Observatoř Mauna Loa odhalila skutečný dopad změn počasí. Trump ji zavře

Mauna Loa
Mauna Loa, foto: NOAA
Klára Marková 6. července 2025 21:47
Sdílej:

Jeden z nejdůležitějších vědeckých nástrojů pro sledování klimatických změn – observatoř Mauna Loa na Havaji – se má podle rozhodnutí americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa uzavřít. Tato stanice po více než 65 let shromažďovala neocenitelná data o koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, která mimo jiné umožnila vytvořit slavnou Keelingovu křivku – graf neúprosně rostoucí hladiny CO₂. Vědci z celého světa nyní bijí na poplach: ztráta Mauna Loa by znamenala závažnou ránu pro klimatickou vědu i pro schopnost lidstva čelit změnám klimatu.

Stanici založil v roce 1956 americký vědec Charles Keeling, který vybral vrchol sopky Mauna Loa kvůli její ideální poloze – vysoko nad hladinou moře, daleko od civilizačních vlivů, uprostřed Tichého oceánu. Měření, která zde začala v roce 1958, přinesla zcela zásadní poznatky: ukázala, jak CO₂ v atmosféře kolísá v ročních cyklech vlivem růstu a rozkladu rostlin na severní polokouli – „jakoby Země dýchala“.

Brzy se však objevil ještě závažnější trend: hladina CO₂ stoupala rok od roku, nezávisle na sezónních výkyvech. Díky izotopovým analýzám mohli vědci jednoznačně určit, že tento nárůst je způsoben lidskou činností – především spalováním fosilních paliv. Z Mauna Loa se stal klíčový vědecký bod, z něhož byla odvozena většina poznatků o vlivu člověka na atmosféru.

Rozhodnutí ukončit financování Mauna Loa je součástí širšího kroku, v jehož rámci vláda USA plánuje omezit celonárodní síť sledování skleníkových plynů a omezit investice do obnovitelných zdrojů energie. Krok vyvolal ostrou kritiku vědců i ekologických organizací.

„Nemůžeme řešit klimatickou krizi, pokud ji nemůžeme měřit. Uzavření Mauna Loa by znamenalo ztrátu jedinečného okna do atmosférických změn,“ varují vědci Alex Sen Gupta, Katrin Meissner a Timothy Raupach z Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří na téma publikovali článek v The Conversation.

CO₂ je přirozenou součástí atmosféry, ale má schopnost zadržovat teplo. Bez něj by byla průměrná teplota Země -18 °C místo dnešních 14 °C. Jenže právě nárůst těchto plynů způsobuje nebezpečné oteplování. Současná koncentrace CO₂ přesahuje 420 částic na milion, zatímco v 60. letech to bylo kolem 320. Takové hodnoty nebyly na Zemi zaznamenány po miliony let.

Bez dlouhodobých, přesných měření nebude možné sledovat, jak ekosystémy – oceány, lesy, půdy – reagují na změny klimatu. Například jak s rostoucí teplotou klesá schopnost oceánů a pevniny pohlcovat emise.

Ztráta datových řad z Mauna Loa navíc znemožní ověřovat účinnost klimatických politik. „Jak poznáme, že nové technologie nebo politická opatření opravdu snižují emise, když nebudeme mít, s čím je porovnávat?“ ptají se odborníci.

Vědci přirovnávají ukončení sledování klimatu k rozbití teploměru v momentě, kdy se dozvíte, že jste nemocní. Podle nich jde o odmítnutí reality a snahu odvést pozornost od vědeckých důkazů. Pokud USA skutečně přestane tato data shromažďovat, ostatní země budou muset zvážit, zda a jak jejich monitorovací aktivity rozšířit.

Austrálie, která od roku 1976 provozuje vlastní stanici měření atmosférického CO₂ v Kennaook/Cape Grim na severozápadě Tasmánie, by mohla hrát větší roli. Její data jsou už nyní cenná a s možným zánikem Mauna Loa jejich význam ještě vzroste. Otázkou zůstává, jak na americký ústup z klimatického monitoringu zareaguje australská vláda – ideálně by měla nejen zachovat, ale i rozšířit kapacity pro sběr a sdílení dat o stavu atmosféry, oceánů a pevniny. 

Stalo se