Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Tyto země, které byly v minulosti násilně připojeny k Sovětskému svazu, po jeho rozpadu znovu získaly nezávislost a rychle se integrovaly do západního politického, ekonomického a bezpečnostního systému, kdy v roce 2004 vstoupily do NATO a Evropské unie.
Přesto jejich geografická blízkost k Rusku a historické vazby na tuto zemi znamenají, že jsou stále velmi zranitelné – nejen vůči vojenským hrozbám, ale i vůči sofistikovaným taktikám informačního válčení. Kreml dlouhodobě zpochybňuje historické narativy o suverenitě těchto států a snaží se využívat vnitřní politické rozdělení k destabilizaci jejich legitimity.
Ačkoli tyto taktiky nejsou přímou vojenskou agresí, jejich cílem je destabilizace a nátlak, což znamená, že klíčovou otázkou pro západní politiky a bezpečnostní analytiky je spíše to, jakým způsobem může Rusko jednat, než zda vůbec. Jaké nástroje, nové i staré, může Putin použít, a jak na ně mohou Baltské státy a jejich západní spojenci reagovat?
Pro předpovědi toho, jakým směrem se Putinovo Rusko vydá, existují podle expertů různé analytické přístupy, které jsou založeny na třech hlavních metodách: analýze historických paralel, pohledu na vůdce jako na racionální rozhodovatele a psychologickém profilu lídrů.
Historická analogie spočívá v hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi. Dnes to může pomoci odhalit vzorce ruské expanze, například v oblasti jejího geopolitického úsilí o obnovu ztracené mocenské pozice, jak tomu bylo v minulosti. Tento přístup ale může být i zavádějící, protože dnešní geopolitická situace není stejná jako ta, která panovala v minulých stoletích.
Přístup založený na kalkulaci nákladů a přínosů předpokládá, že Putin a jeho administrativní tým jsou racionálními aktéry, kteří zvažují všechny náklady a výhody předtím, než podniknou vojenskou nebo politickou akci. Tato metodologie má však omezenou platnost v případě autoritářských režimů, kde rozhodnutí vznikají často za zavřenými dveřmi.
Psychologické profilování lídrů pak zohledňuje vnitřní faktory, jako jsou emocionální motivace, kognitivní zkreslení a osobní přesvědčení, která formují jejich rozhodování. U Putina například není rozhodování jen výsledkem racionální kalkulace, ale i silných osobních přesvědčení a vnitřních obav.
Historie často vytváří vzory, které mohou naznačit, jakým směrem se Rusko v budoucnu vydá. Po Velké severní válce (1700–1721) bylo dnešní Estonsko a Lotyšsko pohlceno Ruskem, ale zachovaly si jistou autonomii, což vedlo k vytvoření tzv. Baltského zvláštního řádu. Tento systém zaručoval privilegium německé šlechty, zachování luteránské víry a používání němčiny jako administrativního jazyka. Litva byla do Ruska připojena až po rozdělení Polska v roce 1795.
Dnešní ruský narativ, který trvá na „legálnosti“ a „dobrovolnosti“ připojení baltských států k Sovětskému svazu, naznačuje, že Moskva stále tyto země považuje za provincii, která byla ztracena ve prospěch Západu. Tento postoj ukazuje, jak Kreml může využít historických argumentů k ospravedlnění svého revizionistického chování.
Putinův světový názor je utvářen jeho zkušenostmi z období studené války. Zatímco Západ v 90. letech vítězil, Rusko čelilo vnitřnímu rozpadu a kolapsu. Integrace Baltských států do NATO a EU byla pro Rusko vnímána jako zrada a ponížení. Tento moment byl základem Putinovy ideologie, která dnes stále odmítá západní liberalismus jako hrozbu pro ruskou bezpečnost a stabilitu.
Přestože někteří analytici považovali Putinovo vystupování v počátcích jeho vlády za pragmatické, ve skutečnosti ho více než pragmatismus motivuje osobní frustrace a touha po obnovení ruské velmocenské pozice. To je patrné z jeho proslulého proslovu v Mnichově v roce 2007, který mnozí tehdy považovali za pouhé vyjádření tvrdosti, ale dnes vypadá spíše jako deklarace úmyslu.
Putinova autoritářská vláda není v post-sovětské éře zaměřena na vytváření otevřeného dialogu, ale na posilování moci skrze manipulaci, dezinformace a destabilizaci. Estonsko, jako příklad úspěšného západního demokratického modelu, je pro Rusko citlivým bodem. Ruské informační operace, cyberútoky a historické disputy, jako například nedořešená otázka hranic mezi Estonskem a Ruskem, slouží k udržení strategické nejistoty a nátlaku.
Putinova strategie vůči Baltským státům není zaměřena na přímou vojenskou agresi, ale na destabilizaci, což Rusku umožňuje útočit i bez otevřeného konfliktu. Historické a ideologické faktory, stejně jako psychologické manipulace, tvoří jádro ruské geopolitické hry v regionu. Baltské státy, včetně Estonska, čelí nejen vojenským hrozbám, ale i sofistikovaným pokusům o narušení jejich stability a politické jednoty.
Pokud tyto státy nebudou schopny správně předvídat ruskou strategii a adekvátně reagovat, mohou se stát obětí dlouhodobé destabilizace, která nakonec ohrozí jejich západní orientaci a bezpečnost.
Štefanu Margitovi vrcholí přípravy na premiéru posledního představení v dlouholeté a úspěšné operní kariéře. On sám možná nečekal, co zaujme jeho fanoušky. Někteří totiž pojali podezření, že si nechal udělat tetování. Kde je pravda?
Česká kinematografie přišla o jednu ze svých nejvýraznějších tváří, herečku Janu Brejchovou, která odešla ve věku 86 let. Smutnou zprávu o jejím skonu potvrdila dcera Tereza Brodská. Poslední roky života strávila umělkyně v motolském zdravotnickém zařízení pro dlouhodobě nemocné. Do ústraní ji před časem přimělo odejít vážné onemocnění mozku.
Americký prezident Donald Trump odstranil ze své sociální sítě Truth Social video, které obsahovalo rasistický záběr zobrazující manžele Obamovy jako lidoopy. Tento incident, jenž se odehrál v prvním únorovém týdnu roku 2026, vyvolal vlnu kritiky napříč americkou politickou scénou.
Snaha Donalda Trumpa o získání Grónska, která se kdysi zdála být jen výstředním nápadem, se v roce 2026 stala ústředním bodem americké zahraniční politiky a vyvolala jednu z největších diplomatických krizí posledních let. Kořeny této posedlosti sahají do začátku roku 2018, kdy Trump v Situation Room obdržel zpravodajský brífink o rostoucí aktivitě ruských ponorek a čínských plavidel v Arktidě. Právě tehdy se zrodila jeho myšlenka, že USA potřebují v severním Atlantiku trvalejší a silnější základnu.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová vystoupila na pařížské univerzitě Sciences Po s varováním, že dosavadní globální pořádek definitivně skončil a k původnímu stavu se již nevrátí. Zdůraznila nezbytnost spojenectví Evropy a USA tváří v tvář ruským hrozbám, ačkoliv transatlantické vztahy v posledních týdnech citelně ochladly. Podle dánské předsedkyně vlády Rusko o mír s Evropou nestojí, což vyžaduje jednotnou a nekompromisní reakci celého Západu.
Po dvou letech války přineslo příměří z 10. října do Pásma Gazy nejistý klid, ačkoliv izraelské údery zcela neustaly. Pro osmačtyřicetiletou Hebu je přežití uplynulých let zázrakem, přesto se stále potýká s úzkostí a pocitem ohrožení. Podle ní není nic zaručeno a válka se může kdykoliv vrátit, přičemž humanitární pomoc do enklávy proudí jen ve velmi omezeném množství.
Útok na generálporučíka Vladimira Alexejeva na první pohled nevykazuje znaky typické operace ukrajinských tajných služeb. Přestože Kyjev takovou akci nepochybně schvaluje, k odpovědnosti se dosud nepřihlásil, což je u podobných incidentů neobvyklé. Dosavadní atentáty v Moskvě totiž probíhaly podle zcela jiného scénáře, upozornil Sky News.
Jednání mezi Spojenými státy a Íránem v ománském Maskatu byla prozatím ukončena. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí v pátek uvedl, že rozhovory dospěly ke svému závěru, aniž by však upřesnil, kdy nebo zda budou v nejbližší době pokračovat. Krátce před tímto oznámením vydalo americké virtuální velvyslanectví v Íránu naléhavé bezpečnostní varování, v němž vyzvalo občany USA, aby zemi okamžitě opustili.
Nová strategická simulace, kterou v prosinci společně provedli bývalí představitelé NATO, němečtí bývalí činitelé a deník Die Welt, přišla s varovným závěrem pro bezpečnost Evropy. Podle výsledků těchto „válečných her“ by Kreml mohl dosáhnout většiny svých vojenských cílů v Pobaltí během pouhých několika dní. Scénář, zasazený do října 2026, ukázal, že k ovládnutí klíčových oblastí by Rusku stačila relativně malá síla o počtu 15 000 vojáků, pokud by dokázalo využít politické nerozhodnosti Západu.
V Miláně vypukly protesty proti přítomnosti agentů amerického imigračního úřadu ICE, kteří se mají podílet na zajištění bezpečnosti během právě začínajících zimních olympijských her. Stovky demonstrantů, převážně studentů, se sešly na náměstí Piazzale Leonardo da Vinci před budovou Polytechniky. Účastníci nesli transparenty s nápisy jako „ICE pryč“ a kritizovali amerického viceprezidenta JD Vance i ministra zahraničí Marca Rubia, kteří do města dorazili na zahajovací ceremoniál.
Až se v pátek večer bude konat v rámci slavnostního zahájení tradiční defilé všech olympioniků, českou výpravu na slavném milánském stadionu San Siro povede s českou vlajkou v rukách hokejista David Pastrňák. Biatlonistka Lucie Charvátová pak bude vlajkonoškou na dálku ve druhém dějišti letošních Her v Cortině d'Ampezzo. Oba byli vlajkonoši české výpravy zvoleni ostatními českými olympioniky.
Televizní diváci se na prahu nadcházejícího víkendu mají na co těšit. Karel Šíp totiž přivítá ve Všechnopárty, se kterou ji pojí dlouholeté přátelství. Jde navíc o jednu z největších legend českého šoubyznysu.