Miliony lidí nemají rodný list. Pro úřady prakticky neexistují

Jihoafrická republika
Jihoafrická republika, foto: Pixabay
Klára Marková DNES 12:25
Sdílej:

Pro většinu z nás je rodný list jen kusem papíru, který leží zapomenutý v šuplíku. Pro miliony lidí po celém světě je však jeho absence rozsudkem k životu v ústraní. Bez oficiálních dokladů se člověk stává „neviditelným“ – neexistuje pro úřady, nemůže si založit účet v bance, legálně pracovat ani dokončit vzdělání. Pětadvacetiletý Arnold Ncube z Jihoafrické republiky je jedním z nich.

Arnoldův příběh je mrazivou ukázkou toho, jak snadno může člověk propadnout sítem systému. Přestože se narodil v Johannesburgu a jeho otec je Jihoafričan, což mu dává automatický nárok na občanství, realita je jiná. Otec zmizel ještě před jeho narozením a matka ho opustila ve čtrnácti letech. Když se Arnold pokoušel zapsat na střední školu, zjistil, že nemá jak prokázat svou identitu. Dnes si vydělává na přežití mytím aut v zapadlých uličkách townshipu Thembisa.

„Je to bolestivé. V podstatě neexistujete, žijete ve stínech,“ popisuje Arnold svou situaci. Zatímco jeho vrstevníci už mají dostudováno, on musel školu opustit a dlouho bojoval s těžkými depresemi. Odhaduje se, že v podobné situaci je v Jihoafrické republice nejméně 10 000 lidí. Oficiální statistiky však neexistují, protože tito lidé oficiálně nefigurují v žádných záznamech.

Problémem nejsou jen chybějící rodiče, ale i byrokratické bariéry. Právnička Christy Chitengu, která se dříve sama řadila mezi osoby bez státní příslušnosti, získala občanství teprve před třemi lety. Narodila se v JAR rodičům ze Zimbabwe a v porodnici dostala pouze ručně psaný rodný list. Úřady však vyžadují tiskopis. Když se v sedmnácti letech snažila situaci řešit, bylo už pozdě na registraci v Zimbabwe a bez dokladů nemohla ani opustit zemi, aby si tamní občanství vyřídila.

Jihoafrické úřady se k problému staví odmítavě a na dotazy médií nereagují. V zemi navíc sílí protiimigrační nálady a snaha omezovat přístup cizinců k veřejným službám. Podle Christy je však občanství základním lidským právem na důstojný život, nikoliv odměnou. Pokud stát dítěti nepřizná identitu, brání mu v přístupu ke zdravotní péči i základnímu vzdělání.

V celosvětovém měřítku se odhady počtu lidí bez státní příslušnosti pohybují mezi 4,5 až 15 miliony. Podle OSN nejde jen o právní problém, ale o překážku v rozvoji celých společností. Člověk na okraji nemůže plně přispívat ekonomice ani komunitě. Experti volají po změnách zákonů, které by například umožnily uprchlíkům registrovat děti v místě narození nebo posílily práva matek při předávání národnosti.

Arnold Ncube se však nevzdává. S pomocí právníka nyní bojuje za uznání svého občanství. Jeho snem je studovat informatiku a konečně vystoupit ze stínu do světa, kde bude jeho existence oficiálně uznána.

Stalo se