Plyn z Blízkého východu nedováží. Proč tedy čelí i Evropa energetické krizi?

Ilustrační foto
Ilustrační foto, foto: Pixabay
Klára Marková 7. dubna 2026 17:08
Sdílej:

Evropská unie se nachází v paradoxní situaci. Přestože se jí podařilo výrazně posílit odolnost fyzických dodávek zemního plynu a snížit závislost na ruských plynovodech, čelí nové vlně energetické nejistoty. Aktuální narušení dodavatelských řetězců zkapalněného zemního plynu (LNG) v důsledku napětí na Blízkém východě opět vyhnalo ceny nahoru, a to i v momentě, kdy kontinentu reálně nedostatek suroviny nehrozí.

Odklon od ruského plynu, jehož podíl na unijní poptávce klesl z 39 % v roce 2021 na pouhých 12 % v roce 2023, sice zvýšil energetickou bezpečnost, ale zároveň vystavil Evropu extrémní cenové volatilitě globálních trhů. Zatímco dřívější krize byla spojena s rizikem fyzického přerušení toků z jednoho zdroje, současný systém postavený na LNG reaguje citlivě na jakýkoli globální otřes. Ceny na virtuálním uzlu TTF se nyní pohybují kolem 60 €/MWh, což je více než dvojnásobek úrovně před krizí.

Evropská komise ve svých aktualizovaných pokynech po březnových událostech na Blízkém východě přiznává, že efektivní uzavření Hormuzského průlivu vytvořilo na světovém trhu s LNG značné napětí. I když skrze tento průliv proudí méně než 10 % celkových dodávek do EU, cena reaguje nepřiměřeně silně. To ukazuje, že v globálním tržním prostředí mohou i relativně malé výpadky způsobit obrovské cenové skoky, přestože celkový objem plynu v systému zůstává dostatečný.

Načasování nynějšího narušení trhu je pro Evropu obzvláště nevýhodné. Unie právě vstupuje do sezóny plnění zásobníků, které jsou momentálně na pětiletých minimech. Členské státy mají navíc povinnost dosáhnout před zimou 90% kapacity, což zvyšuje poptávku po okamžitých dodávkách (spotových nákladech) a posiluje vyjednávací pozici globálních dodavatelů. Tento tlak na plnění zásobníků pak dále šroubuje ceny nahoru.

V této situaci se Evropská unie stává stále závislejší na dodávkách ze Spojených států. Nedávné schválení obchodní dohody Turnberry s USA, v jejímž rámci se EU zavázala nakoupit do roku 2028 energii v hodnotě 750 miliard dolarů, ukazuje slabou vyjednávací pozici Bruselu. Spojené státy navíc využívají své dominance k tlaku na zmírnění evropských ekologických regulací, například v oblasti emisí metanu, s argumentem, že přísná pravidla poškozují jejich exportní konkurenceschopnost.

Vymizení závislosti na jediném dominantním dodavateli z Východu tedy neznamenalo konec zranitelnosti evropského energetického systému, pouze změnilo její podobu. Místo strachu z prázdných trubek nyní Evropa bojuje s tržními spekulacemi a vysokými cenami, které přímo ohrožují konkurenceschopnost jejího průmyslu a zvyšují inflaci.

Aktuální krize na Blízkém východě tak pouze potvrzuje naléhavost původních cílů plánu REPowerEU. Jedinou cestou ke skutečné nezávislosti a stabilitě cen zůstává podle expertů urychlený přechod na lokální obnovitelné zdroje energie. Čistá energie vyráběná přímo v Evropě je totiž jedinou ochranou před šoky, které do evropských peněženek přenáší nestabilní globální trh s plynem.

Stalo se