Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Tyto země, které byly v minulosti násilně připojeny k Sovětskému svazu, po jeho rozpadu znovu získaly nezávislost a rychle se integrovaly do západního politického, ekonomického a bezpečnostního systému, kdy v roce 2004 vstoupily do NATO a Evropské unie.
Přesto jejich geografická blízkost k Rusku a historické vazby na tuto zemi znamenají, že jsou stále velmi zranitelné – nejen vůči vojenským hrozbám, ale i vůči sofistikovaným taktikám informačního válčení. Kreml dlouhodobě zpochybňuje historické narativy o suverenitě těchto států a snaží se využívat vnitřní politické rozdělení k destabilizaci jejich legitimity.
Ačkoli tyto taktiky nejsou přímou vojenskou agresí, jejich cílem je destabilizace a nátlak, což znamená, že klíčovou otázkou pro západní politiky a bezpečnostní analytiky je spíše to, jakým způsobem může Rusko jednat, než zda vůbec. Jaké nástroje, nové i staré, může Putin použít, a jak na ně mohou Baltské státy a jejich západní spojenci reagovat?
Pro předpovědi toho, jakým směrem se Putinovo Rusko vydá, existují podle expertů různé analytické přístupy, které jsou založeny na třech hlavních metodách: analýze historických paralel, pohledu na vůdce jako na racionální rozhodovatele a psychologickém profilu lídrů.
Historická analogie spočívá v hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi. Dnes to může pomoci odhalit vzorce ruské expanze, například v oblasti jejího geopolitického úsilí o obnovu ztracené mocenské pozice, jak tomu bylo v minulosti. Tento přístup ale může být i zavádějící, protože dnešní geopolitická situace není stejná jako ta, která panovala v minulých stoletích.
Přístup založený na kalkulaci nákladů a přínosů předpokládá, že Putin a jeho administrativní tým jsou racionálními aktéry, kteří zvažují všechny náklady a výhody předtím, než podniknou vojenskou nebo politickou akci. Tato metodologie má však omezenou platnost v případě autoritářských režimů, kde rozhodnutí vznikají často za zavřenými dveřmi.
Psychologické profilování lídrů pak zohledňuje vnitřní faktory, jako jsou emocionální motivace, kognitivní zkreslení a osobní přesvědčení, která formují jejich rozhodování. U Putina například není rozhodování jen výsledkem racionální kalkulace, ale i silných osobních přesvědčení a vnitřních obav.
Historie často vytváří vzory, které mohou naznačit, jakým směrem se Rusko v budoucnu vydá. Po Velké severní válce (1700–1721) bylo dnešní Estonsko a Lotyšsko pohlceno Ruskem, ale zachovaly si jistou autonomii, což vedlo k vytvoření tzv. Baltského zvláštního řádu. Tento systém zaručoval privilegium německé šlechty, zachování luteránské víry a používání němčiny jako administrativního jazyka. Litva byla do Ruska připojena až po rozdělení Polska v roce 1795.
Dnešní ruský narativ, který trvá na „legálnosti“ a „dobrovolnosti“ připojení baltských států k Sovětskému svazu, naznačuje, že Moskva stále tyto země považuje za provincii, která byla ztracena ve prospěch Západu. Tento postoj ukazuje, jak Kreml může využít historických argumentů k ospravedlnění svého revizionistického chování.
Putinův světový názor je utvářen jeho zkušenostmi z období studené války. Zatímco Západ v 90. letech vítězil, Rusko čelilo vnitřnímu rozpadu a kolapsu. Integrace Baltských států do NATO a EU byla pro Rusko vnímána jako zrada a ponížení. Tento moment byl základem Putinovy ideologie, která dnes stále odmítá západní liberalismus jako hrozbu pro ruskou bezpečnost a stabilitu.
Přestože někteří analytici považovali Putinovo vystupování v počátcích jeho vlády za pragmatické, ve skutečnosti ho více než pragmatismus motivuje osobní frustrace a touha po obnovení ruské velmocenské pozice. To je patrné z jeho proslulého proslovu v Mnichově v roce 2007, který mnozí tehdy považovali za pouhé vyjádření tvrdosti, ale dnes vypadá spíše jako deklarace úmyslu.
Putinova autoritářská vláda není v post-sovětské éře zaměřena na vytváření otevřeného dialogu, ale na posilování moci skrze manipulaci, dezinformace a destabilizaci. Estonsko, jako příklad úspěšného západního demokratického modelu, je pro Rusko citlivým bodem. Ruské informační operace, cyberútoky a historické disputy, jako například nedořešená otázka hranic mezi Estonskem a Ruskem, slouží k udržení strategické nejistoty a nátlaku.
Putinova strategie vůči Baltským státům není zaměřena na přímou vojenskou agresi, ale na destabilizaci, což Rusku umožňuje útočit i bez otevřeného konfliktu. Historické a ideologické faktory, stejně jako psychologické manipulace, tvoří jádro ruské geopolitické hry v regionu. Baltské státy, včetně Estonska, čelí nejen vojenským hrozbám, ale i sofistikovaným pokusům o narušení jejich stability a politické jednoty.
Pokud tyto státy nebudou schopny správně předvídat ruskou strategii a adekvátně reagovat, mohou se stát obětí dlouhodobé destabilizace, která nakonec ohrozí jejich západní orientaci a bezpečnost.
Evropské státy zachvátily obavy, že se ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi podaří rozdělit transatlantické spojenectví a získat vše, co si na Ukrajině přeje. V souvislosti s nečekaně oznámeným summitem na Aljašce, kde se má Putin setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jeden z nejmenovaných evropských diplomatů pro CNN uvedl, že se Evropa ocitá v nebezpečí, že bude „pouhou poznámkou pod čarou v dějinách“.
Nedávné rozhodnutí Austrálie, Spojeného království, Francie a Kanady uznat palestinský stát signalizuje rostoucí globální shodu na tom, že Palestinci mají právo na vlastní stát. Tento historický krok, který má Austrálie učinit na Valném shromáždění OSN v září, má však spíše symbolický význam. Představa skutečného, funkčního palestinského státu složeného ze Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Východního Jeruzaléma, je totiž v současné situaci velmi vzdálená realitě. Izraelská vláda, v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem, myšlenku dvoustátního řešení zcela odmítá a označila zmíněná uznání za „hanebná“. Jaké jsou tedy klíčové překážky, které je nutné překonat, aby se palestinský stát stal skutečností?
Lymská borelióza je v současnosti celosvětově na vzestupu, přičemž k jejímu šíření přispívají zejména klimatické změny. Přesto i nadále zůstává pro mnohé lékaře těžké její příznaky rozpoznat, což často vede k chybným diagnózám a pozdní léčbě.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ostře odsoudil plány některých evropských zemí na uznání palestinského státu. Během tiskové konference nazval tuto myšlenku „podvodem“ a prohlásil, že by takový krok nevedl k míru, ale naopak k válce. Uvedl, že drtivá většina izraelské veřejnosti se staví proti vzniku palestinského státu, protože v něm vidí hrozbu pro svou bezpečnost.
Meir Simcha je jedním z mnoha osadníků, kteří v okupovaném Západním břehu Jordánu intenzivně usilují o rozšíření židovských komunit na úkor Palestinců. Pod fíkovníkem, poblíž pramene vody, vysvětluje, že aktuální dění je pro něj zvláštním obdobím. Simcha je přesvědčen, že se blíží chvíle, kdy se území, které považuje za biblickou domovinu židovského národa, definitivně stane jejich. Pohled na krajinu v jeho okolí, kdysi obývanou palestinskými farmáři, dnes vypovídá o posunu, který se stal v posledních letech.
Posledním známým partnerem Veroniky Žilkové byl hudebník Josef Holomáč, ale jejich vztah je již nějaký čas minulostí. I proto nejspíš známá herečka už nečekala, že jí z toho mohou plynout nějaké potíže. Pak ale vyšlo najevo, že si na ni brousí zuby bývalá manželka Holomáče. On je ale připraven Žilkové pomoci.
Spousta slavných tváří se objevila na pátečním posledním rozloučení s Jiřím Krampolem, ale dva známí lidé účast odřekli. Kromě legendární herečky Jiřiny Bohdalové to byl exprezident Miloš Zeman. Podle organizátora smutečního obřadu se zřejmě urazil.
Velký otazník vyvstává před páteční schůzkou amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským protějškem Vladimirem Putinem na Aljašce. Podle informací německého deníku Bild měl Trumpův speciální vyslanec Steve Witkoff během nedávné návštěvy Kremlu špatně pochopit návrh ruské strany.
Nedělní 18. hodinou vyvrcholí aktuální výstraha před vysokými teplotami, která se týká zejména jižní Moravy. Meteorologové již ale avizují, že příští týden může být v Česku ještě tepleji. Maxima zřejmě vystoupají nad 35 stupňů.
Veronika Arichteva v červenci odhalila, že čeká s manželem Biserem druhého společného potomka. Dítě přijde na svět přibližně pět let po starším sourozenci. Některé fanynky si možná řeknou, že je to poměrně dlouhá doba. Známá herečka se proto rozhodla něco prozradit, ale zatím opravdu jen něco.
Bílý dům stále zvažuje na páteční setkání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem na Aljašce pozve i ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ten už dříve naznačil, že Ukrajina nepřijme jakákoliv rozhodnutí, která budou učiněna bez jejího vědomí.
Dara Rolins upřímně přiznala, že jí není příjemné, co se semlelo kolem fotek jejího snoubence Pavla Nedvěda s jinou ženou. Až si mohli někteří fanoušci myslet, že se schyluje k rozchodu hvězdného československého páru. Něco takového ale není na pořadu dne, potvrdila zpěvačka.