Ve vazební věznici v ruském Taganrogu se odehrávaly děsivé scény násilí, které se staly symbolem brutality ruského zacházení s ukrajinskými zajatci. Podle rozsáhlého šetření, na němž se podíleli novináři z několika světových redakcí včetně The Guardian, Le Monde a The Washington Post, se toto zařízení proměnilo ve skutečné centrum mučení, kde se porušovala základní lidská práva systematicky a pod dozorem státních složek.
Taganrog, poklidné město na břehu Azovského moře, známé jako rodiště Antona Čechova, se po ruské invazi na Ukrajinu stal nechvalně známým kvůli tomu, co se dělo za jeho vězeňskými zdmi. V zařízení známém jako SIZO č. 2 byli vězněni nejen ukrajinští vojáci, ale i civilisté – často beze vznášení obvinění a bez informování jejich rodin.
Zadržené osoby čelily brutálním metodám: elektrickým šokům, simulovanému topení, bití kovovými a dřevěnými nástroji, ponižování formou svazování do „živého nábytku“, ale i zákazům mluvit ukrajinsky, extrémnímu hladovění či vyhrožování sebevraždou jako řešením jejich situace. Podle svědectví byla obzvláště hrůzná tzv. místnost s elektrickým křeslem, kde si mučitelé dávali pozor, aby elektřina neprobíhala příliš dlouho – ne kvůli lidskosti, ale aby nemuseli vyplňovat papíry při úmrtí.
Zjištění vzešla z projektu Viktoriia, nazvaného na počest ukrajinské novinářky Viktorie Roščynové, která v Taganrogu zahynula. Projekt shromáždil více než 50 výpovědí bývalých vězňů, právníků, zaměstnanců věznic i pozůstalých, aby odhalil souvislosti celého systému. Vyplývá z něj, že ruské mučení není nahodilé, ale součástí centrálně řízené politiky Kremlu.
Vězni byli do Taganrogu přiváženi v kamionech se symboly Z, svázaní a se zavázanýma očima. Ihned po příjezdu je čekal „uvítací rituál“: bití, kopání, ponižování. To vše v duchu systematického násilí, které pokračovalo při každé prohlídce cely nebo výslechu. Mnozí byli nuceni k falešným přiznáním. Lidé ztráceli desítky kilogramů váhy, jídlo bylo podávané v dávkách nedostatečných i pro dítě.
Věznice, která původně sloužila mladistvým a matkám s dětmi, byla po invazi upravena: střecha byla posílena ocelí, cvičiště uzavřena, cely přeplněny. Podle výpovědí bývalých vězňů se celá struktura změnila v komplex určený ke zlomení fyzické i psychické vůle.
Vyšetřování ukazuje, že vnitřní mučící prostory byly podrobně promyšlené. Některé místnosti měly tyče k zavěšování lidí hlavou dolů, jiné vany k simulovanému topení, další pak elektrické křeslo s upínacími popruhy. Bývalý vězeň Oleksandr Maksymčuk popsal, jak byli vězni svázáni do balíku a používáni jako „živý nábytek“.
Zodpovědnost za zařízení nesl Alexandr Štoda, současný ředitel věznice, který na dotazy novinářů nereagoval. Přímé výslechy a mučení měli na starosti agenti FSB, kteří využívali příslušníky speciálních jednotek vězeňské služby FSIN. Ti se střídali každý měsíc, aby se s vězni nesbližovali. Vězni nesměli znát jejich jména, tváře byly skryty pod kuklami a komunikace probíhala pomocí přezdívek jako „vlk“, „šaman“ nebo „smrt“.
Přesné údaje o počtu zadržených nejsou známy. Ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec uvedl, že k dubnu 2024 figurovalo jako pohřešovaných nejméně 16 000 civilistů. Ti bývají drženi v síti asi 180 zařízení – 29 z nich bylo identifikováno jako místa, kde se systematicky mučí. Tyto tábory jsou rozesety napříč Ruskem, až 1000 kilometrů od Ukrajiny.
Vězni často zůstávají bez kontaktu s rodinou, bez možnosti komunikace. Ruské úřady běžně neinformují o jejich zadržení, někdy popírají i samotnou existenci konkrétní osoby. Právníci, kteří se snaží tyto lidi najít, narážejí na mlčení či zamítavé odpovědi.
Jedna právnička popsala, jak opakovaně posílá žádosti o informace o vězních, na které úřady odpovídají, že takový člověk „v systému neexistuje“. Práva těchto vězňů – často civilistů – jsou zcela pošlapána. Není jim vzneseno obvinění, nejsou souzeni, nelze je navštívit.
Z Taganrogu se tak stal mrazivý symbol ruského zacházení s Ukrajinci: místo, kde se utrpení děje skrytě, bez dohledu, ale se zjevnou podporou nejvyšších míst. OSN i lidskoprávní organizace označují situaci za součást ruské válečné strategie – záměrné používání mučení jako nástroje kontroly, strachu a ponižování národa, který se brání okupaci.
Napětí mezi jadernými rivaly Indií a Pákistánem se opět vyhrotilo poté, co pákistánský ministr informací Attaullah Tarar v noci na středu uvedl, že jeho země má „důvěryhodné zpravodajské informace“ o připravované indické vojenské akci, která by se měla uskutečnit během následujících 24 až 36 hodin. Tvrzení přichází v době, kdy obě strany hrozí vojenskými kroky a světové mocnosti vyzývají k zachování klidu.
Prezident Spojených států Donald Trump se opět postaral o pozdvižení, tentokrát svou neobvyklou poznámkou o nástupci papeže Františka, který zemřel začátkem měsíce. V rozhovoru s novináři Trump prohlásil: „Chtěl bych být papežem.“ Vzápětí dodal, že to myslí v nadsázce — i když, jak u něj bývá zvykem, nikdy není jasné, kde končí vtip a začíná ambice.
Ukrajinská armáda zavádí do války s Ruskem metody známé spíše z videoher. Nový bodový systém s názvem Army of Drones bonus má motivovat vojáky, aby ničili více ruské techniky a likvidovali nepřátelské vojáky. Za každý zásah, doložený videem z dronu, dostanou body, které si pak mohou směnit za nové vybavení na digitálním tržišti Brave 1 Market.
Může se zdát jako drobnost: postavit se ze židle bez opory rukou. Ale podle odbornice na výživu a pohybovou aktivitu Catherine Nortonové z Univerzity v Limericku může být právě tento jednoduchý pohyb zásadním indikátorem zdraví, především u starších lidí. Takzvaný sit-to-stand test totiž dokáže odhalit začínající křehkost organismu, která vážně ohrožuje kvalitu i délku života.
Bývalý ruský prezident a nynější místopředseda Rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv znovu varoval před možností jaderného konfliktu a označil světovou situaci za „stále nebezpečnou“. V rámci svého vystoupení na vzdělávacím maratonu „Znanie. Pervyje“ připomněl, že přestože se hrozba jaderného konfliktu mírně snížila, rozhodně nezmizela.
Ve vazební věznici v ruském Taganrogu se odehrávaly děsivé scény násilí, které se staly symbolem brutality ruského zacházení s ukrajinskými zajatci. Podle rozsáhlého šetření, na němž se podíleli novináři z několika světových redakcí včetně The Guardian, Le Monde a The Washington Post, se toto zařízení proměnilo ve skutečné centrum mučení, kde se porušovala základní lidská práva systematicky a pod dozorem státních složek.
Třetí světová válka určitě nebude vypadat tak, jak si ji představujeme z minulosti. Dnešní konflikty se rodí v hybridním prostoru, na pomezí státní a nestátní moci, a často doutnají v zónách civilizačních střetů. Jak to vidíme dnes po celém světě, eskalace může přijít tiše, řetězcem lokálních krizí a zdánlivě neviditelných válek.
rezident Donald Trump poskytl exkluzivní rozhovor stanici ABC News při příležitosti 100 dní od svého nástupu do úřadu. V rozhovoru s reportérem Terrym Moranem v Oválné pracovně hovořil o ekonomických otázkách, imigraci, využívání prezidentských pravomocí, zahraniční politice i vztazích s Ruskem.
Po rozsáhlém výpadku proudu, který na začátku tohoto týdne zasáhl Španělsko, Portugalsko a jižní Francii, zůstávají mnohé otázky nezodpovězené. Elektrické výpadky zasáhly desítky milionů lidí, způsobily chaos v dopravě, odpojily bankomaty, zastavily vlaky a uvrhly celé čtvrti do tmy. Jednou z prvních hypotéz byla zvláštní příčina – tzv. „indukovaná atmosférická vibrace“. Ale co to vlastně znamená?
Michael, devětadvacetiletý Číňan, se rozhodl připojit k ruské armádě, aby si splnil sen o vojenském životě v zahraničí. Po roce stráveném na frontě však říká, že šlo o obrovskou chybu. V telefonickém rozhovoru pro CNN popsal, jak byl za spor ohledně ochranné výstroje potrestán tak, že ho nadřízení uvěznili na tři týdny v tmavé ocelové kleci, kde se sotva mohl postavit. Nyní se zotavuje ze zranění a chce ostatní Číňany varovat, aby do války na Ukrajině nevstupovali.
Vědci představili jedinečný snímek Slunce, který zachycuje jeho povrch v nevídaném rozlišení. Fotografie pochází z největšího slunečního dalekohledu na světě – amerického zařízení Daniel K. Inouye Solar Telescope, umístěného na havajském ostrově Maui.
V rodině Veroniky Žilkové se v pondělí slavilo. Její dcera Agáta Hanychová oslavila kulaté 40. narozeniny. Vztahy matky s dcerou jsou dobré, proto není pochyb, že došlo i na osobní přání. Známá herečka ale popřála i veřejně.