Nervozita v EU stoupá. Kvůli obavám z anexe Grónska se navrhují i radikální řešení

Zatímco Spojené státy oslavují úspěch operace v Caracasu, Donald Trump dal jasně najevo, že jeho pozornost se nyní upírá na sever. Arktický ostrov označil za strategickou nezbytnost pro národní bezpečnost USA, čímž uvrhl Evropskou unii do hlubokého dilematu, jak bránit suverenitu svého členského státu, aniž by vyprovokovala otevřený konflikt s Washingtonem.

Evropská komise se v úterý pokusila situaci uklidnit a narýsovat dělící čáru mezi Venezuelou a Grónskem. Mluvčí Komise Paola Pinhová zdůraznila, že Grónsko je na rozdíl od Venezuely demokratickým spojencem a členem NATO, což představuje zásadní rozdíl. Přes tato ujištění však Brusel nedokázal odpovědět na otázku, jaké konkrétní kroky podnikne, aby Donalda Trumpa od případného pokusu o převzetí ostrova odradil. Unie se omezila na prohlášení o obraně územní celistvosti, což ovšem v kontextu víkendových událostí v Jižní Americe působí pro mnohé pozorovatele nedostatečně.

Dánská premiérka Mette Frederiksenová zvolila podstatně ostřejší tón. V rozhovoru pro televizi TV2 varovala, že jakýkoliv vojenský útok Spojených států na jinou členskou zemi NATO by znamenal okamžitý konec aliance a zhroucení bezpečnostního řádu, který v Evropě platí od konce druhé světové války. Frederiksenová zdůraznila, že Trumpovy výroky je třeba brát smrtelně vážně, a vyzvala Washington, aby okamžitě ustal s „fantaziemi o anexi“.

Situace v samotném Grónsku je napjatá. Tamní premiér Jens-Frederik Nielsen na sociálních sítích vzkázal americkému prezidentovi: „Už dost.“ Odmítl jakékoli srovnání s Venezuelou a zdůraznil, že Grónsko není na prodej. Nielsenův postoj odráží širší náladu na ostrově, kde jsou obyvatelé pobouřeni příspěvky Trumpových spolupracovníků, jako byla mapa Grónska v barvách americké vlajky s popiskem „Brzy“, kterou sdílela vlivná influencerka Katie Millerová v den Madurova dopadení.

Trump svou rétoriku opírá o tvrzení, že Arktida je „poseta ruskými a čínskými loděmi“ a že Dánsko není schopno zajistit bezpečnost regionu. Podle něj EU Spojené státy v Grónsku „potřebuje“, ačkoliv Brusel toto tvrzení kategoricky popřel. Odborníci sice potvrzují zvýšenou aktivitu Ruska a Číny v polárních oblastech, ale upozorňují, že přímo u grónských břehů k žádné dramatické vojenské eskalaci nedochází.

Dilema pro NATO je o to složitější, že aliance nemá žádný precedent pro situaci, kdy by jeden členský stát vojensky napadl druhého. Pokud by k takovému „nepředstavitelnému“ scénáři došlo, Dánsko by se sice mohlo dovolávat pomoci ostatních spojenců, ale Washington by jako nejsilnější člen mohl jakoukoli kolektivní obrannou reakci zablokovat. To by podle analytiků vedlo k faktickému zániku NATO v jeho současné podobě.

Některé hlasy v Evropské unii proto volají po radikálnějších řešeních. Francouzský europoslanec Raphaël Glucksmann navrhl vytvoření stálé evropské vojenské základny v Grónsku. Tento krok by podle něj vyslal jasný signál Trumpovi a zároveň by vyvrátil americký argument o neschopnosti Evropy postarat se o vlastní bezpečnost v Arktidě. Zatím však v Bruselu převládá spíše opatrnost a snaha vyhnout se obchodním válkám nebo přerušení spolupráce na Ukrajině.

Budoucí vývoj by mohl naznačit očekávaný rozhovor mezi německým ministrem zahraničí Johannem Wadephulem a jeho americkým protějškem Marcem Rubiem. Německo dává najevo ochotu diskutovat o posílení bezpečnosti v Arktidě, ale trvá na respektování dánské suverenity. Trumpův nedělní výrok, že o Grónsku si „promluvíme za 20 dní“, však dává Evropě jen velmi málo času na zformování jednotné a účinné strategie.

Osud Grónska je nyní pevně svázán s tím, jak svět interpretuje pád Nicoláse Madura. Pokud Trumpova administrativa vnímá Venezuelu jako potvrzení, že „síla tvoří právo“, pak se arktický ostrov skutečně ocitá v první linii nového globálního uspořádání, kde historická spojenectví ustupují transakční politice.