Pracujete na noční směně? Vědci pro vás nemají dobré zprávy

Světová zdravotnická organizace podle BBC dokonce zařadila noční práci mezi pravděpodobné karcinogeny, neboť nedostatek denního světla a spánková deprivace vedou k chronickým zánětům a omezují produkci melatoninu, který pomáhá potlačovat nádory.

Výzkum vedený profesorem Hughem Markusem z Cambridgeské univerzity navíc na základě analýzy čtyřiceti tisíc skenů z britské Biobanky ukázal, že narušení spánku negativně ovlivňuje takzvaný glymfatický systém. Tento systém funguje jako čistící mechanismus mozku, který během hlubokého odpočinku odplavuje toxické proteiny amyloid a tau, jež se usazují v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou. Nedostatečné pročišťování mozkové tkáně prokazatelně zvyšuje riziko stařecké demence, což potvrzuje i švédská studie Institutu Karolinska, která sledovala třináct tisíc pracovníků po dobu 41 let a zjistila u nich o více než třetinu vyšší riziko rozvoje tohoto onemocnění.

Odborníci se proto nyní zaměřují na to, jak dopady nočních směn zmírnit, a testují teorii takzvaného vícefázového spánku. Dr. Line Victoria Moen z norského Národního institutu pracovního lékařství zkoumala chování zaměstnanců za polárním kruhem a zjistila, že lidé po noční směně často nedokážou spát v jednom dlouhém kuse, protože je jejich tělo kvůli dennímu světlu přirozeně probudí. Místo toho spí ve dvou oddělených blocích – dopoledne a následně znovu odpoledne před začátkem další směny.

Historické prameny ukazují, že rozdělení spánku na dvě části bylo v západním světě zcela běžným a přirozeným standardem až do poloviny 19. století, než zavedení plynového a umělého osvětlení prodloužilo bdění a oba spánkové bloky spojilo. Historik Roger Ekirch i laboratorní pokusy profesora Russella Fostera z Oxfordu potvrzují, že lidské tělo má v podmínkách bez umělého světla tendenci k tomuto rozdělenému rytmu samovolně inklinovat a že noční nespavost nemusí být poruchou, ale pouze pozůstatkem tohoto dřívějšího vzorce.

Cílem probíhajícího norského výzkumu, který analyzuje tisíce vědeckých prací, je vytvořit jasná klinická doporučení a zbavit pracovníky úzkosti z toho, že nedokážou přes den spát souvisle. Dosavadní data potvrzují, že plánovaný odpolední odpočinek nebo krátké zdřímnutí v délce 20 až 50 minut během služby výrazně zvyšují pozornost, snižují únavu a minimalizují riziko mikrospánku při ranní cestě autem domů. Vědci chtějí unaveným lidem poskytnout vědecky podložený návod, jak přestat bojovat s přirozenými signály vlastního těla a raději jim přizpůsobit svůj denní režim.