Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Tyto země, které byly v minulosti násilně připojeny k Sovětskému svazu, po jeho rozpadu znovu získaly nezávislost a rychle se integrovaly do západního politického, ekonomického a bezpečnostního systému, kdy v roce 2004 vstoupily do NATO a Evropské unie.
Přesto jejich geografická blízkost k Rusku a historické vazby na tuto zemi znamenají, že jsou stále velmi zranitelné – nejen vůči vojenským hrozbám, ale i vůči sofistikovaným taktikám informačního válčení. Kreml dlouhodobě zpochybňuje historické narativy o suverenitě těchto států a snaží se využívat vnitřní politické rozdělení k destabilizaci jejich legitimity.
Ačkoli tyto taktiky nejsou přímou vojenskou agresí, jejich cílem je destabilizace a nátlak, což znamená, že klíčovou otázkou pro západní politiky a bezpečnostní analytiky je spíše to, jakým způsobem může Rusko jednat, než zda vůbec. Jaké nástroje, nové i staré, může Putin použít, a jak na ně mohou Baltské státy a jejich západní spojenci reagovat?
Pro předpovědi toho, jakým směrem se Putinovo Rusko vydá, existují podle expertů různé analytické přístupy, které jsou založeny na třech hlavních metodách: analýze historických paralel, pohledu na vůdce jako na racionální rozhodovatele a psychologickém profilu lídrů.
Historická analogie spočívá v hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi. Dnes to může pomoci odhalit vzorce ruské expanze, například v oblasti jejího geopolitického úsilí o obnovu ztracené mocenské pozice, jak tomu bylo v minulosti. Tento přístup ale může být i zavádějící, protože dnešní geopolitická situace není stejná jako ta, která panovala v minulých stoletích.
Přístup založený na kalkulaci nákladů a přínosů předpokládá, že Putin a jeho administrativní tým jsou racionálními aktéry, kteří zvažují všechny náklady a výhody předtím, než podniknou vojenskou nebo politickou akci. Tato metodologie má však omezenou platnost v případě autoritářských režimů, kde rozhodnutí vznikají často za zavřenými dveřmi.
Psychologické profilování lídrů pak zohledňuje vnitřní faktory, jako jsou emocionální motivace, kognitivní zkreslení a osobní přesvědčení, která formují jejich rozhodování. U Putina například není rozhodování jen výsledkem racionální kalkulace, ale i silných osobních přesvědčení a vnitřních obav.
Historie často vytváří vzory, které mohou naznačit, jakým směrem se Rusko v budoucnu vydá. Po Velké severní válce (1700–1721) bylo dnešní Estonsko a Lotyšsko pohlceno Ruskem, ale zachovaly si jistou autonomii, což vedlo k vytvoření tzv. Baltského zvláštního řádu. Tento systém zaručoval privilegium německé šlechty, zachování luteránské víry a používání němčiny jako administrativního jazyka. Litva byla do Ruska připojena až po rozdělení Polska v roce 1795.
Dnešní ruský narativ, který trvá na „legálnosti“ a „dobrovolnosti“ připojení baltských států k Sovětskému svazu, naznačuje, že Moskva stále tyto země považuje za provincii, která byla ztracena ve prospěch Západu. Tento postoj ukazuje, jak Kreml může využít historických argumentů k ospravedlnění svého revizionistického chování.
Putinův světový názor je utvářen jeho zkušenostmi z období studené války. Zatímco Západ v 90. letech vítězil, Rusko čelilo vnitřnímu rozpadu a kolapsu. Integrace Baltských států do NATO a EU byla pro Rusko vnímána jako zrada a ponížení. Tento moment byl základem Putinovy ideologie, která dnes stále odmítá západní liberalismus jako hrozbu pro ruskou bezpečnost a stabilitu.
Přestože někteří analytici považovali Putinovo vystupování v počátcích jeho vlády za pragmatické, ve skutečnosti ho více než pragmatismus motivuje osobní frustrace a touha po obnovení ruské velmocenské pozice. To je patrné z jeho proslulého proslovu v Mnichově v roce 2007, který mnozí tehdy považovali za pouhé vyjádření tvrdosti, ale dnes vypadá spíše jako deklarace úmyslu.
Putinova autoritářská vláda není v post-sovětské éře zaměřena na vytváření otevřeného dialogu, ale na posilování moci skrze manipulaci, dezinformace a destabilizaci. Estonsko, jako příklad úspěšného západního demokratického modelu, je pro Rusko citlivým bodem. Ruské informační operace, cyberútoky a historické disputy, jako například nedořešená otázka hranic mezi Estonskem a Ruskem, slouží k udržení strategické nejistoty a nátlaku.
Putinova strategie vůči Baltským státům není zaměřena na přímou vojenskou agresi, ale na destabilizaci, což Rusku umožňuje útočit i bez otevřeného konfliktu. Historické a ideologické faktory, stejně jako psychologické manipulace, tvoří jádro ruské geopolitické hry v regionu. Baltské státy, včetně Estonska, čelí nejen vojenským hrozbám, ale i sofistikovaným pokusům o narušení jejich stability a politické jednoty.
Pokud tyto státy nebudou schopny správně předvídat ruskou strategii a adekvátně reagovat, mohou se stát obětí dlouhodobé destabilizace, která nakonec ohrozí jejich západní orientaci a bezpečnost.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.
Vědci poprvé zdokumentovali nečekanou kooperaci u pobřeží Britské Kolumbie, kde byla pozorována skupina kosatek (Orcinus orca) lovících bok po boku s delfíny pacifickými (Lagenorhynchus obliquidens). Kosatky, tradičně známé jako vrcholoví predátoři, kteří si dokážou poradit i s velkými bílými žraloky, se s místní populací delfínů spojily při lovu jejich hlavní potravy – lososů.
Australský premiér Anthony Albanese odmítl obvinění ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že by dřívější uznání palestinského státu Austrálií přispělo k nedělnímu teroristickému útoku na pláži Bondi v Sydney, který byl motivován antisemitismem.
Starosta Barcelony Jaume Collboni označil prudce rostoucí náklady na bydlení za "novou pandemii" šířící se Evropou. Společně se 16 dalšími lídry evropských měst vyzval Evropskou unii, aby na tuto krizi zareagovala uvolněním miliardových fondů pro nejvíce zasažené oblasti.
Íránské imigrantce Sanam, která žije v USA už více než deset let, zbýval jediný krok k získání amerického občanství: naturalizační obřad. Dva dny před plánovanou přísahou, 3. prosince, však americká vláda její ceremoniál náhle a bez vysvětlení zrušila.
Nejvyšší diplomatka Evropské unie Kaja Kallasová v pondělí prohlásila, že financování Ukrajiny prostřednictvím půjčky založené na zmrazených ruských aktivech se jeví jako "stále obtížnější". Toto varování přichází před klíčovým summitem Evropské rady, který začíná ve čtvrtek.
Hrdinský čin jednoho z přihlížejících, Ahmeda al Ahmeda, který při útoku na pláži Bondi v Sydney odzbrojil jednoho ze střelců, je podle jeho rodiny projevem "čistého svědomí a lidskosti". Jeho otec, Mohamed Fateh al Ahmed, pro BBC News Arabic uvedl, že syn neváhal, když viděl napadené lidi. Ahmed se díky svému činu stal přes noc hrdinou, kterého ocenil i americký prezident Donald Trump nebo izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Kancelář ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdila, že jednání mezi Ukrajinou a Spojenými státy v Berlíně již skončila. Prezident Zelenskyj má však v Berlíně velmi nabitý program bilaterálních setkání, který pokračuje.
Nová šéfka britské rozvědky MI6, Blaise Metreweli, se v pondělí chystá varovat před rostoucí hrozbou ze strany Ruska a dalších nepřátelských států. Ve svém prvním projevu ve funkci by měla prohlásit, že "frontová linie je všude" kvůli spiknutím s cílem atentátů, sabotážím, kybernetickým útokům a manipulaci s informacemi.
Krátce po slavnostním uvedení do funkce prezidentem Petrem Pavlem se na Úřadu vlády uskutečnilo první zasedání čerstvě jmenovaného kabinetu Andreje Babiše. Ministři za koalici ANO, SPD a Motoristů sobě dorazili společně autobusem. Po jednání předseda vlády Babiš prohlásil, že se jeho tým hodlá stát vládou sloužící všem občanům, a zdůraznil, že nepotřebuje tradiční "sto dnů klidu".
Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová sdělila veřejnosti, že mezi patnácti oběťmi teroristického útoku na pláži Bondi v australském Sydney byla i slovenská občanka. Jednalo se o ženu jménem Marika, která byla její blízkou přítelkyní a byla dokonce hostem na její prezidentské inauguraci.