Noční můra americké armády: Zabavení íránských zásob uranu může být nejkomplikovanější operací v historii

Bývalý náměstek ministra obrany pro Blízký východ Mick Mulroy pro BBC popsal případný pokus o zajištění uranu jako jednu z nejkomplikovanějších speciálních operací, jakou kdy svět viděl. Na rozdíl od předchozích fází války, kdy USA a Izrael ničily íránskou infrastrukturu pomocí leteckých úderů, si tento úkol vyžaduje přímé nasazení vojáků v terénu. Celá akce by mohla trvat dny, ale i týdny.

Samotný prezident Trump se k možnosti provedení takového zásahu vyjádřil zdrženlivě. V nedávném rozhovoru sice připustil, že zásoby uranu jsou uloženy velmi hluboko pod zemí a jejich vyzvednutí bude nesmírně obtížné, ale zároveň zdůraznil, že konečné rozhodnutí teprve padne. Bílý dům zatím odmítá potvrdit, zda je tato operace podmínkou pro vyhlášení vítězství ve válce.

Hlavní výzvu představuje fakt, že nikdo přesně neví, kde se všechen nebezpečný materiál nachází. Na začátku konfliktu Írán disponoval stovkami kilogramů uranu obohaceného na 60 %, který lze velmi rychle přeměnit na materiál vhodný pro hlavice raket. Předpokládá se, že většina je v Isfahánu, ale část může být rozptýlena v dalších podzemních zařízeních, jako jsou Fordo nebo Natanz.

Situaci komplikuje i to, že mezinárodní inspektoři z agentury IAEA nemají k místům přístup od loňské evakuace. Šéf agentury Rafael Grossi potvrdil, že bez osobní návštěvy na místě nelze přesně určit množství ani přesnou polohu zásob. Pokud by byl uran rozdělen do více lokalit, složitost a nebezpečnost amerického zásahu by se znásobila.

Fyzický přístup k uranu je další obrovskou překážkou. Satelitní snímky ukazují, že vjezdy do tunelových komplexů v Isfahánu byly po předchozích náletech zavaleny zeminou a sutinami. Americké jednotky by tak pravděpodobně musely použít těžkou techniku, aby se k materiálu prokopaly, a to vše za neustálé hrozby íránských protiútoků.

Vojenský scénář počítá s nasazením výsadkářů z 82. vzdušné výsadkové divize, kteří by zajistili okolí jaderných zařízení a letiště. Poté by nastoupily speciální jednotky vycvičené pro manipulaci s jaderným materiálem. Uran je uložen v plynném skupenství ve velkých kovových kontejnerech, což vyžaduje specifickou techniku pro transport.

Bezpečnostní experti varují před izolací amerických vojáků hluboko v íránském vnitrozemí. Isfahán leží stovky kilometrů od pobřeží, což extrémně ztěžuje případnou evakuaci raněných. Američtí vojáci by byli po celou dobu vystaveni útokům íránské protivzdušné obrany i pozemních jednotek, které by se snažily své nejcennější aktivum bránit.

Dalším otazníkem je, co s uranem udělat po jeho zajištění. Jednou z možností je jeho znehodnocení přímo na místě, což je ale časově náročný a technologicky náročný proces. Rychlejší, ale o to nebezpečnější cestou by byl transport tun materiálu přímo do Spojených států. Každý krok tohoto postupu s sebou nese riziko jaderné havárie nebo napadení konvoje.

I když Izrael a USA výrazně oslabily íránskou armádu, pozemní operace u jaderných center zůstává podnikem s vysokým rizikem. Podle analytika Jonathana Ruheho je nutné vyprostit z podzemí zhruba půl tuny materiálu, který je fakticky na úrovni zbraní. Takový úkol je podle něj doprovázen „milionem věcí“, které se mohou v kteroukoli chvíli pokazit.

Trumpova administrativa tak stojí před dilematem. Pokud uran v Íránu zůstane, hrozí, že se režim k jadernému programu dříve či později vrátí. Pokud se ho však pokusí zabavit silou, riskuje krvavý střet hluboko na nepřátelském území s nepředvídatelnými následky pro globální bezpečnost. Podle odborníků jde o jednu z nejnebezpečnějších sázek, jaké kdy americký prezident učinil.