Mrazivá realita náborových metod ruské armády: Podvedení Afričané jsou „určeni k jednorázovému použití“

Oduor patří k více než 200 Keňanům a stovkám dalších Afričanů, kteří byli do Ruska nalákáni falešnými pracovními inzeráty. Podle oficiálních údajů ukrajinského ministerstva zahraničí z listopadu 2025 bojuje v ruských řadách nejméně 1 436 občanů z 36 afrických zemí. Náborové sítě, které často operují prostřednictvím stínových agentur, cílí na mladé nezaměstnané muže v zemích jako Keňa, Uganda nebo Jihoafrická republika, kde zneužívají vysokou míru chudoby a nedostatek legálních pracovních příležitostí.

Zkušenosti těch, kteří se na frontu dostali, jsou drastické. Oduor byl po krátkém transportu do Belgorodu u ukrajinských hranic okamžitě nasazen do bojů, aniž by prošel jakýmkoliv vojenským výcvikem. Jeho jedinou instrukcí bylo sestřelovat ukrajinské drony pomocí útočné pušky, se kterou dříve nikdy nemanipuloval. Tři měsíce strávil v zákopech, kde každý den považoval za zázrak, pokud přežil útok kamikaze drona nebo dělostřelecké ostřelování, kterému byli vystaveni bez odpovídajícího vybavení.

Kromě samotného nebezpečí v první linii čelí afričtí rekruti také rasistickému zacházení ze strany ruských vojáků. Na sociálních sítích se objevila neověřená videa zachycující muže tmavé pleti, kteří jsou nuceni pod pohrůžkou zastřelení kráčet k ukrajinským pozicím s protitankovými minami připevněnými na hrudi. Rusky mluvící dozorci je na záběrech označují hanlivými výrazy a otevřeně hovoří o tom, že jsou určeni k jednorázovému použití při odhalování nepřátelských bunkrů či minových polí.

Taktika využívání cizinců jako „živých majáků“ není v ruské armádě novinkou. Svědectví naznačují, že tito vojáci jsou často vysíláni na sebevražedné mise bez jakékoliv podpory, aby na sebe přitáhli palbu a odhalili tak pozice ukrajinské obrany. Ruští představitelé v Nairobi i v Moskvě jakékoliv zapojení do klamavých náborových schémat dlouhodobě popírají, přestože keňská vláda již musela zrušit licence více než 600 agenturám, které tyto podvodné cesty do Ruska zprostředkovávaly.

Keňské ministerstvo zahraničí potvrdilo, že k 22. lednu 2026 se podařilo repatriovat 28 svých občanů, kteří se z konfliktu vrátili domů. Mnoho dalších však takové štěstí nemělo. Příkladem je David Kuloba, který odjel do Ruska v srpnu s vidinou práce u ostrahy. Své matce poslal poslední zprávu v září s tím, že jde na nebezpečnou misi a v případě úmrtí mají příbuzní uplatnit nárok na odškodné u ruské ambasády. Od té doby o něm rodina nemá žádné zprávy a úřady pouze potvrdily jeho přílet na ruské území.

Pro ty, kteří přežili, jako byl Stephen Oduor, válka nekončí odletem z fronty. Oduorovi se podařilo uprchnout z nemocnice v Pskově, kde se léčil ze zranění hlavy a nohou po útoku drona. S pomocí keňského velvyslanectví v Moskvě získal nouzový pas a vrátil se do vlasti. Domů se však vrátil bez prostředků, musel podstoupit další operaci k odstranění šrapnelu a trpí vážným psychickým traumatem ze vzpomínek na spolubojovníky, kteří přišli o život přímo před jeho očima.

Aktuálně se odhaduje, že v ukrajinském zajetí končí desítky cizinců z 37 různých zemí, které Rusko využívá jako námezdní sílu. Mnozí z nich čelí ve svých domovských státech trestnímu stíhání za žoldnéřství, což komplikuje jejich případnou výměnu nebo návrat. Ukrajina se nyní snaží ve spolupráci s africkými vládami zajistit identifikaci a repatriaci těchto osob, které se do války dostaly pod vlivem dezinformací a falešných slibů o lepším životě v Evropě.

Keňská vláda v reakci na tyto události zpřísnila dohled nad pracovními agenturami a zřídila nepřetržitou krizovou linku pro své občany v zahraničí. Ministr zahraničí Musalia Mudavadi varoval, že sítě náborářů jsou stále aktivní a využívají složitou strukturu stínových kontaktů v Keni i v Rusku. Pro mnoho rodin v Nairobi a dalších afrických metropolích se tak sen o stabilním příjmu z ciziny změnil v nekonečné čekání na jakoukoliv informaci o osudu jejich blízkých, kteří zmizeli v ukrajinských stepích.

Situace afričanů v ruské armádě se stala tématem i na nejvyšší diplomatické úrovni. Keňský prezident William Ruto o problému jednal se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, přičemž prioritou zůstává propuštění Keňanů držených v zajateckých táborech.