Ve vazební věznici v ruském Taganrogu se odehrávaly děsivé scény násilí, které se staly symbolem brutality ruského zacházení s ukrajinskými zajatci. Podle rozsáhlého šetření, na němž se podíleli novináři z několika světových redakcí včetně The Guardian, Le Monde a The Washington Post, se toto zařízení proměnilo ve skutečné centrum mučení, kde se porušovala základní lidská práva systematicky a pod dozorem státních složek.
Taganrog, poklidné město na břehu Azovského moře, známé jako rodiště Antona Čechova, se po ruské invazi na Ukrajinu stal nechvalně známým kvůli tomu, co se dělo za jeho vězeňskými zdmi. V zařízení známém jako SIZO č. 2 byli vězněni nejen ukrajinští vojáci, ale i civilisté – často beze vznášení obvinění a bez informování jejich rodin.
Zadržené osoby čelily brutálním metodám: elektrickým šokům, simulovanému topení, bití kovovými a dřevěnými nástroji, ponižování formou svazování do „živého nábytku“, ale i zákazům mluvit ukrajinsky, extrémnímu hladovění či vyhrožování sebevraždou jako řešením jejich situace. Podle svědectví byla obzvláště hrůzná tzv. místnost s elektrickým křeslem, kde si mučitelé dávali pozor, aby elektřina neprobíhala příliš dlouho – ne kvůli lidskosti, ale aby nemuseli vyplňovat papíry při úmrtí.
Zjištění vzešla z projektu Viktoriia, nazvaného na počest ukrajinské novinářky Viktorie Roščynové, která v Taganrogu zahynula. Projekt shromáždil více než 50 výpovědí bývalých vězňů, právníků, zaměstnanců věznic i pozůstalých, aby odhalil souvislosti celého systému. Vyplývá z něj, že ruské mučení není nahodilé, ale součástí centrálně řízené politiky Kremlu.
Vězni byli do Taganrogu přiváženi v kamionech se symboly Z, svázaní a se zavázanýma očima. Ihned po příjezdu je čekal „uvítací rituál“: bití, kopání, ponižování. To vše v duchu systematického násilí, které pokračovalo při každé prohlídce cely nebo výslechu. Mnozí byli nuceni k falešným přiznáním. Lidé ztráceli desítky kilogramů váhy, jídlo bylo podávané v dávkách nedostatečných i pro dítě.
Věznice, která původně sloužila mladistvým a matkám s dětmi, byla po invazi upravena: střecha byla posílena ocelí, cvičiště uzavřena, cely přeplněny. Podle výpovědí bývalých vězňů se celá struktura změnila v komplex určený ke zlomení fyzické i psychické vůle.
Vyšetřování ukazuje, že vnitřní mučící prostory byly podrobně promyšlené. Některé místnosti měly tyče k zavěšování lidí hlavou dolů, jiné vany k simulovanému topení, další pak elektrické křeslo s upínacími popruhy. Bývalý vězeň Oleksandr Maksymčuk popsal, jak byli vězni svázáni do balíku a používáni jako „živý nábytek“.
Zodpovědnost za zařízení nesl Alexandr Štoda, současný ředitel věznice, který na dotazy novinářů nereagoval. Přímé výslechy a mučení měli na starosti agenti FSB, kteří využívali příslušníky speciálních jednotek vězeňské služby FSIN. Ti se střídali každý měsíc, aby se s vězni nesbližovali. Vězni nesměli znát jejich jména, tváře byly skryty pod kuklami a komunikace probíhala pomocí přezdívek jako „vlk“, „šaman“ nebo „smrt“.
Přesné údaje o počtu zadržených nejsou známy. Ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec uvedl, že k dubnu 2024 figurovalo jako pohřešovaných nejméně 16 000 civilistů. Ti bývají drženi v síti asi 180 zařízení – 29 z nich bylo identifikováno jako místa, kde se systematicky mučí. Tyto tábory jsou rozesety napříč Ruskem, až 1000 kilometrů od Ukrajiny.
Vězni často zůstávají bez kontaktu s rodinou, bez možnosti komunikace. Ruské úřady běžně neinformují o jejich zadržení, někdy popírají i samotnou existenci konkrétní osoby. Právníci, kteří se snaží tyto lidi najít, narážejí na mlčení či zamítavé odpovědi.
Jedna právnička popsala, jak opakovaně posílá žádosti o informace o vězních, na které úřady odpovídají, že takový člověk „v systému neexistuje“. Práva těchto vězňů – často civilistů – jsou zcela pošlapána. Není jim vzneseno obvinění, nejsou souzeni, nelze je navštívit.
Z Taganrogu se tak stal mrazivý symbol ruského zacházení s Ukrajinci: místo, kde se utrpení děje skrytě, bez dohledu, ale se zjevnou podporou nejvyšších míst. OSN i lidskoprávní organizace označují situaci za součást ruské válečné strategie – záměrné používání mučení jako nástroje kontroly, strachu a ponižování národa, který se brání okupaci.
Ukrajinská tajná služba zatkla příslušníka armádního letectva, který je podezřelý ze špionáže pro Rusko. Na případ upozornilo Politico. Podle vyšetřovatelů měl poskytovat lokace a letové plány stíhaček, které Ukrajině dodali západní spojenci.
Nejhoršího možného vysvětlení absence Laďky Něrgešové ve vysílání stanice CNN Prima News se dočkali její diváci. Příčinou jsou totiž velmi vážné zdravotní potíže. U moderátorky odhalen nádor na mozku, který si vyžádal operaci a léčbu chemoterapií.
Aprílové počasí si v létě asi nikdo nepřeje, v Česku je však v posledních dnech realitou. Maxima jsou někdy až o téměř tři stupně nižší, než je průměr pro tuto roční dobu. Změna přitom podle meteorologů není na obzoru.
Jaromír Soukup naposledy oficiálně tvořil pár s Evou Feuereislovou alias Plastic Queen, ale následoval rozchod, po kterém se ona dokonce otočila proti němu. Ve sporu u soudu totiž svědčila ve prospěch Agáty Hanychové. Nyní to navíc vypadá, že za Soukupa našla jinou zámožnou náhradu.
Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký lékař pracující v nemocnici v Gaze apeloval na zvláštního vyslance Donalda Trumpa, aby se osobně podíval na to, co se na místě skutečně děje. Doktor Tom Adamkiewicz, pediatr pracující v nemocnici Nasser, v rozhovoru pro Sky News uvedl, že většina pacientů nemocnice vykazuje známky podvýživy a „mnoho dětí během dne doslova omdlívá“.
V horkém červnovém ránu, kdy teploty v Dillí dosáhly 43,9 °C, omdlela Baby Kumari ve chvíli, kdy spěchala na pravidelnou prohlídku do místního zdravotního střediska. Těhotná matka čtyř dětí se snaží vyrovnat s extrémními teplotami, přičemž si v jednu chvíli dokonce myslela, že prodělala potrat. V nejteplejším hlavním městě světa pracuje speciální tým, který pomáhá těhotným ženám přežít nesnesitelné teploty.
Co ještě nedávno působilo jako mozaika vzdálených krizí, se dnes spojuje v jediný děsivý obraz světa, který se nám rozpadá před očima. Od hladomoru v Gaze, přes ruskou agresi na Ukrajině až po války v Africe – lidstvo čelí chaosu, který samo vytváří. Ztrácíme schopnost se poučit, reagovat a spojit. A možná i vůli žít spolu jinak než ve strachu.
Dne 30. července 2025 ruský státní zpravodajský portál RIA Novosti zveřejnil článek s provokativním názvem: "Žádná jiná možnost: Nikdo na Ukrajině nesmí zůstat naživu." Autor, novinář Kirill Strelnikov, ve svém textu líčí Ukrajince jako národ, který je „spokojený se svým osudem“ a který je „připravený zemřít“ rukou „nejlepší armády na světě“.
38letá indická žena z Kolkarského okresu se stala první osobou na světě, která má vzácnou krevní skupinu, která nebyla dosud nikde jinde identifikována. Podle vědců jde o jediný známý případ na světě a je tak jediným možným dárcem své vlastní krve v případě potřeby transfúze.
Nedávná expedice, která se ponořila do nejhlubších částí oceánu, objevila a zdokumentovala podivné a extrémní formy života, které byly dosud neznámé. Vědecký tým pod vedením Číny zachytil na fotografiích a videích život v hloubkách přes 9 kilometrů v severozápadním Tichém oceánu.