Slova o tom, že Evropský Green Deal dlužíme našim dětem, neboť tuto planetu nevlastníme, pronesla Ursula Von Der Leyenová krátce před Vánocemi 2019. Tato slova tehdy definovala začátek jejího předsednictví Evropské komise. Od té doby ale uplynulo už šest let.
Během té doby svět zasáhla pandemie covid-19 a v Evropě stále probíhá válka. Naskýtá se tak otázka, co z původního Green Dealu zůstalo a jak napravit jeho zbývající část. Proč evropští voliči trpí „únavou z klimatu“, když se klimatická změna stále zrychluje? Těmito otázkami se brzy bude zabývat konference v Benátkách.
Jednání o zajištění obyvatelné planety pro budoucí generace představuje jednoznačně morální imperativ. Pro Evropskou unii to ale vyžaduje dvě odlišné, i když propojené strategie. První se týká snížení emisí skleníkových plynů v rámci Evropy. Druhou je přesvědčit zbytek světa, aby se podílel na řešení problému. Vždyť 94 % emisí CO2 vzniká mimo Evropu.
Historie posledních deseti let ukazuje, že první strategii se daří relativně úspěšně plnit, zatímco druhá je daleko méně úspěšná. To částečně vysvětluje rostoucí frustraci evropských voličů. Mají pocit, že dělají, co je v jejich silách, ale přesto jsou vystaveni krizi, která je z velké části generována jinde.
Od uzavření Pařížské dohody, jež slibovala nulové čisté emise CO2 do roku 2050, se celosvětové znečištění zvýšilo o 10 %. Unie však ve stejném období snížila své emise o 13 %. Je nutné poznamenat, že Evropa se na tuto cestu vydala dávno předtím, než ji Pařížská dohoda zavázala k činům. Už v letech 1990 až 2016 snížila své emise o 20 %.
Tento pokrok je z velké části dán slabším ekonomickým růstem Evropy a tlakem na evropská průmyslová odvětví, aby se vyhnula nákladům na dovoz energie. Podle nedávno zveřejněné studie si EU vedla ve zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů za posledních 25 let nejlépe ze všech. V oblasti elektrifikace sice zaostává za Čínou, ale přesto je to silný výsledek.
Evropská unie nicméně propásla několik významných inovačních trendů. Ty by pomohly transformaci a přetvořily by její ekonomiku. Čína zůstává sice největším znečišťovatelem, ale dominuje částem dodavatelského řetězce obnovitelných zdrojů energie. Evropa sice vede v podílu spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu Čína dominuje v dodávkách solárních panelů a větrných turbín.
Ještě více znepokojující je to, že EU udělala jen málo pro to, aby ovlivnila rychlost, s jakou se se snižováním emisí vypořádává zbytek světa. Evropa by měla více využívat svých úspěchů v oblasti emisí jako diplomatický nástroj k tomu, aby pobídla ostatní k urychlení jejich vlastní transformace. Přesto se snaží najít své místo v rychle se měnícím světě.
Evropa se často připojila k postoji svého největšího spojence, Spojených států. To se stalo například v diskusích o vytvoření fondu, který má kompenzovat rozvojové země za „ztráty a škody“ způsobené změnou klimatu. Nyní, když se USA stále více stahují, bude Evropa nucena hledat nové partnery na příštích konferencích COP. Zdá se, že na tuto výzvu zatím nebyla plně připravena. Nedávným příkladem je kritika čínských nedostatečně ambiciózních klimatických cílů. Vyslovil ji eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra v době, kdy EU sama své cíle nestanovila.
Klimatická změna svět nedělí na dobré a špatné. Rozděluje jej na inovátory a na obránce statusu quo. Evropští politici chybně pohlíželi na klimatickou změnu jen jako na nutný účet k zaplacení. Neviděli v ní šanci k potřebné změně. Namísto investic do vytváření domácích průmyslových odvětví a technologií se soustředí na regulace. Ty mají společnosti a občané dodržovat.
Tento přístup ale přinesl opačný výsledek. Nedávné volby zřejmě potrestaly zelené strany a naopak odměnily klimaskeptiky. Únava z klimatu u evropských občanů však nespočívá v popírání samotné klimatické změny, ale spíše v pochybnostech o zvoleném přístupu. S tím se dá pracovat. Evropa ale potřebuje nové nápady. Ty pravděpodobně budou muset přijít zvenčí, mimo bruselskou bublinu.
Izraelské ozbrojené síly obsadily v Libanonu historickou křižáckou pevnost Beaufort ze dvanáctého století. Podle dostupných informací se jedná o nejhlubší vojenský průnik na libanonské území za posledních více než 25 let. Tato významná památka, známá také pod arabským názvem Kal’at al-Šakíf, se tyčí na výrazném skalním ostrohu na okraji soutěsky řeky Litani. Strategické umístění objektu nabízí mimořádný výhled na celé jižní území Libanonu, což z něj činilo klíčový bod vojenského zájmu již v dobách středověkých křižáckých výprav.
Prudký nárůst cen ropy od začátku blízkovýchodního konfliktu sice vyhnal náklady na paliva nahoru a vyvolal celosvětové obavy z jejich nedostatku, avšak v Číně se v souvislosti s energetickou krizí děje něco velmi neobvyklého. Podle údajů společnosti JPMorgan tamní poptávka po ropě klesla o devět procent v porovnání s obdobím před vypuknutím války s Íránem. Pro představu, během globální ekonomické recese v roce 2008 se celosvětová poptávka snížila o pouhá dvě procenta, což z nynějšího čínského propadu činí zdánlivou hospodářskou noční můru. Čína se přitom ani zdaleka nenachází na pokraji ekonomického kolapsu.
Tichým oceánem se šíří klimatický fenomén El Niño podstatně rychleji, než vědci původně předpokládali. Nejnovější data Centra pro předpověď klimatu, které spadá pod Národní úřad pro oceán a atmosféru, ukazují na rapidně rostoucí šance, že by tento jev mohl do podzimu či zimy nabýt historické síly. Odborníci v této souvislosti zmiňují možnost vzniku vzácného takzvaného super El Niňa. Pravděpodobnost, že anomálie dosáhne silné nebo velmi silné intenzity, se v současné době odhaduje na 66 procent.
Pokud by konflikt na Blízkém východě přetrval až do příštího roku, tvrdě by zasáhl globální ekonomický růst, uvrhl některé země do recese a způsobil vážný nedostatek energií. Ve svém nejnovějším hospodářském výhledu před tím varuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tento pařížský klub sdružující vyspělé státy světa nastínil scénář s názvem „prodloužené narušení“, který počítá s variantou, že by Spojené státy a Írán nedosáhly dohody dříve než v roce 2027.
Nová vědecká studie naznačuje, že dlouhodobé užívání léků na hubnutí by mohlo ročně zabránit tisícům operací spojených s výměnou kolenního kloubu. Globálně trpí osteoartrózou více než 500 milionů lidí, přičemž artróza kolene je vůbec nejčastější formou tohoto onemocnění. Jen ve Spojených státech postihuje přibližně 14 milionů osob a ve Velké Británii se týká více než 5 milionů lidí. Mnoho z těchto pacientů nakonec musí podstoupit chirurgický zákrok, přičemž například v samotné Británii se každoročně provede přes 120 000 totálních endoprotéz kolene. Nadváha a obezita přitom riziko rozvoje tohoto onemocnění výrazně zvyšují, protože nadměrně zatěžují klouby.
Izraelské vojenské síly v úterý nepřestávaly útočit na jiholibanonské území, nicméně hlavní město Bejrút zůstalo ušetřeno. Stalo se tak na základě dohody o částečném klidu zbraní s ozbrojeným hnutím Hizballáh, které podporuje Írán. Libanonská strana uvedla, že toto ujednání oznámil americký prezident Donald Trump v pondělí pozdě večer. Podle stanovených podmínek se Izrael zavázal nebombardovat metropoli výměnou za to, že Hizballáh nebude podnikat útoky na izraelské území. K dohodě došlo poté, co Teherán upozornil, že izraelské vojenské akce v Libanonu ohrožují rozhovory o ukončení války se Spojenými státy.
Napětí mezi USA a Íránem nepolevuje na diplomatické úrovni ani na bojišti. V uplynulých hodinách došlo k dalším vzájemným útokům, zatímco mírová jednání se neposouvají ke zdárnému konci. Upozornila na to BBC.
Česko v neděli na závěr meteorologického jara zasáhly bouřky, které měly být podle výstrahy až velmi silné. Podle nejnovějších informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se dokonce vyskytla dvě tornáda.
Americká banka dramaticky navýšila očekávanou cenu akcií české společnosti ČEZ, o takřka 400 Kč na akcii. Může to být bolehlav pro Babišovu vládu, pokud jí to zdraží postátnění výroby elektřiny.
Buckinghamský palác je v úzkých. Podle zjištění novinářů již před šesti lety obdržel emaily, které mají dokazovat, že bývalý princ Andrew sdílel tajné vládní informace s nepovolanými osobami. Odhalení vyvolalo reakce, včetně vyjádření jedné z obětí finančníka Jeffreyho Epsteina.
Meteorologické léto je od pondělí v plném proudu, ale pocity zatím mohou být rozporuplné. V posledních dnech se totiž hodí mít po ruce i deštník. A i podle nejnovější dlouhodobé předpovědi se má oteplovat jen pozvolna.
Stovky místních obyvatel se minulý měsíc sešly v grónském hlavním městě Nuuku před novým americkým konzulátem, aby protestovaly proti snahám Donalda Trumpa posílit vliv Spojených států nad tímto ostrovem. Shromáždění zakončilo týden, během něhož toto poloautonomní dánské území poprvé navštívil Trumpův zvláštní zmocněnec Jeff Landry. Organizátor protestu Aqqalukkuluk Fontain připomněl předchozí jednoznačné vyjádření grónské vlády směrem k americké administrativě, že ostrov není na prodej. Otevření diplomatického sídla i Landryho mise se odehrály v době, kdy se obě strany pokoušejí zmírnit napětí vyvolané opakovanými požadavky amerického prezidenta na ovládnutí ostrova z důvodů národní bezpečnosti. Nespokojení občané prošli centrem města se skandováním, že Grónsko patří Gróňanům, načež se před konzulátem v tichosti otočili zády, čímž chtěli podle organizátorů vyslat celému světu jasný vzkaz, že v demokracii musí slovo „ne“ platit.