Volby mají v různých zemích odlišná pravidla, někde je účast povinná, jinde možná korespondenční volba či dokonce elektronické hlasování. Česká republika letos umožnila svým občanům v zahraničí hlasovat poštou, zatímco jiné státy stále korespondenční volbu omezují. Sporným tématem zůstává i volební právo vězňů. Zatímco ve Skandinávii či Česku hlasovat mohou, v Británii, Rusku a většině států USA jsou z voleb zcela vyloučeni.
Volební pravidla se v jednotlivých zemích liší často dramaticky. To, co je v jedné společnosti běžné a neproblematické, může být jinde považováno za nedůvěryhodné nebo příliš složité. Česká republika se letos zařadila mezi státy, které umožňují svým občanům v zahraničí hlasovat korespondenčně. Tento krok otevírá dveře především desítkám tisíc Čechů žijících v zahraničí, kteří dříve museli kvůli volbě mnohdy cestovat stovky kilometrů na ambasádu či konzulát.
V několika evropských zemích, například v Bulharsku, Řecku či Belgii, mají voliči povinnost se voleb účastnit. V praxi ale tento požadavek není striktně vymáhán a neúčast u uren nezakládá vážné právní následky. Povinná účast tak funguje spíše jako symbolická připomínka, že účast na volbách je základním občanským závazkem.
Ve světě ovšem najdeme příklady zemí, kde je toto pravidlo daleko tvrdší. V Brazílii, Austrálii či Argentině mohou být za neúčast při volbách ukládány sankce, od pokut až po omezení přístupu k některým státním službám. V Evropě se tato praxe postupně vytrácí. Rakousko, Španělsko, Nizozemsko či Portugalsko povinnou účast v minulosti měly, ale dnes už je zrušena.
Korespondenčně nebo elektronicky
Korespondenční hlasování se postupně stává standardem v Evropě. V Německu nebo Polsku využívají této možnosti miliony lidí, ve Velké Británii je běžná i pro domácí voliče. V jiných částech světa je ale korespondenční volba spíše výjimkou a často se vztahuje jen na občany žijící v zahraničí.
Některé státy podmiňují možnost hlasovat poštou konkrétními důvody, například neschopností osobně dorazit do volební místnosti. Takto postupuje Indie, Maďarsko, Španělsko, Irsko, Austrálie, Jižní Afrika nebo Pákistán. Tam se tedy korespondenční hlasování chápe jako nouzová alternativa, nikoli plnohodnotná volba pro každého.
Volby jsou ale zasaženy i technologickou revolucí. Elektronické hlasování – tedy možnost odevzdat hlas přes internet – je stále velmi výjimečné. Nejznámější je model Estonska, kde lze volit online už od roku 2005. Tamní digitalizace státní správy umožnila, že dnes až třetina hlasů přichází právě touto cestou.
Vedle Estonska existují i jiné příklady. Elektronické volby jsou povolené například v Belgii, Bulharsku či v některých státech USA. Ve Francii mohou občané volit elektronicky při hlasování ze zahraničí. Kritici tohoto modelu však upozorňují na rizika hackerských útoků, manipulace výsledků nebo zpochybnění důvěryhodnosti procesu. Proto většina zemí k plošnému zavedení e-volby stále váhá.
Kde (ne)mohou volit vězni?
Volební právo vězňů patří k nejspornějším otázkám moderní demokracie. Přístup jednotlivých zemí se zásadně liší. Někde je volební lístek považován za nezcizitelné právo, jinde za privilegium, které lze při závažném zločinu odebrat. Evropský soud pro lidská práva (ECHR) přitom v několika případech jasně konstatoval, že plošné zákazy jsou v rozporu s demokratickými standardy. Napsala o tom BBC.
Spojené království dlouhodobě patří k zemím, které vězňům hlasovací právo upírají. Británie byla za to opakovaně kritizována ECHR, ale reagovala jen minimálními úpravami. Podobně postupovalo i Rakousko, kde zákaz zasahoval dokonce i do doby po propuštění – odsouzený nesměl volit dalších šest měsíců. Po zásahu soudu však musela Vídeň zákon změnit.
Úplné zákazy platí i mimo EU. V Rusku nemají vězni volební právo vůbec. V Arménii, Estonsku, Bulharsku, Gruzii, Maďarsku a Lichtenštejnsku existují plošné nebo silně restriktivní zákazy, i když v některých zemích, například v Maďarsku, se objevují politické tlaky k jejich zmírnění.
Na opačném konci spektra stojí státy, kde všichni vězni volit mohou. Nejliberálnější přístup mají paradoxně často země bývalého východního bloku. V Albánii nebo Bosně a Hercegovině je volební právo vězňů nesporné, výjimkou jsou pouze zločiny spojené s válečnými událostmi.
Stejně široké právo mají i vězni v Chorvatsku, Česku, Dánsku, Finsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Makedonii, Černé Hoře, Srbsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku či na Ukrajině. V těchto zemích platí přesvědčení, že výkon trestu nemá být důvodem k odebrání základního občanského práva.
Zvláštní kategorií jsou USA, které patří k nejrestriktivnějším demokraciím světa. Ve většině států vězni hlasovat nemohou. Jen Vermont a Maine umožňují vězňům účast na volbách. Navíc v mnoha státech zůstává zákaz i po propuštění – někde trvale, jinde s možností složité obnovy práv. Odhaduje se, že tímto způsobem je z voleb dlouhodobě vyloučeno několik milionů Američanů, přičemž disproporčně zasahuje zejména černošskou populaci.
Česko patří k liberálnějším zemím. Vězni volit mohou, pokud nebyli soudem zbaveni svéprávnosti nebo přímo volebního práva. V praxi se ve věznicích zřizují zvláštní volební místnosti, případně se hlasuje prostřednictvím přenosné urny.
Mezi politiky, kteří odevzdali svůj hlas ve sněmovních volbách již v pátek odpoledne, se zařadil i premiér Petr Fiala (ODS), lídr koalice Spolu, kterou s občanskými demokraty tvoří TOP 09 a KDU-ČSL. Předseda vlády nezapomněl opět vyzvat občany, aby využili možnosti hlasovat ve volbách.
Během prvního volebního dne odevzdali svůj hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny i lídři hlavních politických subjektů, přičemž každý z nich vyjádřil své očekávání a cíle. Premiér Petr Fiala (ODS) volil v Brně a za úspěch bude považovat především pokračování vlády demokratických stran. Fiala zdůraznil, že volby rozhodují o zásadním směřování České republiky a o tom, zda se vydá „na východ, nebo na západ“.
Volby mají v různých zemích odlišná pravidla, někde je účast povinná, jinde možná korespondenční volba či dokonce elektronické hlasování. Česká republika letos umožnila svým občanům v zahraničí hlasovat poštou, zatímco jiné státy stále korespondenční volbu omezují. Sporným tématem zůstává i volební právo vězňů. Zatímco ve Skandinávii či Česku hlasovat mohou, v Británii, Rusku a většině států USA jsou z voleb zcela vyloučeni.
Během letošních voleb měli občané poprvé možnost prokazovat svou totožnost pomocí elektronických dokladů, známých jako eDoklady. Tato novinka se však hned na začátku neobešla bez komplikací. Digitální a informační agentura (DIA) oznámila na síti X, že část uživatelů narazila na problém s jejich použitím.
Volební místnosti se dnes ve 14 hodin otevřely, a mezi prvními, kteří odevzdali svůj hlas, byli i přední čeští politici a osobnosti. V Černoučku odvolil prezident Petr Pavel, který do místnosti dorazil se svou manželkou Evou Pavlovou. Téměř ve stejnou dobu se v Lánech dostavil k urně i exprezident Miloš Zeman.
Dnes a zítra čekají Čechy klíčové volby, které by mohly do srdce střední Evropy vrátit populistu a miliardáře Andreje Babiše. Podle aktuálních průzkumů se očekává, že pravicově populistické hnutí ANO s velkou pravděpodobností zvítězí, píše server Politico. Babiš, který byl premiérem v letech 2017 až 2021, slibuje omezit podporu Ukrajině, střetává se s EU ohledně migrační politiky a Green Dealu, což by mohlo přinést značné politické změny.
Úderem 14. hodiny se dnes v celém Česku otevřely volební místnosti, v nichž si Češi vyberou nové složení Poslanecké sněmovny.
Andrej Babiš stojí před jedním z nejnáročnějších období své politické kariéry. Všechny dosavadní průzkumy veřejného mínění ukazují, že hnutí ANO má výrazně navrch a s vysokou pravděpodobností se stane vítězem voleb. Otázka, zda se Babiš stane premiérem, tedy neleží v samotném volebním výsledku, ale v následném procesu skládání vlády. Ten bude mimořádně komplikovaný a může se protáhnout na dlouhé týdny.
Ruský prezident Vladimir Putin během svého čtvrtečního projevu v Soči slíbil rychlou odvetu proti „eskalující militarizaci“ Evropy. Současně však odmítl jako „nesmysl“ obavy Západu z toho, že by se Moskva chystala zaútočit na NATO. Prohlásil, že Rusko musí pečlivě sledovat rostoucí militarizaci Evropy a nemá právo ji ignorovat kvůli vlastní bezpečnosti.
Ministr obrany Pete Hegseth představil stovkám generálů a vlajkových důstojníků svou vizi pro Ministerstvo obrany. Zdůraznil zejména bojové schopnosti a standardy, které by měly americkou armádu připravit na konflikt s Čínou nebo Ruskem. Opakovaně zmínil, že rychlost je klíčová a že armáda musí začít s přípravou na konflikt s téměř srovnatelným protivníkem hned teď.
Papež Lev XIV. se ve svém prvním zásadním prohlášení o klimatických změnách rázně opřel do těch, kteří bagatelizují „stále zřetelnější“ dopady rostoucích teplot. Nový papež zopakoval slova svého předchůdce Františka a kritizoval ty, kteří „zesměšňují ty, kdo mluví o globálním oteplování“. Papežovy výroky, které zazněly v projevu v Castel Gandolfo u Říma, jsou podle médií vnímány jako implicitní kritika amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten totiž minulý měsíc označil klimatické změny za „podvod“.
Čich je sice nejtišší ze smyslů, ale zároveň patří k těm nejsilnějším. Dokáže okamžitě odemknout záplavu vzpomínek, o nichž jsme si mysleli, že jsou dávno zapomenuté. Je to také nejsubjektivnější smysl, což vysvětluje, proč je tak těžké se shodnout na tom, co voní příjemně. Je také důležitý z evolučního hlediska, jelikož nás varuje před neviditelnými nebezpečími a uvádí do stavu pohotovosti. To, že vůně ovlivňují naše rozhodování, dobře vědí velké značky, které provoní své obchody, aby ovlivnily naše emoce a přiměly nás zůstat.