Před dvěma stoletími americký prezident James Monroe prohlásil západní polokouli za zakázané území pro evropské mocnosti. Toto prohlášení, známé jako „Monroeova doktrína“, položilo základ nové éry americké dominance a „policejní kontroly“ v regionu. V následujících desetiletích proběhla téměř třetina z celosvětově zaznamenaných téměř 400 amerických intervencí právě v Latinské Americe. Spojené státy svrhávaly vlády, které považovaly za nepříznivé, nebo použily sílu, kterou později mezinárodní soudy označily za nezákonnou.
V roce 2013 tehdejší ministr zahraničí John Kerry oznámil, že „éra Monroeovy doktríny skončila.“ To signalizovalo posun k zacházení s regionem jako s partnery spíše než jako se sférou vlivu. Nyní však strategie národní bezpečnosti, kterou minulý týden vydala Trumpova administrativa, tuto starou doktrínu formálně oživila. Pomáhá to vysvětlit intervencionistické akce administrativy v regionu za poslední dva měsíce. Patří mezi ně smrtící útoky na lodě v Karibiku i selektivní používání sankcí a milostí.
Dokument typicky nafoukaným způsobem otevřeně ohlašuje „Trumpův dodatek“ k Monroeově doktríně a povyšuje západní polokouli na nejvyšší mezinárodní prioritu USA. Dny, kdy Blízký východ dominoval americké zahraniční politice, jsou podle něj „díkybohu u konce.“ Dokument také přímo spojuje bezpečnost a prosperitu USA s udržováním americké převahy v Latinské Americe. Například se zaměřuje na odepření přístupu Číně a dalším mocnostem ke klíčovým strategickým aktivům v regionu. Jedná se o vojenská zařízení, přístavy, kritické nerosty a sítě kybernetické komunikace.
Zásadní je, že spojuje tvrdou rétoriku Trumpovy administrativy o „narkoteroristech“ se soutěží velmocí USA a Číny. Robustnější vojenskou přítomnost USA a diplomatický tlak rámuje jako nezbytné pro konfrontaci latinskoamerických drogových kartelů a ochranu námořních cest, přístavů a kritické infrastruktury před čínským vlivem.
Trumpova administrativa měsíce útočí na podezřelé drogové čluny v Karibském moři a východním Tichém oceánu, přičemž zabila desítky lidí. Experti na mezinárodní právo a úředníci pro lidská práva tvrdí, že tyto útoky porušují mezinárodní právo. Americký Kongres nepovolil ozbrojený konflikt v těchto vodách. Přesto jsou útoky prezentovány jako nezbytné k ochraně USA před „narkoteroristy.“
Venezuelský prezident Nicolás Maduro byl také označen za „narkodiktátora“, ačkoli Venezuela je v toku drog do USA pouze menším hráčem. Prezident Donald Trump 2. prosince řekl novinářům, že jakákoli země, o které se domnívá, že vyrábí nebo přepravuje drogy do USA, by mohla čelit vojenskému úderu. To zahrnuje nejen Venezuelu, ale také Mexiko a Kolumbii.
Ve stejný den udělil Trump milost Juanu Orlandu Hernándezovi, bývalému prezidentovi Hondurasu. Ten byl odsouzen na 45 let vězení za pomoc při přesunu stovek tun kokainu do USA. Nová Strategie národní bezpečnosti se snaží vysvětlit logiku těchto rozporuplných činů. Zdůrazňuje potřebu chránit „základní národní zájmy“ USA a klade důraz na to, že: Zahraniční politika prezidenta Trumpa není […] založena na tradiční politické ideologii. Je motivována především tím, co funguje pro Ameriku – nebo, dvěma slovy, ‚Amerika na prvním místě‘ (America First).
V rámci této logiky byla Hernándezovi udělena milost, protože může stále sloužit zájmům USA. Jako bývalý prezident s hlubokými vazbami na honduraské elity a bezpečnostní síly je přesně tím typem loajálního, tvrdě pravicového klienta, kterého Trump chce v zemi. Honduras hostí americký vojenský personál a může pomoci při policejní kontrole migračních tras do USA.
Načasování to podtrhuje. Trump se rozhodl osvobodit Hernándeze jen pár dní před volbami v Hondurasu. Tím posílil konzervativní sítě, které kdysi vedl, aby podpořily Trumpova preferovaného kandidáta na prezidenta, Nasryho Asfuru. V Trumpově kalkulu „Amerika na prvním místě“ posílání Hernándezovi milosti vysílá i několik jasných signálů. Poslušní partneři jsou odměněni a moc, nikoli princip, určuje politiku USA v regionu.
Nová bezpečnostní strategie vysvětluje Trumpovu posedlost zejména Venezuelou. Venezuela má největší prokázané zásoby ropy na světě a dlouhé pobřeží Karibského moře. To je životně důležitá námořní cesta pro americké zboží putující Panamským průplavem. Pod tlakem let amerických sankcí Venezuela podepsala několik dohod o energetice a těžbě s Čínou, Íránem a Ruskem. Zejména pro Peking je Venezuela zdrojem energie i opěrným bodem na polokouli.
Strategie národní bezpečnosti Trumpovy administrativy jasně říká, že je to pro Spojené státy nepřijatelné. Ačkoli Venezuela není v dokumentu nikde jmenována, strategie naznačuje skutečnost, že Čína pronikla k podobně smýšlejícím lídrům v regionu: Některé zahraniční vlivy bude těžké zvrátit, vzhledem k politickým vazbám mezi určitými latinskoamerickými vládami a určitými zahraničními aktéry.
Nedávná zpráva naznačuje, že Madurova vláda se nyní pokouší o dramatickou geopolitickou změnu. Deník The New York Times uvádí, že Madurova vláda nabídla USA dominantní podíl na svých ropných a zlatých zdrojích, čímž by odklonila vývoz z Číny. Pokud je to pravda, znamenalo by to jasný pokus dvořit se Trumpově administrativě a ukončit mezinárodní izolaci Venezuely.
Mnozí však věří, že Trumpova administrativa usiluje spíše o změnu režimu. Venezuelská opoziční vůdkyně María Corina Machadová, která získala Nobelovu cenu za mír v roce 2025, nabízí americkým investorům budoucnost po Madurovi. Popisuje příležitost v hodnotě 1,7 bilionu dolarů pro privatizaci venezuelské ropy, plynu a infrastruktury. Pro americké a evropské korporace je zpráva jasná: změna režimu by mohla odemknout obrovské bohatství.
Regionální organizace zůstávají rozdělené nebo oslabené a dosud nekoordinovaly reakci na Trumpovu administrativu. Na nedávném regionálním summitu lídři vyzvali k míru, ale zdrželi se odsouzení amerických útoků u Latinské Ameriky. Vlády tak musí jednat s Trumpem jednotlivě. Někteří doufají, že s nimi bude zacházeno jako s přáteli. Jiní se obávají, že budou označeni za „narkostáty.“
Dvě století po Monroeově doktríně Washington stále vnímá polokouli jako svůj vlastní dvorek, na kterém se „může volně pohybovat“ a zasahovat, jak uzná za vhodné.
Bývalý venezuelský prezident Nicolás Maduro se ve čtvrtek znovu postaví před federální soud v Manhattanu. Jeho obhajoba se pokusí přesvědčit soudce Alvina Hellersteina, aby žalobu za narkoterorismus smetl ze stolu. Madurovi právníci tvrdí, že americká vláda záměrně podkopává jejich schopnost klienta hájit tím, že blokuje financování jeho právního zastoupení.
Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala naléhavé varování před „zdravotní krizí v přímém přenosu“, která pohlcuje Blízký východ. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří, Dr. Hanan Balkhy, vyzvala k okamžitému zastavení bojů a zdůraznila, že nemocnice a zdravotnická zařízení se musí stát „bezpečnými útočišti“, nikoliv terči vojenských útoků. Situace se podle ní vymyká kontrole v mnoha částech regionu, který zahrnuje 22 zemí a území včetně Íránu, Libanonu, Gazy či Súdánu.
V diplomatických kruzích se objevila zpráva, která vrhá nové světlo na pozadí probíhajícího konfliktu a snahy o jeho ukončení. Izrael podle webu The Guardian na žádost Pákistánu vyřadil ze svého seznamu cílů dvě klíčové postavy íránského režimu: ministra zahraničí Abbáse Arákčího a předsedu parlamentu Mohammada Bágra Ghalíbáfa. Podle agentury Reuters, která se odvolává na zdroje z Islámábádu, se tak stalo poté, co Pákistán apeloval na Spojené státy, aby tyto muže ušetřily.
Kromě skutečných výbuchů a přesunů vojsk v oblasti Blízkého východu se naplno rozhořela i paralelní digitální bitva. Íránský režim spustil masivní online kampaň, jejímž cílem je ovlivnit americké veřejné mínění a vytvořit tlak na prezidenta Donalda Trumpa, aby ukončil vojenské operace. Podle analýz webu France24 využívá Teherán k šíření chaosu a protiválečných nálad nejmodernější nástroje, včetně obsahu generovaného umělou inteligencí (AI).
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že se jeho plánovaná cesta do Číny uskuteční v polovině května. Původní termín návštěvy, stanovený na konec března, musel být odložen kvůli probíhajícímu vojenskému konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Podle nových informací se Trump setká s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu ve dnech 14. až 15. května.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un využil probíhající válečný konflikt mezi Spojenými státy a Íránem jako klíčový argument pro zachování a další rozšiřování svého jaderného arzenálu. Ve svém projevu k Nejvyššímu lidovému shromáždění prohlásil, že současná situace na Blízkém východě jasně potvrzuje správnost rozhodnutí Pchjongjangu nikdy se nevzdat svých atomových zbraní. Podle Kima je nyní jaderný status Severní Koreje „nezvratný“.
Jarní dny po oslavách perského nového roku, Nourúzu, bývají v Teheránu tradičně ve znamení rozkvétajících stromů a návratu dětí do škol. Letos je však všechno jinak. Íránci se sice snaží zachovat zdání normálního života, ale dělají to na pozadí neustálých explozí, leteckých útoků a konfliktu, o kterém se mnozí obávají, že se protáhne na dlouhé měsíce.
Federální prokurátoři ve Spojených státech zkoumali podezření, že Donald Trump po svém prvním funkčním období ukázal na palubě soukromého letadla utajovanou mapu nepovolaným osobám. Mezi svědky incidentu měla být i jeho současná personální šéfka Bílého domu Susie Wilesová. Vyplývá to z materiálů ministerstva spravedlnosti, které byly předloženy právnímu výboru Sněmovny reprezentantů.
Současný válečný konflikt v Íránu, rozpoutaný administrativou Donalda Trumpa, naplno odhaluje mrazivou proměnu Spojených států. Země, která se kdysi stylizovala do role ochránce globálního řádu založeného na pravidlech, se podle analytiků stala spíše „arbitrem chaosu“. Zatímco americká ekonomika zůstává díky vlastním zdrojům plynu relativně imunní, zbytek světa – přátelé i nepřátelé – se zmítá v hospodářské agónii.
Více než tři a půl století poté, co kulka z muškety ukončila život legendárního francouzského vojáka, se zdá, že záhada jeho posledního odpočinku je u konce. Archeologové v nizozemském Maastrichtu věří, že pod podlahou jednoho z místních kostelů objevili kostru Charlese de Batz-Castelmorea, známého spíše jako d’Artagnan. Právě tento gaskoňský šlechtic se stal předlohou pro nesmrtelného hrdinu románu Alexandra Dumase staršího.
Pobaltské státy čelí v posledních dnech sérii incidentů spojených s narušením jejich vzdušného prostoru. Ve středu dopoledne zasáhl zbloudilý dron komín elektrárny Auvere v estonském kraji Ida-Viru. Podle estonské bezpečnostní služby (ISS) nic nenasvědčuje tomu, že by útok byl cílený přímo na Estonsko, a incident se obešel bez zranění i vážnějšího poškození energetické sítě.
Situace na Blízkém východě dospěla do bodu, kdy se na jedné straně mluví o nadějném míru a na druhé o totální válce. Zatímco americký prezident Donald Trump optimisticky prohlašuje, že jednání s Íránem jsou na velmi dobré cestě, Pentagon se připravuje na vyslání elitních výsadkářů z 82. vzdušné výsadkové divize. Tento rozpor mezi diplomatickou rétorikou Bílého domu a vojenskou realitou na zemi naznačuje, že Spojené státy zvažují i možnost pozemní operace.