Na první pohled nemusí existovat bezprostřední podobnosti mezi zdevastovaným Nagasaki po americkém atomovém bombardování v roce 1945 a dnešní Gazou, kromě masivního zničení. Přesto lze při zvažování poválečné obnovy Gazy – za předpokladu, že současné příměří vydrží – mnohé pochopit ze zkušeností Nagasaki a z toho, jak se toto město vypořádalo s bolestným procesem opětovného startu a výstavby prakticky z ničeho.
Odhady počtu zabitých při atomovém bombardování v roce 1945 se značně liší: v Hirošimě se pohybují od 70000 do 140000 a v Nagasaki od 40000 do 70000 lidí. Naproti tomu v Gaze palestinské zdravotnické úřady uvádějí, že zemřelo více než 67000 Palestinců, přičemž mnohem více jich může být stále pohřbeno v troskách.
V roce 1945 shodila americká armáda atomovou bombu blízko centra Hirošimy. V případě Nagasaki o tři dny později však plutoniová bomba dopadla několik kilometrů na sever od města, v předměstí zvaném Urakami. Bombardování zničilo socioekonomicky méně zajištěnou oblast, což mělo ve srovnání s Hirošimou dopad na obnovu Nagasaki. Mnoho obyvatel této čtvrti patřilo k menšinám, včetně kolonizovaných Korejců, katolíků a tzv. buraku – vyděděnců.
Stejně jako v Gaze byla i v Nagasaki zničena většina městské infrastruktury. Atomový archiv odhaduje, že v Nagasaki bylo bombardováním poškozeno asi 61 městských staveb, zatímco v Hirošimě 67. V Gaze podle satelitního centra OSN dosahují odhady poškození staveb izraelským bombardováním 83.
Následky bombardování jasně ukázaly, jak obrovské byly potřeby lidí v Nagasaki. Na základě průzkumu ústní historie s přeživšími, který probíhal v letech 2008 až 2016, dvanáct z nich – většinou dětí z katolických rodin žijících v době bombardování blízko hypocentra – podrobně popsalo své zážitky. Mnozí z nich uváděli, že nepohřbení mrtví byli konfrontačním aspektem, a to jak fyzicky, tak duchovně „nebezpečným“.
Jeden z přeživších, Mine Tōru, uvedl: „Mrtvá těla byla naložena do vozíků používaných na sběr odpadu a vyvezena do odlehlejší oblasti.“ Na křižovatkách byly umístěny sudy na sběr popela a kostí. Okupující americká armáda mezitím odklízela Urakami buldozery. Novinářka Monica Brau popsala vzpomínky muže jménem Uchida Tsukasa, který si pamatoval, jak buldozery přejížděly přes kosti mrtvých stejně jako přes písek nebo zeminu. Když se někdo pokusil pořídit fotografii, voják namířil zbraň a vyhrožoval zabavením snímků. Brau tvrdila, že americká cenzura hrubě narušila obnovu v Hirošimě a Nagasaki.
Úklid a vyzvedávání lidských ostatků trvalo dlouho. Ještě asi šest měsíců po bombardování byly z řeky vytahovány kosti, a to Buddhistickým dámským spolkem. Tento proces právě začíná i v Gaze. Podle zpráv se od chvíle, kdy začalo platit příměří, již z trosek vytáhly desítky těl. Odhady naznačují, že v sutinách může být až 14000 těl, z nichž mnohá nebudou nikdy nalezena.
Při rehabilitaci Gazy budou muset dohlížející orgány rovněž zajistit, aby nebyla porušována občanská práva chudých – zejména dětí a žen. V Nagasaki byli někteří přeživší bombardování nuceni žít v jeskyních, které dříve sloužily jako protiletecké kryty. Fukahori Jōji, kterému bylo v době bombardování 16 let a ztratil celou rodinu, včetně tří sourozenců a matky, mi řekl, že po bombardování zabrala část pozemku jeho rodiny obnova města a rozšiřování silnic.
Nagasakijští úředníci údajně využili rekonstrukci k „vyčištění“ vyděděné komunity. Spisovatel Dōmon Minoru vysvětlil, jak rada města nuceně a levně získala pozemky, čímž donutila mnoho obyvatel k vystěhování: „Urakami burakumin (vyděděnci) byli neutralizováni“. Jejich pronajímatelé prodali pozemky, kde žili, a Nagasakijská rada dokonce zrušila i název města Urakami. Stejně jako to bude pravděpodobně v Gaze, lidé z Nagasaki museli také obnovovat město pod okupací.
Americký historik Chad Diehl ve své knize o obnově města poukázal na „rozpor“ mezi americkými okupanty a obyvateli Nagasaki. Obnova trvala desítky let. Diehl vysvětlil, že v Nagasaki se často používají dvě slova pro obnovu: saiken (rekonstrukce), které obvykle odkazuje na fyzickou obnovu, a fukkō (obrození), které se týká blahobytu – psychologického, sociálního a fyzického. Zotavení v oblasti blahobytu bude jistě trvat ještě déle než obnova fyzické infrastruktury v Gaze.
Dalším důležitým aspektem při zotavení z války je potřeba, aby lidé měli kontrolu nad tímto procesem. Neměli by být považováni pouze za přeživší tragédie – jsou neoddělitelnou součástí obrození svých komunit. Reiko Miyake, učitelka, které bylo v době bombardování Nagasaki 20 let, uvedla, že se po několika měsících vrátila učit do své základní školy. Z 1500 studentů přežilo pouze 100 a v první den se dostavilo jen 19.
Jako nositelé paměti tito lidé převzali nové role služby pro své komunity. Byli vypravěči příběhů a obnoviteli, hledající naději tváří v tvář nesnesitelné ztrátě a přetrvávajícímu nářku. Kéž takové příběhy z minulosti povzbudí k obtížnému úkolu obnovy v dnešní zpustošené Gaze.
Evropa musí urychleně převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost a inspirovat se technologickou revolucí, kterou v oblasti obrany předvádí Ukrajina. Během pondělní návštěvy Atén to prohlásil německý ministr zahraničí Johann Wadephul. Podle něj zkušenosti z ukrajinského bojiště jasně ukazují, že moderní vojenské kapacity lze vyvíjet a nasazovat mnohem rychleji, než bylo v evropských zemích v posledních desetiletích zvykem.
Americký prezident Donald Trump oznámil spuštění operace s názvem „Project Freedom“ (Projekt Svoboda), jejímž cílem je vyvést stovky obchodních lodí uvízlých v Hormuzském průlivu. Tato strategická vodní cesta, kterou protéká pětina světové produkce ropy a zemního plynu, zůstává zablokovaná poté, co na ni Írán uvalil uzávěru v reakci na americko-izraelské nálety.
Napětí mezi Teheránem a Washingtonem v posledních dnech výrazně vzrostlo poté, co Írán předložil nový čtrnáctibodový mírový plán zaměřený na ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Jednání mezi oběma zeměmi jsou na mrtvém bodě již od vyhlášení příměří z 8. dubna a dosud proběhlo pouze jedno kolo přímých rozhovorů. Revoluční gardy v neděli vzkázaly Spojeným státům, že si musí vybrat mezi „nemožnou“ vojenskou operací a pro ně „špatnou dohodou“.
Evropští politici a bezpečnostní experti vyjadřují rostoucí obavy z takzvaného „okna příležitosti“, které se pro ruského prezidenta Vladimira Putina otevírá v příštích dvou letech. Panují obavy, že by Kreml mohl využít období, kdy jsou Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa vnitřně rozděleny a Evropská unie teprve buduje své vojenské kapacity, k testování odhodlání NATO a jeho článku 5 o vzájemné obraně.
Situace v Hormuzském průlivu se dále dramatizuje. Jižní Korea v pondělí oznámila, že jednu z jejích nákladních lodí operujících v tomto strategickém průplavu zasáhl výbuch a následný požár. Incident se stal v době, kdy je tato klíčová blízkovýchodní vodní cesta fakticky zablokována v důsledku americko-izraelských útoků na Írán.
Francie podniká zásadní krok v proměně evropské bezpečnosti. Prezident Emmanuel Macron představil ambiciózní iniciativu „dissuasion avancée“ (předsunuté odstrašování), která má za cíl integrovat evropské partnery do francouzských jaderných struktur. Jde o historický posun v doktríně Paříže, která byla dříve v otázkách svého jaderného arzenálu (Force de Frappe) striktně izolacionistická.
Tradiční ruské oslavy Dne vítězství 9. května by letos mohly mít nezvané hosty. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj naznačil, že Kyjev uvažuje o vyslání dronů přímo nad Moskvu. Kreml v reakci na rostoucí hrozbu zavádí mimořádná bezpečnostní opatření, která výrazně omezí život v ruské metropoli.
Íránské úřady v pondělí oznámily popravu tří mužů obviněných v souvislosti s vlnou politických protestů, které zemí zmítaly letos v lednu. Tento krok přichází v době eskalující války se Spojenými státy a Izraelem a podle lidskoprávních aktivistů je součástí širší kampaně, která má prostřednictvím téměř každodenních poprav zastrašit íránskou společnost.
Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová přiznala, že rozhodnutí Spojených států stáhnout tisíce vojáků z Německa evropské lídry zaskočilo. Kallasová to uvedla na summitu Evropského politického společenství v arménském Jerevanu s tím, že ačkoliv se o snižování americké přítomnosti v Evropě hovořilo dlouho, načasování oznámení je nečekané.
Americké centrální velení (CENTCOM) důrazně popřelo zprávy íránských médií, podle kterých měly íránské revoluční gardy zasáhnout americkou válečnou loď v Hormuzském průlivu. Podle íránské agentury Fars byla americká fregata zasažena dvěma střelami poté, co ignorovala varování íránského námořnictva a pokusila se proplout strategickou vodní cestou poblíž ostrova Jask.
Írán sice zatím nečelí úplnému hospodářskému kolapsu, který mu předpovídal Donald Trump, ale kombinace válečných škod a rozvrácené ekonomiky staví teheránské elity před zásadní otázku, jak tvrdý postoj si mohou dovolit vůči americkým vyjednavačům zachovat. Podle odhadů kolujících v íránských médiích dosahují škody způsobené americko-izraelskými útoky devítinásobku loňského státního rozpočtu. Rozvojový program OSN navíc varuje, že do chudoby by mohly upadnout další čtyři miliony Íránců.
Polský prezident Karol Nawrocki jmenoval radu, jejímž úkolem je vypracovat návrh nové ústavy. K oznámení členů tohoto poradního orgánu došlo symbolicky v neděli 3. května, tedy v den, kdy si Polsko připomíná svůj svátek ústavy. Rada je složena především z osobností blízkých nacionalistické straně Právo a spravedlnost (PiS), která Nawrockého v jeho politickém působení podporuje.