Změny klimatu přinášejí Evropě extrémní vlny veder, sucho i přívalové deště, ale velká část evropské vodní infrastruktury je na tyto výzvy žalostně nepřipravená. Příkladem je jižní Itálie, konkrétně region Basilicata, kde se až 70 % pitné vody ztrácí ještě dříve, než dorazí ke kohoutkům obyvatel. Důsledky tohoto selhání infrastruktury se naplno ukázaly v loňském létě, kdy oblast zasáhlo neobvykle tvrdé sucho, vyschla přehrada Camastra a téměř třicítka obcí přišla o pravidelný přísun vody.
Krize donutila italskou vládu vyhlásit stav nouze a zároveň upozornila na dlouho ignorovaný problém – extrémní ztráty vody způsobené děravými potrubími. Podle italského statistického úřadu ztrácí Basilicata více než dvě třetiny své vody v zastaralé síti, v hlavním městě regionu Potenza je to až 70 %. Podle Carmine Vaccara z odborů důchodců Itálie region „upadá do středověku“, a to kvůli letitému zanedbávání systému.
Basilicata však není ojedinělá. V podobné situaci se nachází řada regionů napříč EU. Infrastruktura z poloviny minulého století přestává zvládat moderní extrémy počasí. Problém netkví jen ve stáří potrubí – chybí systematická údržba a investice. Evropská komise chystá na červen novou strategii vodní odolnosti, která má na problém reagovat, ale kritici varují, že se příliš úzce soustředí pouze na opravy potrubí a digitální monitoring. Místo toho požadují větší důraz na přírodní řešení, která pomáhají zadržovat vodu v krajině.
Podle italského sdružení Federconsumatori je stárnutí infrastruktury národním problémem. Přes 60 % vodovodní sítě v zemi bylo položeno před více než 30 lety a čtvrtina před více než půl stoletím. V roce 2022 uniklo Itálii více než 42 % pitné vody.
Z fondů EU putuje na řešení tohoto problému 1,9 miliardy eur v rámci Plánu obnovy, ale podle odborníků to nestačí. Ekonom Mauro Grassi volá po systematické obnově sítě a cílených investicích s využitím moderních technologií, které umožní přesně určit nejzranitelnější místa.
Podobně vysoké ztráty hlásí i další státy – Bulharsko přichází o více než 60 % vody, ve městě Shumen dokonce až o 84 %. Irsko má ztráty nad 50 %, Rumunsko přes 40 %. V mnoha případech je obnova komplikovaná tím, že potrubí vede pod městy a zásahy jsou logisticky i finančně náročné.
Na opačné straně spektra stojí země jako Belgie, kde se dlouho bojovalo spíš s nadbytkem vody. Polovinu století zde převládala politika co nejrychlejšího odvodu dešťové vody do moře. Výsledkem je, že většina deště dnes z městské krajiny odtéká kanalizací a nedoplní zásoby podzemní vody. Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění a zástavbě, která znemožňuje vsakování, se ale sucho stává stále vážnějším problémem.
Vláda západního Flander nyní pracuje na obnově původního koryta říčky Gaverbeek, odstraňuje betonové koryto a vrací vodě možnost vsakování. Tyto kroky jsou součástí regionálního programu Blue Deal, který klade důraz na zadržování vody v krajině. Financování projektu však visí ve vzduchu, a ekologové doufají v zásah EU.
Na evropské úrovni ale zájem o ekologická opatření kolísá. Evropská komise sice připravuje strategii vodní odolnosti, ale zatím bez konkrétních finančních závazků. Ve zveřejněném návrhu se objevuje pouze zmínka o investiční mezeře ve výši 23 miliard eur ročně. Dlouhodobý rozpočet EU pro roky 2028–2034 by mohl nabídnout prostor pro větší podporu, ale stále není jisté, zda na vodu zbudou peníze mezi konkurujícími si prioritami, jako jsou obrana nebo obchod.
Evropská investiční banka oznámila vznik nového vodního programu, ale konkrétní částky zatím chybí. Poslanci Evropského parlamentu jako Hildegard Bentele varují, že bez jasné priorizace hrozí, že investice do vodní odolnosti ustoupí jiným cílům.
Odborníci varují, že současný přístup EU se příliš zaměřuje na technická řešení jako jsou chytré měřiče a ignoruje zásadní roli přírodních ekosystémů v zadržování vody. „Pokud budeme vodu dál vnímat jen jako surovinu, kterou je třeba optimalizovat, mineme podstatu odolnosti úplně,“ říká Codruţa Savu z WWF.
V regionu Basilicata se sice chystají dílčí opravy a modernizace potrubí, ale podle úřadů i odborníků je nutná širší změna myšlení. „Potřebujeme změnit vztah, jakým se k vodě stavíme,“ říká Vera Corbelli z tamní vodohospodářské správy. „Paradigmatická změna v našem přístupu k tomuto zdroji je naprosto zásadní.“
Válka v Gaze vypadá beznadějně a bez možnosti rychlého vyřešení. Brett McGurk, bývalý americký diplomat a analytik CNN, který měl klíčovou roli při vyjednávání dvou příměří v minulosti, tvrdí, že současná situace vyžaduje okamžité a rozhodné kroky k ukončení konfliktu. Podle něj je nezbytné nejenom přivést rukojmí domů, ale i umožnit humanitární pomoc, která musí neprodleně do Gazy dorazit, a zároveň se soustředit na dlouhodobou obnovu regionu bez vlivu Hamásu. McGurk navrhuje několik kroků, které by mohly pomoci tuto katastrofální situaci řešit.
Evropští lídři se v posledních měsících naučili jednou zásadní lekci: pracovat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem tak, jaký je – a ne jakého by si přáli. Tento přístup se plně projevil při nedávném oznámení, že Spojené státy budou i nadále dodávat zbraně Ukrajině, ale způsobem, který umožní Evropanům zakoupit zbraně sami, přičemž NATO bude koordinovat jejich doručení.
Ukrajina se po letech konfliktu potýká s tichým, ale neuvěřitelně zákeřným nepřítelem – minami, které zůstaly ukryté v polích, lesích a městech po celé zemi. V jihoukrajinském městečku Bezymenne se Viktoria Šynkar, bývalá kadeřnice, pohybuje po poli s detektorem kovů. Každý její krok je rozhodující – může jít o otázku života, jejího nebo těch, kteří se sem v budoucnu vrátí. Dnes, místo nůžek, používá detektor kovů a ochranný oblek. Pracuje pro britskou organizaci Halo Trust, která patří mezi 80 týmů, které se podílejí na odminování Ukrajiny.
Politická mapa světa se neustále mění a vyvíjí. V příštích letech může dojít k zásadním změnám, které přetvoří hranice, jak je dnes známe. Súdán se nachází na prahu rozpadu, Tchaj-wan osciluje mezi faktickou nezávislostí a hrozbou invaze, Skotsko a Katalánsko neustále volají po odtržení. Separatistická hnutí nabírají na síle, vznikají nové „de facto státy“ a význam státních hranic se postupně rozplývá. Současně ale může dojít i k opačnému trendu – vzniku rozsáhlých nadnárodních celků, které spojí desítky států pod jednu střechu.
Izraelská bezpečnostní schůzka, která měla projednat plán premiéra Benjamina Netanjahua na „plnou okupaci“ Gazy, byla odložena kvůli rostoucímu napětí ohledně proveditelnosti tohoto záměru.
Ukrajina čelí neúprosným útokům ruských dronů a její spojenci jí neposkytují dostatečnou ochranu proti vzdušným hrozbám, což vede Kyjev k vývoji vlastních střel. Ty budou součástí neustálého technologického závodu, kde každá strana vylepšuje své drony a rakety tak, aby reagovala na krok toho druhého, v nekonečném a smrtícím cyklu.
Předseda krymskotatarského Medžlisu Refat Čubarov vyzval národy žijící pod nadvládou Moskvy k povstání a boji za svobodu. Pro britský deník Express prohlásil, že jedině úplná porážka Ruska na Ukrajině a následný rozpad Ruské federace mohou zabránit vypuknutí další světové války. Jeho slova přicházejí v okamžiku, kdy svět stále více vnímá hrozbu eskalace napětí, nejen v Evropě, ale i v Asii.
Tři roky války změnily každodenní život obyvatel Ukrajiny. Zvuk nočních sirén se stal stejně běžnou součástí jejich života jako ranní káva nebo cesta do práce. Zvláště v Kyjevě, kde lidé dlouho věřili, že díky moderním západním systémům protivzdušné obrany, zejména americkým Patriotům, budou relativně v bezpečí. Tato iluze bezpečí však začala mizet s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, který výrazně změnil kurz americké politiky vůči Ukrajině.
Bývalý bezpečnostní pracovník působící v distribučních centrech potravinové pomoci v Gaze obvinil ve svědectví pro BBC organizaci Gaza Humanitarian Foundation (GHF) z těžkého porušování lidských práv. Podle jeho výpovědi docházelo k opakovanému používání násilí ze strany ostrahy GHF, včetně střelby na neozbrojené palestinské civilisty, včetně žen, dětí a starších osob. Svědek uvedl, že incidenty zahrnovaly i použití kulometů proti davům, které údajně postupovaly příliš pomalu.
Nedávné prohlášení prezidenta Donalda Trumpa o plánovaných dodávkách amerických systémů protivzdušné obrany Patriot na Ukrajinu vyvolalo v Kyjevě naději. Není divu, v době, kdy Ukrajina čelí každodenním nočním útokům ruských dronů a raket, jsou tyto systémy spásou, po které dlouhodobě volá nejen prezident Volodymyr Zelenskyj.
Pokroky v oblasti umělé inteligence (AI) podle nedávného výzkumu výrazně zvyšují hrozbu, že se biologické zbraně stanou dostupnými širšímu okruhu lidí, což by mohlo pětinásobně zvýšit pravděpodobnost globální katastrofy. Odborníci upozorňují, že současné generace AI, jako jsou modely vyvinuté firmami OpenAI a Anthropic, mohou poskytovat velmi přesné rady v oblasti virologie – dokonce i laikům, kteří by mohli zkoušet vytvořit smrtící virus.
Vladimir Putin válku na Ukrajině začal, Joe Biden ji nezastavil. Ale jak týdny plynou, stává se stále jasnější, že tato válka se postupně mění v konflikt, který nyní patří prezidentovi USA Donaldu Trumpovi. Tento týden se podle analýzy CNN ukazuje, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou, ačkoli ji Trump nevyvolal, se stala výzvou, kterou nyní musí řešit. I když ji nezahájil, Trumpova rozhodnutí formují její vývoj a pravděpodobně definují jeho prezidentství způsoby, které nikdo nečekal.