Které a hlavně kam? Americká armáda řeší problémy s drony

General Atomics MQ-9 Reaper
General Atomics MQ-9 Reaper, foto: Wikipedia Common
Klára Marková 7. srpna 2025 14:10
Sdílej:

Americké námořnictvo se s rostoucím tlakem na modernizaci a přípravu na budoucí konflikty stále více zaměřuje na bezpilotní systémy. James Holmes z Námořní válečné akademie tvrdí, že menší a obratnější námořní drony by mohly sehrát klíčovou roli, obzvláště na začátku konfliktu. Bývalý inženýr námořnictva Jack Rowley souhlasí, ale zdůrazňuje, že je třeba pamatovat na potřeby hybridní flotily, která se skládá z lodí s posádkou i bezpilotních plavidel. Naskýtají se tak zásadní otázky: kam na amerických lodích umístit drony a jaké typy dronů vlastně námořnictvo potřebuje?

Rowley kritizuje nerozhodnost velitelů ohledně zavádění bezpilotních povrchových plavidel (USV). Podle něj by měly být nasazeny co nejrychleji a měly by sloužit k zajištění mořské kontroly, pokud je hlavní flotila oslabena a potřebuje se soustředit na obranu. Naopak Holmes kritizuje ministra obrany Petea Hegsetha, který požaduje dominanci v oblasti bezpilotních leteckých systémů (UAS) do roku 2027. Hegseth chce, aby USA vyrobily tisíce dronů a vycvičily vojáky, námořníky i letectvo k jejich používání. Podle Holmese ale tento přístup nemusí být vždy ideální.

Rowley sice neodmítá použití bezpilotních letadel, ale tvrdí, že úspěch námořnictva spočívá v kombinaci různých typů sil. Podle něj je nutné urychleně nakoupit drony pro všechny domény, včetně těch pro mořskou hladinu. Ve své analýze vychází z myšlenky „distribuovaných námořních operací“, což znamená, že zbraně a senzory jsou rozptýleny mezi různé platformy. Tím se zvyšuje odolnost flotily. Pokud je jedna z platforem, ať už s posádkou, nebo bez ní, zničena, zbytek flotily může pokračovat v boji.

Využití dronů v námořní válce je srovnatelné s konceptem flotily, jak ho definoval britský teoretik Julian S. Corbett. Corbett rozlišoval mezi hlavní flotilou a menšími plavidly. V současné době by drony mohly sloužit jako moderní „neo-flotila“, která by zajišťovala mořskou kontrolu tam, kde je hlavní flotila v ohrožení.

Holmes se zaměřuje na „sea denial“, tedy dočasnou obrannou strategii, jejímž cílem je zabránit protivníkovi v dosažení jeho cílů na moři. Tvrdí, že malé drony mají v počáteční fázi konfliktu disproporční význam, zejména pokud by se nasadily proti čínské flotile v oblasti Tchajwanského průlivu. Pokud by se USA a jejich spojencům podařilo účinně zadržet čínské námořní síly, zabránili by Číně v okupaci Tchaj-wanu. Podle Holmese mají sice větší bezpilotní systémy strategický význam v pozdějších fázích konfliktu, ale americké námořnictvo by se mělo momentálně zaměřit na menší a efektivní drony, které mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit počáteční fázi konfliktu.

Stalo se