Počasí žene Evropu do vážné krize. Ta je na ni žalostně nepřipravená

Krize donutila italskou vládu vyhlásit stav nouze a zároveň upozornila na dlouho ignorovaný problém – extrémní ztráty vody způsobené děravými potrubími. Podle italského statistického úřadu ztrácí Basilicata více než dvě třetiny své vody v zastaralé síti, v hlavním městě regionu Potenza je to až 70 %. Podle Carmine Vaccara z odborů důchodců Itálie region „upadá do středověku“, a to kvůli letitému zanedbávání systému.

Basilicata však není ojedinělá. V podobné situaci se nachází řada regionů napříč EU. Infrastruktura z poloviny minulého století přestává zvládat moderní extrémy počasí. Problém netkví jen ve stáří potrubí – chybí systematická údržba a investice. Evropská komise chystá na červen novou strategii vodní odolnosti, která má na problém reagovat, ale kritici varují, že se příliš úzce soustředí pouze na opravy potrubí a digitální monitoring. Místo toho požadují větší důraz na přírodní řešení, která pomáhají zadržovat vodu v krajině.

Podle italského sdružení Federconsumatori je stárnutí infrastruktury národním problémem. Přes 60 % vodovodní sítě v zemi bylo položeno před více než 30 lety a čtvrtina před více než půl stoletím. V roce 2022 uniklo Itálii více než 42 % pitné vody.

Z fondů EU putuje na řešení tohoto problému 1,9 miliardy eur v rámci Plánu obnovy, ale podle odborníků to nestačí. Ekonom Mauro Grassi volá po systematické obnově sítě a cílených investicích s využitím moderních technologií, které umožní přesně určit nejzranitelnější místa.

Podobně vysoké ztráty hlásí i další státy – Bulharsko přichází o více než 60 % vody, ve městě Shumen dokonce až o 84 %. Irsko má ztráty nad 50 %, Rumunsko přes 40 %. V mnoha případech je obnova komplikovaná tím, že potrubí vede pod městy a zásahy jsou logisticky i finančně náročné.

Na opačné straně spektra stojí země jako Belgie, kde se dlouho bojovalo spíš s nadbytkem vody. Polovinu století zde převládala politika co nejrychlejšího odvodu dešťové vody do moře. Výsledkem je, že většina deště dnes z městské krajiny odtéká kanalizací a nedoplní zásoby podzemní vody. Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění a zástavbě, která znemožňuje vsakování, se ale sucho stává stále vážnějším problémem.

Vláda západního Flander nyní pracuje na obnově původního koryta říčky Gaverbeek, odstraňuje betonové koryto a vrací vodě možnost vsakování. Tyto kroky jsou součástí regionálního programu Blue Deal, který klade důraz na zadržování vody v krajině. Financování projektu však visí ve vzduchu, a ekologové doufají v zásah EU.

Na evropské úrovni ale zájem o ekologická opatření kolísá. Evropská komise sice připravuje strategii vodní odolnosti, ale zatím bez konkrétních finančních závazků. Ve zveřejněném návrhu se objevuje pouze zmínka o investiční mezeře ve výši 23 miliard eur ročně. Dlouhodobý rozpočet EU pro roky 2028–2034 by mohl nabídnout prostor pro větší podporu, ale stále není jisté, zda na vodu zbudou peníze mezi konkurujícími si prioritami, jako jsou obrana nebo obchod.

Evropská investiční banka oznámila vznik nového vodního programu, ale konkrétní částky zatím chybí. Poslanci Evropského parlamentu jako Hildegard Bentele varují, že bez jasné priorizace hrozí, že investice do vodní odolnosti ustoupí jiným cílům.

Odborníci varují, že současný přístup EU se příliš zaměřuje na technická řešení jako jsou chytré měřiče a ignoruje zásadní roli přírodních ekosystémů v zadržování vody. „Pokud budeme vodu dál vnímat jen jako surovinu, kterou je třeba optimalizovat, mineme podstatu odolnosti úplně,“ říká Codruţa Savu z WWF.

V regionu Basilicata se sice chystají dílčí opravy a modernizace potrubí, ale podle úřadů i odborníků je nutná širší změna myšlení. „Potřebujeme změnit vztah, jakým se k vodě stavíme,“ říká Vera Corbelli z tamní vodohospodářské správy. „Paradigmatická změna v našem přístupu k tomuto zdroji je naprosto zásadní.“