Muži jsou pryč, nemá ani kdo naštípat dříví. Ruské vesnice se kvůli válce potýkají s existenčním problémem

Nyní se však život v Sedance stal ještě tíživějším, protože téměř všichni muži ve věku od 18 do 55 let odešli do války na Ukrajině. Z celkové populace 258 obyvatel podepsalo kontrakt s armádou 39 mužů. Podle místních obyvatel už dvanáct z nich zahynulo a dalších sedm je nezvěstných. Situace je natolik kritická, že ženy z vesnice si při návštěvě regionálního guvernéra stěžovaly, že v zimě už není nikdo, kdo by naštípal dříví do kamen.

Sedanka, ležící na poloostrově Kamčatka, je od frontových linií na Ukrajině vzdálená přes 7 000 kilometrů. Přestože je domovem domorodých skupin Korjaků a Itelmenů, kteří by teoreticky mohli mít z mobilizace výjimku, propaganda státní televize je láká na obraz „rozených válečníků“. Kreml využívá hrdost těchto komunit k náboru v ekonomicky depresivních oblastech, kde armádní plat představuje jedinou cestu z chudoby.

Podle analýz BBC a serveru Mediazona byl rok 2025 pro ruskou armádu nejtragičtějším od začátku invaze. Odhady naznačují, že počet obětí na ruské straně v tomto roce dosáhne 80 000. Celkově již bylo jmenovitě identifikováno přes 186 000 padlých ruských vojáků, ovšem skutečný počet mrtvých může být podle expertů mezi 286 000 a 413 500. Ukrajinská strana rovněž utrpěla těžké ztráty, které se odhadují až na 200 000 padlých, ačkoliv oficiální čísla hovoří o 55 000 obětech.

Ztráty jsou v Rusku rozděleny velmi nerovnoměrně. Zatímco většina padlých má slovanská příjmení, v poměru k celkové populaci umírá mnohem více příslušníků malých domorodých skupin z okrajových regionů. Potvrzeny byly úmrtí 201 Něnců, 96 Čukčů, 30 Korjaků a 7 Inuitů. Například u Čukčů se odhaduje, že ve válce zahynula 2 % mužů ve věku 18 až 60 let, zatímco v bohaté Moskvě činí tento podíl pouhých 0,05 %.

Demografové upozorňují, že hlavním motorem tohoto rozdílu je propast v ekonomickém rozvoji. V chudých regionech, jako je Burjatsko nebo Tuva, je úmrtnost vojáků 27krát až 33krát vyšší než v hlavním městě. Pro muže z míst bez perspektivy není motivací jen chudoba, ale i pocit, že nemají co ztratit. Analýzy ukazují, že 67 % mrtvých pochází z venkova a malých měst, ačkoliv v nich žije jen necelá polovina ruské populace.

Jedním z mužů ze Sedanky, kteří v konfliktu zahynuli, byl i pětačtyřicetiletý lovec Vladimir Akejev. Kontrakt podepsal v létě 2024 a o čtyři měsíce později byl zabit. Jeho pohřeb v listopadu 2024 ilustroval odlehlost regionu – smuteční hosté se na hřbitov dostali jen na sněžných skútrech a rakev byla dopravena na širokých dřevěných saních.

Regionální vláda sice slíbila rodinám vojáků v Sedance podporu a vesnici čestný titul „obec vojenské udatnosti“, realita je však skličující. Většina slíbené pomoci nedorazila a opravy domů se dočkali jen čtyři vojáci po značném tlaku médií. Každý pátý dům v obci je v havarijním stavu a jediná místní škola je v tak špatném stavu, že úřady varovaly před zřícením zdí. Vesnice bez mužů v produktivním věku tak čelí nejen zármutku z mrtvých, ale i naprostému úpadku základní infrastruktury.