Změny klimatu přinášejí Evropě extrémní vlny veder, sucho i přívalové deště, ale velká část evropské vodní infrastruktury je na tyto výzvy žalostně nepřipravená. Příkladem je jižní Itálie, konkrétně region Basilicata, kde se až 70 % pitné vody ztrácí ještě dříve, než dorazí ke kohoutkům obyvatel. Důsledky tohoto selhání infrastruktury se naplno ukázaly v loňském létě, kdy oblast zasáhlo neobvykle tvrdé sucho, vyschla přehrada Camastra a téměř třicítka obcí přišla o pravidelný přísun vody.
Krize donutila italskou vládu vyhlásit stav nouze a zároveň upozornila na dlouho ignorovaný problém – extrémní ztráty vody způsobené děravými potrubími. Podle italského statistického úřadu ztrácí Basilicata více než dvě třetiny své vody v zastaralé síti, v hlavním městě regionu Potenza je to až 70 %. Podle Carmine Vaccara z odborů důchodců Itálie region „upadá do středověku“, a to kvůli letitému zanedbávání systému.
Basilicata však není ojedinělá. V podobné situaci se nachází řada regionů napříč EU. Infrastruktura z poloviny minulého století přestává zvládat moderní extrémy počasí. Problém netkví jen ve stáří potrubí – chybí systematická údržba a investice. Evropská komise chystá na červen novou strategii vodní odolnosti, která má na problém reagovat, ale kritici varují, že se příliš úzce soustředí pouze na opravy potrubí a digitální monitoring. Místo toho požadují větší důraz na přírodní řešení, která pomáhají zadržovat vodu v krajině.
Podle italského sdružení Federconsumatori je stárnutí infrastruktury národním problémem. Přes 60 % vodovodní sítě v zemi bylo položeno před více než 30 lety a čtvrtina před více než půl stoletím. V roce 2022 uniklo Itálii více než 42 % pitné vody.
Z fondů EU putuje na řešení tohoto problému 1,9 miliardy eur v rámci Plánu obnovy, ale podle odborníků to nestačí. Ekonom Mauro Grassi volá po systematické obnově sítě a cílených investicích s využitím moderních technologií, které umožní přesně určit nejzranitelnější místa.
Podobně vysoké ztráty hlásí i další státy – Bulharsko přichází o více než 60 % vody, ve městě Shumen dokonce až o 84 %. Irsko má ztráty nad 50 %, Rumunsko přes 40 %. V mnoha případech je obnova komplikovaná tím, že potrubí vede pod městy a zásahy jsou logisticky i finančně náročné.
Na opačné straně spektra stojí země jako Belgie, kde se dlouho bojovalo spíš s nadbytkem vody. Polovinu století zde převládala politika co nejrychlejšího odvodu dešťové vody do moře. Výsledkem je, že většina deště dnes z městské krajiny odtéká kanalizací a nedoplní zásoby podzemní vody. Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění a zástavbě, která znemožňuje vsakování, se ale sucho stává stále vážnějším problémem.
Vláda západního Flander nyní pracuje na obnově původního koryta říčky Gaverbeek, odstraňuje betonové koryto a vrací vodě možnost vsakování. Tyto kroky jsou součástí regionálního programu Blue Deal, který klade důraz na zadržování vody v krajině. Financování projektu však visí ve vzduchu, a ekologové doufají v zásah EU.
Na evropské úrovni ale zájem o ekologická opatření kolísá. Evropská komise sice připravuje strategii vodní odolnosti, ale zatím bez konkrétních finančních závazků. Ve zveřejněném návrhu se objevuje pouze zmínka o investiční mezeře ve výši 23 miliard eur ročně. Dlouhodobý rozpočet EU pro roky 2028–2034 by mohl nabídnout prostor pro větší podporu, ale stále není jisté, zda na vodu zbudou peníze mezi konkurujícími si prioritami, jako jsou obrana nebo obchod.
Evropská investiční banka oznámila vznik nového vodního programu, ale konkrétní částky zatím chybí. Poslanci Evropského parlamentu jako Hildegard Bentele varují, že bez jasné priorizace hrozí, že investice do vodní odolnosti ustoupí jiným cílům.
Odborníci varují, že současný přístup EU se příliš zaměřuje na technická řešení jako jsou chytré měřiče a ignoruje zásadní roli přírodních ekosystémů v zadržování vody. „Pokud budeme vodu dál vnímat jen jako surovinu, kterou je třeba optimalizovat, mineme podstatu odolnosti úplně,“ říká Codruţa Savu z WWF.
V regionu Basilicata se sice chystají dílčí opravy a modernizace potrubí, ale podle úřadů i odborníků je nutná širší změna myšlení. „Potřebujeme změnit vztah, jakým se k vodě stavíme,“ říká Vera Corbelli z tamní vodohospodářské správy. „Paradigmatická změna v našem přístupu k tomuto zdroji je naprosto zásadní.“
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro BBC varoval, že jeho země bude kvůli válce na Blízkém východě čelit kritickému nedostatku raket. Podle jeho slov Vladimir Putin usiluje o dlouhotrvající konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, protože takové dění oslabuje Kyjev a odčerpává americké zdroje. Zelenskyj vyjádřil velmi špatný pocit z dopadů tohoto střetu na Ukrajinu a poznamenal, že mírová jednání jsou kvůli situaci v Íránu neustále odkládána.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.
Ukrajina oficiálně přijala technickou a finanční pomoc od Evropské unie na opravu poškozeného ropovodu Družba. Tento krok má za cíl obnovit plynulé dodávky suroviny do Maďarska a na Slovensko. Dohoda byla oznámena pouhé dva dny před summitem lídrů EU v Bruselu a mohla by výrazně přispět ke zmírnění diplomatického napětí, kvůli němuž Maďarsko dosud blokovalo unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur.
Mezinárodní fotbalová federace FIFA podle všeho odmítla možnost, že by se zápasy íránské reprezentace na nadcházejícím mistrovství světa přesunuly ze Spojených států do Mexika. Reagovala tak na vyjádření íránské strany, která o změnu dějiště usilovala s odkazem na bezpečnost svých hráčů. Celá situace je důsledkem probíhajícího válečného konfliktu, v němž proti sobě stojí USA, Izrael a Írán.
Šéf íránské diplomacie Abbás Arákčí v nedávném rozhovoru otevřeně přiznal, že Teherán se v nynějším střetu s USA a Izraelem opírá o vojenskou kooperaci s Ruskem a Čínou. Obě země nazval klíčovými spojenci a potvrdil, že jejich spolupráce dalece přesahuje běžnou politiku či obchod a zahrnuje i přímé vazby mezi ozbrojenými složkami.
Mezi Maltou a italskými ostrovy Linosa a Lampedusa se nekontrolovaně unáší ruský tanker Arctic Metagaz, který námořní úřady označují za „tikající časovanou bombu“. Plavidlo o délce 277 metrů se stalo 3. března terčem útoku námořních a vzdušných dronů v mezinárodních vodách Středozemního moře. Podle ruského ministerstva zahraničí nesou za tento čin odpovědnost ukrajinské síly, Kyjev se však k incidentu nevyjádřil. Třicetičlenná posádka loď po vypuknutí požáru opustila a byla zachráněna libyjskou pobřežní stráží.