Slova o tom, že Evropský Green Deal dlužíme našim dětem, neboť tuto planetu nevlastníme, pronesla Ursula Von Der Leyenová krátce před Vánocemi 2019. Tato slova tehdy definovala začátek jejího předsednictví Evropské komise. Od té doby ale uplynulo už šest let.
Během té doby svět zasáhla pandemie covid-19 a v Evropě stále probíhá válka. Naskýtá se tak otázka, co z původního Green Dealu zůstalo a jak napravit jeho zbývající část. Proč evropští voliči trpí „únavou z klimatu“, když se klimatická změna stále zrychluje? Těmito otázkami se brzy bude zabývat konference v Benátkách.
Jednání o zajištění obyvatelné planety pro budoucí generace představuje jednoznačně morální imperativ. Pro Evropskou unii to ale vyžaduje dvě odlišné, i když propojené strategie. První se týká snížení emisí skleníkových plynů v rámci Evropy. Druhou je přesvědčit zbytek světa, aby se podílel na řešení problému. Vždyť 94 % emisí CO2 vzniká mimo Evropu.
Historie posledních deseti let ukazuje, že první strategii se daří relativně úspěšně plnit, zatímco druhá je daleko méně úspěšná. To částečně vysvětluje rostoucí frustraci evropských voličů. Mají pocit, že dělají, co je v jejich silách, ale přesto jsou vystaveni krizi, která je z velké části generována jinde.
Od uzavření Pařížské dohody, jež slibovala nulové čisté emise CO2 do roku 2050, se celosvětové znečištění zvýšilo o 10 %. Unie však ve stejném období snížila své emise o 13 %. Je nutné poznamenat, že Evropa se na tuto cestu vydala dávno předtím, než ji Pařížská dohoda zavázala k činům. Už v letech 1990 až 2016 snížila své emise o 20 %.
Tento pokrok je z velké části dán slabším ekonomickým růstem Evropy a tlakem na evropská průmyslová odvětví, aby se vyhnula nákladům na dovoz energie. Podle nedávno zveřejněné studie si EU vedla ve zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů za posledních 25 let nejlépe ze všech. V oblasti elektrifikace sice zaostává za Čínou, ale přesto je to silný výsledek.
Evropská unie nicméně propásla několik významných inovačních trendů. Ty by pomohly transformaci a přetvořily by její ekonomiku. Čína zůstává sice největším znečišťovatelem, ale dominuje částem dodavatelského řetězce obnovitelných zdrojů energie. Evropa sice vede v podílu spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu Čína dominuje v dodávkách solárních panelů a větrných turbín.
Ještě více znepokojující je to, že EU udělala jen málo pro to, aby ovlivnila rychlost, s jakou se se snižováním emisí vypořádává zbytek světa. Evropa by měla více využívat svých úspěchů v oblasti emisí jako diplomatický nástroj k tomu, aby pobídla ostatní k urychlení jejich vlastní transformace. Přesto se snaží najít své místo v rychle se měnícím světě.
Evropa se často připojila k postoji svého největšího spojence, Spojených států. To se stalo například v diskusích o vytvoření fondu, který má kompenzovat rozvojové země za „ztráty a škody“ způsobené změnou klimatu. Nyní, když se USA stále více stahují, bude Evropa nucena hledat nové partnery na příštích konferencích COP. Zdá se, že na tuto výzvu zatím nebyla plně připravena. Nedávným příkladem je kritika čínských nedostatečně ambiciózních klimatických cílů. Vyslovil ji eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra v době, kdy EU sama své cíle nestanovila.
Klimatická změna svět nedělí na dobré a špatné. Rozděluje jej na inovátory a na obránce statusu quo. Evropští politici chybně pohlíželi na klimatickou změnu jen jako na nutný účet k zaplacení. Neviděli v ní šanci k potřebné změně. Namísto investic do vytváření domácích průmyslových odvětví a technologií se soustředí na regulace. Ty mají společnosti a občané dodržovat.
Tento přístup ale přinesl opačný výsledek. Nedávné volby zřejmě potrestaly zelené strany a naopak odměnily klimaskeptiky. Únava z klimatu u evropských občanů však nespočívá v popírání samotné klimatické změny, ale spíše v pochybnostech o zvoleném přístupu. S tím se dá pracovat. Evropa ale potřebuje nové nápady. Ty pravděpodobně budou muset přijít zvenčí, mimo bruselskou bublinu.
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.
Meteorologická zima je už několik dní minulostí. Pokud máte dojem, že byla chladná a bohatá na srážky, odborníci vás vyvedou z omylu. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na ostře sledovaném brífinku v Pentagonu potvrdil, že námořnictvo Spojených států zasadilo íránským námořním silám zdrcující úder. Podle jeho slov americká ponorka potopila íránskou válečnou loď v Indickém oceánu. Hegseth prohlásil, že íránské námořnictvo je nyní „neefektivní, zdecimované a zničené“ a jeho zbytky „odpočívají na dně Perského zálivu“.
Vláda iráckého Kurdistánu (KRG) prožívá hluboké obavy z možnosti, že by se její území na severu Iráku mohlo stát nástupištěm pro pozemní útok kurdských milic na Írán. Podle vysokého představitele KRG, který promluvil pro stanici CNN, se region cítí být v kleštích mezi plány Spojených států a hrozbou odvety ze strany Teheránu. Situaci označil za velmi nebezpečnou, ale zároveň dodal, že se Kurdistán nemůže otevřeně postavit proti vůli Ameriky.
Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Američtí vojenští velitelé podle stížností zaslaných dozorčí skupině využívají extremistickou křesťanskou rétoriku o biblickém „konci věků“, aby před svými vojáky ospravedlnili zapojení do války v Íránu. Nadace pro náboženskou svobodu v armádě (MRFF) uvedla, že obdržela již více než 200 podnětů od příslušníků všech složek ozbrojených sil, včetně námořní pěchoty, letectva a vesmírných sil.
Státní pohřeb íránského nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího byl odložen, jak informovala íránská státní média. Původně plánovaný třídenní smuteční ceremoniál měl přitom začít již během dnešního dne. Na sociálních sítích se sice objevovaly záběry zachycující rozsáhlé přípravy a instalaci potřebného vybavení, organizátoři však nakonec museli plány změnit.
Evropská unie ostře reagovala na hrozby Donalda Trumpa, který pohrozil úplným zastavením obchodu se Španělskem. Americký prezident takto reagoval na rozhodnutí Madridu nepovolit Spojeným státům využívání jejich vojenských základen pro nálety v Íránu. Unie dala jasně najevo, že od šéfa Bílého domu očekává dodržování loňské dohody o clech, a naznačila možnost odvetných opatření, pokud by se Trump pokusil Španělsko v rámci msty izolovat.
Podle analýzy serveru The Guardian se cíle americko-izraelských útoků na Írán soustředí na likvidaci pilířů moci, zejména jaderného a raketového programu a Islámských revolučních gard. Prezident Donald Trump prezentuje tuto ofenzivu jako příležitost pro lidové povstání, které by po 47 letech svrhlo klerikální režim. Odborníci však varují, že absence poválečného plánu může vést k nepředvídatelným scénářům, které sahají od spořádané transformace až po krvavý chaos.