta Petra Pavla. Fico zdůraznil, že upřednostňuje mír. Trvá zároveň na tom, že panují snahy vyprovokovat konflikt mezi NATO a Ruskem.
Česko má jedno nepříjemné evropské prvenství. Podle srpnových dat Eurostatu zdražovala nafta v tuzemsku meziměsíčně nejvýrazněji v celé Evropské unii, zhruba o 14 procent. Na první pohled se nabízí jednoduché vysvětlení: 19. července skončila vládní regulace marží čerpacích stanic, takže si pumpaři v následujících týdnech mohli začít kompenzovat období, kdy jim stát výši marže omezoval. Tak jednoduché to ale není.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko přiznal, že jeho země nemá dostatek draslíku k uspokojení poptávky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle hlavy státu chybí kapacity pro takto objemné dodávky tohoto kriticky důležitého hnojiva, protože veškerá produkce je již nasmlouvána. Lukašenko se takto vyjádřil během setkání s předsedou běloruského státního celního výboru Vladimirem Orlovským. Prezident zdůraznil, že Bělorusko nemůže přesměrovat požadované objemy na západní trhy, i kdyby o to mělo zájem.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio se zastal rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odebrat mediálním organizacím CNN, Politico a MS NOW přístup do pracovních prostor v Bílém domě. V rozhovoru pro pořad Today na stanici NBC zdůraznil, že administrativa tyto sdělovací prostředky nezavírá ani nezatýká jejich novináře. Podle šéfa americké diplomacie jde výhradně o zrušení možnosti pracovat přímo z budovy prezidentské kanceláře. Dotčená média tak mohou o prezidentovi i nadále informovat, avšak bez nároku na stálé pracovní místo v Bílém domě.
Americký prezident Donald Trump sdělil podle CNN svým poradcům, že by rád uspořádal setkání s íránskými představiteli v New Yorku během jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů, pokud k tomu budou vhodné podmínky.
Výsledky ruských parlamentních voleb přinesly přesvědčivé vítězství vládní strany Jednotné Rusko, která pevně podporuje prezidenta Vladimira Putina a vojenské angažmá na Ukrajině. Výsledek hlasování byl od počátku předvídatelný, neboť skutečná opozice byla v uplynulých letech prakticky umlčena. Jediná opoziční strana Jabloko, která otevřeně vyzývala k ukončení válečného konfliktu, byla z volebního klání vyřazena. Ruský prezident již před samotným hlasováním prohlásil, že volby ukáží národní jednotu a podporu milionů lidí pro bojující vojáky.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v New Yorku setkal se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem. Klíčovým tématem jejich rozhovoru byla možnost zavedení moratoria na útoky proti energetické infrastruktuře a posílení ukrajinské protivzdušné obrany. Schůzka obou státníků se uskutečnila v rezidenci stálého představitele Francie při Organizaci spojených národů na okraji zasedání Valného shromáždění. Jednání navázalo na předchozí rozhovory, které francouzský prezident vedl v budově Trump Tower s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Světové dění se podle analytiků CNN vymyká kontrole a globální bezpečnost se potýká s výraznou nestabilitou. Dva hlavní válečné konflikty v Íránu a na Ukrajině již nezůstávají izolované, zatímco rostoucí ceny energií a klimatická krize zasahují světovou ekonomiku.
Planetární systémy nezbytné pro udržení života na Zemi se v důsledku znečištění a ničení přírodních stanovišť dostaly na nejhorší zaznamenanou úroveň. Z devíti takzvaných planetárních hranic, které určují stabilní prostředí pro lidskou civilizaci, je v současnosti sedm překročeno na historických maximech. Vyplývá to podle webu The Guarian z nejnovější vědecké zprávy zaměřené na stav planety, jejíž metodika byla stanovena v roce 2009.