NATO čelí zásadnímu rozhodnutí: Buď transformace, nebo zánik

Zatímco v minulosti Spojené státy zásadním způsobem formovaly a vedly NATO, Trumpovo druhé funkční období přináší pro alianci nejistotu. Americký prezident opakovaně hrozí stažením vojsk, omezením závazků i drastickým snížením příspěvku do společného rozpočtu aliance, který dnes činí 5 miliard dolarů. Ačkoliv je tato suma v měřítku amerického rozpočtu nepatrná, její symbolika je silná – a Trump ji ochotně využívá k politickému tlaku.

Tento vývoj podnítil diskusi o zásadní transformaci NATO směrem k čistě evropské bezpečnostní struktuře. Mnohé členské státy si uvědomují, že aliance nemůže nadále záviset na americké ochotě plnit vůdčí roli. Model, kdy Evropa vyvíjí vlastní obranné kapacity v rámci NATO, místo aby zakládala novou instituci, se nyní jeví jako pragmatické řešení.

V této souvislosti se připomíná historický precedens v podobě Západoevropské unie (WEU), která vznikla v roce 1954 a jejímž cílem bylo posílení evropského rozměru v rámci atlantické aliance. Dnes by mohla být inspirací pro nový typ evropského vedení v NATO, tentokrát však ne jako doplněk americké moci, ale jako její náhrada.

Evropa v posledních letech skutečně zvýšila své výdaje na obranu. Od roku 2023 pozorujeme nárůst vojenských rozpočtů napříč kontinentem, ale tyto investice dosud nevedly k systémové reformě. Významná příležitost představovaná loňským 75. výročím NATO byla podle mnohých promarněna.

Trumpovo odmítání NATO je v přímém rozporu s vývojem bezpečnostní situace ve východní Evropě. Ruská agrese proti Ukrajině, rostoucí militarizace Kaliningradu a nestabilita v Bělorusku vytvářejí prostředí, ve kterém je jednotná a akceschopná aliance naprosto nezbytná. Náhlý americký odchod bez náhrady by vytvořil vážné bezpečnostní vakuum.

Z tohoto důvodu stále více evropských zemí podporuje vznik „koalice ochotných“, vedené Francií a Velkou Británií, která by zajistila jak vojenskou pomoc Ukrajině, tak ochranu evropského prostoru. Tato iniciativa zahrnuje logistické, zpravodajské, vzdušné, pozemní i námořní síly, přičemž cílem je během deseti let převzít klíčové americké funkce v rámci NATO evropskými prostředky.

Přesto je jasné, že okamžité nahrazení amerických schopností, jako jsou strategické přesné rakety nebo těžká transportní letadla, není realistické. Finsko, jako nový člen NATO, důrazně apeluje na to, aby přechod probíhal koordinovaně, aby nedošlo k bezpečnostnímu vakuu, které by mohlo Rusko zneužít.

Ve Washingtonu přitom panuje nejednoznačnost. Zatímco Trump hovoří o odchodu, ministr zahraničí Marco Rubio v dubnu uvedl, že prezident sice NATO podporuje, ale požaduje výrazné zvýšení výdajů na obranu u ostatních členů – dokonce až na 5 % HDP. Tento tlak však není doprovázen ochotou ze strany USA garantovat bezpečnostní závazky.

NATO tak čelí zásadnímu rozhodnutí: přestavět se na evropské základy nebo ztratit relevanci. Zničení aliance by podle odborníků otevřelo dveře nejen ruské expanzi, ale i dalším hrozbám. Mnozí proto zdůrazňují, že je třeba využít stávající struktury NATO a posílit evropské schopnosti uvnitř této organizace – nikoli ji rušit.

Evropská obranná autonomie se tak stává nejen strategickým cílem, ale i existenční nutností. Do konce června musí být jasně definován plán, který stanoví, jak si NATO bez USA udrží soudržnost, účinnost a důvěryhodnost. V opačném případě se může stát, že nejúspěšnější vojenská aliance v dějinách upadne v zapomnění – a s ní i představa o bezpečné Evropě.