Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Tyto země, které byly v minulosti násilně připojeny k Sovětskému svazu, po jeho rozpadu znovu získaly nezávislost a rychle se integrovaly do západního politického, ekonomického a bezpečnostního systému, kdy v roce 2004 vstoupily do NATO a Evropské unie.
Přesto jejich geografická blízkost k Rusku a historické vazby na tuto zemi znamenají, že jsou stále velmi zranitelné – nejen vůči vojenským hrozbám, ale i vůči sofistikovaným taktikám informačního válčení. Kreml dlouhodobě zpochybňuje historické narativy o suverenitě těchto států a snaží se využívat vnitřní politické rozdělení k destabilizaci jejich legitimity.
Ačkoli tyto taktiky nejsou přímou vojenskou agresí, jejich cílem je destabilizace a nátlak, což znamená, že klíčovou otázkou pro západní politiky a bezpečnostní analytiky je spíše to, jakým způsobem může Rusko jednat, než zda vůbec. Jaké nástroje, nové i staré, může Putin použít, a jak na ně mohou Baltské státy a jejich západní spojenci reagovat?
Pro předpovědi toho, jakým směrem se Putinovo Rusko vydá, existují podle expertů různé analytické přístupy, které jsou založeny na třech hlavních metodách: analýze historických paralel, pohledu na vůdce jako na racionální rozhodovatele a psychologickém profilu lídrů.
Historická analogie spočívá v hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi. Dnes to může pomoci odhalit vzorce ruské expanze, například v oblasti jejího geopolitického úsilí o obnovu ztracené mocenské pozice, jak tomu bylo v minulosti. Tento přístup ale může být i zavádějící, protože dnešní geopolitická situace není stejná jako ta, která panovala v minulých stoletích.
Přístup založený na kalkulaci nákladů a přínosů předpokládá, že Putin a jeho administrativní tým jsou racionálními aktéry, kteří zvažují všechny náklady a výhody předtím, než podniknou vojenskou nebo politickou akci. Tato metodologie má však omezenou platnost v případě autoritářských režimů, kde rozhodnutí vznikají často za zavřenými dveřmi.
Psychologické profilování lídrů pak zohledňuje vnitřní faktory, jako jsou emocionální motivace, kognitivní zkreslení a osobní přesvědčení, která formují jejich rozhodování. U Putina například není rozhodování jen výsledkem racionální kalkulace, ale i silných osobních přesvědčení a vnitřních obav.
Historie často vytváří vzory, které mohou naznačit, jakým směrem se Rusko v budoucnu vydá. Po Velké severní válce (1700–1721) bylo dnešní Estonsko a Lotyšsko pohlceno Ruskem, ale zachovaly si jistou autonomii, což vedlo k vytvoření tzv. Baltského zvláštního řádu. Tento systém zaručoval privilegium německé šlechty, zachování luteránské víry a používání němčiny jako administrativního jazyka. Litva byla do Ruska připojena až po rozdělení Polska v roce 1795.
Dnešní ruský narativ, který trvá na „legálnosti“ a „dobrovolnosti“ připojení baltských států k Sovětskému svazu, naznačuje, že Moskva stále tyto země považuje za provincii, která byla ztracena ve prospěch Západu. Tento postoj ukazuje, jak Kreml může využít historických argumentů k ospravedlnění svého revizionistického chování.
Putinův světový názor je utvářen jeho zkušenostmi z období studené války. Zatímco Západ v 90. letech vítězil, Rusko čelilo vnitřnímu rozpadu a kolapsu. Integrace Baltských států do NATO a EU byla pro Rusko vnímána jako zrada a ponížení. Tento moment byl základem Putinovy ideologie, která dnes stále odmítá západní liberalismus jako hrozbu pro ruskou bezpečnost a stabilitu.
Přestože někteří analytici považovali Putinovo vystupování v počátcích jeho vlády za pragmatické, ve skutečnosti ho více než pragmatismus motivuje osobní frustrace a touha po obnovení ruské velmocenské pozice. To je patrné z jeho proslulého proslovu v Mnichově v roce 2007, který mnozí tehdy považovali za pouhé vyjádření tvrdosti, ale dnes vypadá spíše jako deklarace úmyslu.
Putinova autoritářská vláda není v post-sovětské éře zaměřena na vytváření otevřeného dialogu, ale na posilování moci skrze manipulaci, dezinformace a destabilizaci. Estonsko, jako příklad úspěšného západního demokratického modelu, je pro Rusko citlivým bodem. Ruské informační operace, cyberútoky a historické disputy, jako například nedořešená otázka hranic mezi Estonskem a Ruskem, slouží k udržení strategické nejistoty a nátlaku.
Putinova strategie vůči Baltským státům není zaměřena na přímou vojenskou agresi, ale na destabilizaci, což Rusku umožňuje útočit i bez otevřeného konfliktu. Historické a ideologické faktory, stejně jako psychologické manipulace, tvoří jádro ruské geopolitické hry v regionu. Baltské státy, včetně Estonska, čelí nejen vojenským hrozbám, ale i sofistikovaným pokusům o narušení jejich stability a politické jednoty.
Pokud tyto státy nebudou schopny správně předvídat ruskou strategii a adekvátně reagovat, mohou se stát obětí dlouhodobé destabilizace, která nakonec ohrozí jejich západní orientaci a bezpečnost.
Američtí představitelé vedli tajná jednání s vysokými ruskými představiteli o ukončení války na Ukrajině, ale bez viditelného pokroku, prozradil ministr zahraničí Marco Rubio v rozhovoru pro Fox News Radio. Tato dosud neohlášená jednání probíhala 28. nebo 29. července s „některými z Putinových nejbližších lidí“ s cílem nalézt cestu k míru.
Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Americká klimatická politika prochází radikálními změnami. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa se Spojené státy dostávají na zcela novou, kontroverzní cestu. Zatímco dříve byla Amerika v rámci Pařížské klimatické dohody na vrcholu diplomatického úsilí o ochranu klimatu, nyní Trumpova administrativa podniká kroky, které mají za cíl zcela vymazat možnosti jakékoli vlády v budoucnosti reagovat na klimatickou změnu.
Prezident Donald Trump si konečně splní svůj dlouholetý sen o novém tanečním sále v Bílém domě. Výstavba sálu, jehož cena se odhaduje na 200 milionů dolarů, začne v září. Nový prostor, který bude mít rozlohu 90 000 čtverečních stop, má sloužit jako místo pro pořádání významných akcí a zároveň odrážet luxusní styl, který Trump prosazuje ve svých soukromých klubech.
Íránská metropole Teherán čelí vážné hrozbě vyčerpání vodních zdrojů, a to během několika týdnů, jak naznačují odborníci. Hlavní rezervoáry se ztenčují, úřady se zoufale snaží snížit spotřebu vody a obyvatelé se pokoušejí šetřit, aby se vyhnuli katastrofě. Pokud se okamžitě neprovedou nezbytná opatření, Írán může čelit situaci, kterou nebude možné vyřešit, varuje prezident Masoud Pezeshkian.
Hladomor v Gaze je podle webu The Guardian výsledkem pečlivě spočítané politiky. Izrael má pod kontrolou tok potravin do Gazy a na základě dlouholetých analýz přesně ví, kolik kalorií Palestinci potřebují k přežití. Podle těchto výpočtů byla do Gazy dopravena jen malá část toho, co je nezbytné pro základní přežití jejího obyvatelstva.
Dne 2. dubna 2025 oznámil americký prezident Donald Trump historické rozhodnutí o zavedení nových obchodních tarifů, které měly zásadní dopad na mezinárodní obchod. V reakci na rostoucí obchodní deficit USA s mnoha zeměmi světa Trump vyhlásil ekonomickou nouzi a rozhodl se zavést celková cla ve výši minimálně 10 % pro všechny země, s tím, že pro státy a obchodní bloky s vysokým obchodním deficitem vůči USA byly stanoveny tarifní sazby ještě vyšší. Tento krok, označený jako „Den osvobození“, měl za cíl přinést „spravedlivější“ obchodní podmínky pro Spojené státy a snížit jejich negativní bilanci.
Ukrajinská tajná služba zatkla příslušníka armádního letectva, který je podezřelý ze špionáže pro Rusko. Na případ upozornilo Politico. Podle vyšetřovatelů měl poskytovat lokace a letové plány stíhaček, které Ukrajině dodali západní spojenci.
Nejhoršího možného vysvětlení absence Laďky Něrgešové ve vysílání stanice CNN Prima News se dočkali její diváci. Příčinou jsou totiž velmi vážné zdravotní potíže. U moderátorky odhalen nádor na mozku, který si vyžádal operaci a léčbu chemoterapií.
Aprílové počasí si v létě asi nikdo nepřeje, v Česku je však v posledních dnech realitou. Maxima jsou někdy až o téměř tři stupně nižší, než je průměr pro tuto roční dobu. Změna přitom podle meteorologů není na obzoru.
Jaromír Soukup naposledy oficiálně tvořil pár s Evou Feuereislovou alias Plastic Queen, ale následoval rozchod, po kterém se ona dokonce otočila proti němu. Ve sporu u soudu totiž svědčila ve prospěch Agáty Hanychové. Nyní to navíc vypadá, že za Soukupa našla jinou zámožnou náhradu.
Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.