Prezident míru je zpět, prohlásil Donald Trump, který předsedal podpisu dohody, která měla ukončit „jeden z nejdéle trvajících konfliktů na světě“ mezi Rwandou a Demokratickou republikou Kongo. A to navzdory tomu, že ve stejné době hrozil bombardováním Venezuely a čelil obviněním z možného válečného zločinu v souvislosti s útoky americké armády na údajné lodě s drogami v Pacifiku, připomíná CNN.
Trump prohlásil, že jde o „velký den pro Afriku, velký den pro svět“. Celá událost, konaná v přejmenovaném a zdevastovaném sídle bývalého Amerického institutu pro mír (USIP), však byla plná ironie. Zaprvé, mezi rebely podporovanými Rwandou a konžskými vojáky stále zuří tvrdé boje. Zadruhé, slavnostní ceremoniál, během něhož hosté poslouchali píseň „Live and Let Die“, se konal v budově, kterou Trumpova administrativa protiprávně zabrala, propustila její zaměstnance a zlikvidovala její programy.
Ministru zahraničí Marku Rubiovi Trump poděkoval za to, že budovu „připravil“ – což v tomto kontextu znamenalo vyvěsit na fasádu nápis Donald J. Trump Institute of Peace. Celá událost tak dokonale vystihla rozporuplnost Trumpovy zahraniční politiky „Amerika na prvním místě“, která současně ohrožuje ústavní hodnoty, podporuje autokraty, odmítá spojence a ničí globální instituce, a přitom usiluje o nové mírové dohody. Zároveň to podtrhlo snahu administrativy vyleštit prezidentovu image v honbě za Nobelovou cenou míru, o které Trump tvrdí, že ji měl získat už mnohokrát.
Dohoda mezi Rwandou a Konžskou demokratickou republikou, která má ukončit konflikt zapuštěný v důsledcích rwandské genocidy z roku 1994, je jedním z osmi konfliktů, u nichž Trump tvrdí, že je během svého prezidenství vyřešil. Jde například o spory mezi Egyptem a Etiopií, Izraelem a Íránem nebo Arménií a Ázerbájdžánem. V některých případech, například při vyjednávání příměří v Gaze, hrál Trump skutečně klíčovou roli a zaslouží si uznání. V jiných případech však například nezuřila válka, ale šlo jen o spor o projekt přehrady, jako u Egypta a Etiopie.
Je škoda, že Trumpova hyperbolická tvrzení o tom, že je jediný, kdo vyhrál válku, mu vysloužila posměch. V některých případech totiž skutečně chytře využil americkou sílu, například pohrůžkou obchodních sankcí, k zastavení hraničního sporu mezi Thajskem a Kambodžou, a nepochybně tak zachránil životy. Trump, který často vyjadřuje zmatek nad marností civilního krveprolití, válku skutečně zjevně nenávidí.
Jeho snahy však nejsou vždy úspěšné. Opakovaně se pokoušel vnucovat mírové řešení, které by zvýhodňovalo agresora, jako v případě Ruska a Ukrajiny. Jindy se zdálo, že prezident nezná klíčové historické či faktické detaily a chce prostě jen jakoukoliv dohodu, kterou by si mohl připsat jako další vítězství. I přesto může někdy jeho přístup z „ptačí perspektivy“ fungovat. Jeho ochota protnout historické nenávisti pomohla k příměří mezi Izraelem a Hamásem.
Prezident Rwandy Paul Kagame ocenil Trumpovu mírovou techniku jako „vyváženou“ a „nestrannou“. Uvedl, že orientuje zúčastněné strany k budoucnosti, nikoli k minulosti, a zdůrazňuje, že dividendou míru je prosperita a investice. Prezident KDR Félix Tshisekedi byl obezřetnější a nazval dohodu „novou, náročnou cestou“ k místu, kde mír může být víc než jen pouhou aspirací.
Trump působil nadšeně, chválil své hosty i další regionální lídry v sále, ačkoli se zřejmě nezamýšlel nad ironií vzhledem ke svým dřívějším pohrdavým komentářům o afrických zemích. Opět také prozradil své skutečné motivace, když vyzdvihl, že dohoda zajišťuje přístup USA ke vzácným zeminám, které jsou centrem nového geologického soupeření mezi Spojenými státy a Čínou. Kongu je předním dodavatelem kobaltu a koltanu, klíčových pro výrobu chytrých telefonů, notebooků a stíhaček.
Prezident si neodpustil ani poznámku: „Strávili spoustu času vzájemným zabíjením a nyní stráví spoustu času objímáním, držením se za ruce a ekonomickým využíváním Spojených států, jako to dělá každá jiná země.“
Pokud dohoda vydrží a zachrání životy, Trump si zaslouží další oslavné kolo. Nicméně jeho snahy o puč ve Venezuele a útok na demokracii po volbách v roce 2020 mohou zmařit jeho naděje na zisk vytoužené Nobelovy ceny.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.