Pákistán předvedl světu, jak mistrně jednat s Trumpem

Poté předal slovo civilnímu lídrovi, premiéru Shehbazi Sharifovi, který před kamerami rovněž ocenil Trumpovo úsilí. Sharif tentýž den oznámil svůj úmysl nominovat Trumpa na Nobelovu cenu za mír – již podruhé. Takové scény by přitom ještě před rokem byly naprosto nemyslitelné.

Washington si dlouho udržoval od Pákistánu odstup, zejména kvůli chronické politické nestabilitě v zemi a údajným vazbám na teroristické skupiny. Situaci nezlepšoval ani fakt, že je Pákistán jedním z nejbližších spojenců Číny. Předchozí americký prezident Joe Biden během svého funkčního období nepromluvil ani s jedním ze dvou pákistánských premiérů. Po chaotickém stažení USA z Afghánistánu v roce 2021 Biden Pákistán popudil, když ho označil za „jeden z nejnebezpečnějších národů na světě“.

Trump však otřásl americkou diplomacií, narušil stávající přátelství a do prezidentského kruhu přivedl i nepřátele – pokud ovšem mají co nabídnout. Pákistán se doposud ukázal jako mistr v tom, jak reagovat. Jeho lídři jsou pravidelnými hosty v Bílém domě a vyhnuli se ostré kritice, kterou Trump obvykle adresuje jiným hlavám států. Pákistánská armáda navíc očekává novou dodávku amerických raket Raytheon.

Diplomaté země si rovněž vyjednali nižší cla, než jaká byla uvalena na sousední a rivalskou Indii. Tohoto úspěchu se Pákistánu podle všeho podařilo dosáhnout slibem přednostního přístupu ke kritickým vzácným zeminám mimo kontrolu Číny a pečlivou lichotkou vůči Trumpovi. Pákistánská diplomatická hra vyvolává doma nadšení a zároveň dráždí Indii. Ta zůstala v chladu a byla zasažena vysokými cly za pokračující nákupy levné ruské ropy.

Klíčovou postavou v oteplování vztahů je podle analytiků polní maršál Asim Munir, šéf mocné pákistánské armády. Ta už dlouho hraje nepřiměřeně velkou roli v často bouřlivé politice země. Munir, syn učitele a bývalý šéf špionážní agentury Inter-Services Intelligence (ISI), je známý jako muž, který si pečlivě kontroluje svou veřejnou image.

Do centra pozornosti se dostal letos v květnu, kdy Pákistán vedl čtyřdenní konflikt s Indií. Během něhož zahynuly desítky vojáků i civilistů a vzrostly mezinárodní obavy z přerůstání v plnohodnotnou válku mezi jadernými sousedy. Trump se rychle zapojil a vyzval obě strany k zastavení bojů. Když se tak stalo, nárokoval si zásluhy. Toto tvrzení Pákistán veřejně a rychle podpořil a později Trumpa nominoval na Nobelovu cenu za mír – jako první země v jeho druhém funkčním období.

Indie mezitím zuřivě popírala, že by americký prezident hrál jakoukoli roli v zastavení palby. Trvala na tom, že jde o záležitost pouze mezi ní a Pákistánem. Pákistán nadále trvá na tom, že během květnového konfliktu sestřelil sedm indických stíhaček, což je číslo, které Trump opakovaně veřejně zmínil. Indie nikdy toto číslo nepotvrdila a původně jakékoli sestřelení svých letounů vehementně popírala.

O několik dní později odcestoval Munir do Washingtonu. Při obědě se setkal s Trumpem. Byla to první návštěva šéfa pákistánské armády u amerického prezidenta v Bílém domě bez doprovodu pákistánských civilních představitelů. Politický a strategický analytik Shuja Nawaz pro CNN uvedl, že Trump „má rád vítěze.“ Řekl, že „vždy říkal, že... nemá rád poražené. A tak zjevně v polním maršálovi Asimu Munirovi viděl vítěze, který je ochoten rychle se rozhodovat… museli být na stejné vlně, když s ním Trump mluvil o příměří.“

Na pondělním summitu o Gaze bylo plně viditelné americké uznání úzkých vazeb Pákistánu na Záliv a islámský svět. Michael Kugelman, senior fellow v Asia Pacific Foundation, uvedl, že „současná globální situace Pákistánu prospívá“ díky jeho „geografické blízkosti k tomuto regionu a úzkému partnerství“ s mnoha klíčovými hráči. Kugelman poukázal také na „poměrně hladké vztahy“ Islamabádu s Íránem. Pro Trumpovu administrativu je tak Pákistán zemí, která by mohla hrát roli v předávání zpráv z Washingtonu do Teheránu.

Největší kartou, kterou Pákistán hraje, je ale podle analytiků přístup ke vzácným zeminám nekontrolovaným Čínou. Ty jsou klíčové pro napájení všeho od iPhonů přes přístroje MRI až po nejpokročilejší stíhačky a vojenskou techniku. Čína drží téměř monopol na globální dodávky těchto 17 typů minerálů, přičemž dominuje zejména jejich zpracování a rafinaci. To je výhoda, kterou je Peking stále ochotnější využít ve svém sporu s USA ohledně cel a technologických a ekonomických otázek.

Pákistán, který má podle své vlády nevyužité minerální bohatství v hodnotě 8 bilionů dolarů, se agresivně prezentuje jako centrum kritických minerálů, čímž zaujal Trumpovu pozornost. Během zářijového setkání v Oválné pracovně ukázala fotografie zveřejněná Bílým domem generála Munira, jak Trumpovi hrdě předává dřevěnou krabičku se vzorky pákistánských minerálů.

Téhož měsíce oznámila firma US Strategic Metals ze Missouri, že obdržela první zásilku „obohacených vzácných zemin a kritických minerálů“ z Pákistánu v rámci půlmiliardového „rámce partnerství“. Většina vzácných zemin Pákistánu se pravděpodobně nachází v provincii Balúčistán. Ta je léta zmítána separatistickým povstáním, které usiluje o větší politickou autonomii a ekonomický rozvoj tohoto strategicky významného a na nerostné suroviny bohatého regionu. V srpnu USA oficiálně označily Balúčistánskou osvobozeneckou armádu (BLA), jednu z hlavních separatistických skupin, za teroristickou organizaci. Následující měsíc USA oznámily, že schválily prodej raket Raytheon Advance Medium Range Air-to-Air Missiles (AMRAAM) Pákistánu.

Zapojení Munira do prohlubování vztahů s USA u některých oživilo obavy ohledně vlivu armády na politickou scénu Pákistánu. Strana pákistánského „partnerství“ podepsaného s americkou firmou je Frontier Works Organization, společnost řízená armádou. To zajišťuje, že v případě úspěchu partnerství armáda získá část zisků a vlivu. Husain Haqqani, bývalý pákistánský velvyslanec v USA, uvedl, že vztahy budou vždy záviset na Trumpovi. „Trumpovo prezidentství je nekonvenční,“ řekl Haqqani. „Nyní má Pákistán rád, protože Pákistán má rád jeho a zasypal ho chválou, včetně nominace na Nobelovu cenu za mír.“