Volby mají v různých zemích odlišná pravidla, někde je účast povinná, jinde možná korespondenční volba či dokonce elektronické hlasování. Česká republika letos umožnila svým občanům v zahraničí hlasovat poštou, zatímco jiné státy stále korespondenční volbu omezují. Sporným tématem zůstává i volební právo vězňů. Zatímco ve Skandinávii či Česku hlasovat mohou, v Británii, Rusku a většině států USA jsou z voleb zcela vyloučeni.
Volební pravidla se v jednotlivých zemích liší často dramaticky. To, co je v jedné společnosti běžné a neproblematické, může být jinde považováno za nedůvěryhodné nebo příliš složité. Česká republika se letos zařadila mezi státy, které umožňují svým občanům v zahraničí hlasovat korespondenčně. Tento krok otevírá dveře především desítkám tisíc Čechů žijících v zahraničí, kteří dříve museli kvůli volbě mnohdy cestovat stovky kilometrů na ambasádu či konzulát.
V několika evropských zemích, například v Bulharsku, Řecku či Belgii, mají voliči povinnost se voleb účastnit. V praxi ale tento požadavek není striktně vymáhán a neúčast u uren nezakládá vážné právní následky. Povinná účast tak funguje spíše jako symbolická připomínka, že účast na volbách je základním občanským závazkem.
Ve světě ovšem najdeme příklady zemí, kde je toto pravidlo daleko tvrdší. V Brazílii, Austrálii či Argentině mohou být za neúčast při volbách ukládány sankce, od pokut až po omezení přístupu k některým státním službám. V Evropě se tato praxe postupně vytrácí. Rakousko, Španělsko, Nizozemsko či Portugalsko povinnou účast v minulosti měly, ale dnes už je zrušena.
Korespondenčně nebo elektronicky
Korespondenční hlasování se postupně stává standardem v Evropě. V Německu nebo Polsku využívají této možnosti miliony lidí, ve Velké Británii je běžná i pro domácí voliče. V jiných částech světa je ale korespondenční volba spíše výjimkou a často se vztahuje jen na občany žijící v zahraničí.
Některé státy podmiňují možnost hlasovat poštou konkrétními důvody, například neschopností osobně dorazit do volební místnosti. Takto postupuje Indie, Maďarsko, Španělsko, Irsko, Austrálie, Jižní Afrika nebo Pákistán. Tam se tedy korespondenční hlasování chápe jako nouzová alternativa, nikoli plnohodnotná volba pro každého.
Volby jsou ale zasaženy i technologickou revolucí. Elektronické hlasování – tedy možnost odevzdat hlas přes internet – je stále velmi výjimečné. Nejznámější je model Estonska, kde lze volit online už od roku 2005. Tamní digitalizace státní správy umožnila, že dnes až třetina hlasů přichází právě touto cestou.
Vedle Estonska existují i jiné příklady. Elektronické volby jsou povolené například v Belgii, Bulharsku či v některých státech USA. Ve Francii mohou občané volit elektronicky při hlasování ze zahraničí. Kritici tohoto modelu však upozorňují na rizika hackerských útoků, manipulace výsledků nebo zpochybnění důvěryhodnosti procesu. Proto většina zemí k plošnému zavedení e-volby stále váhá.
Kde (ne)mohou volit vězni?
Volební právo vězňů patří k nejspornějším otázkám moderní demokracie. Přístup jednotlivých zemí se zásadně liší. Někde je volební lístek považován za nezcizitelné právo, jinde za privilegium, které lze při závažném zločinu odebrat. Evropský soud pro lidská práva (ECHR) přitom v několika případech jasně konstatoval, že plošné zákazy jsou v rozporu s demokratickými standardy. Napsala o tom BBC.
Spojené království dlouhodobě patří k zemím, které vězňům hlasovací právo upírají. Británie byla za to opakovaně kritizována ECHR, ale reagovala jen minimálními úpravami. Podobně postupovalo i Rakousko, kde zákaz zasahoval dokonce i do doby po propuštění – odsouzený nesměl volit dalších šest měsíců. Po zásahu soudu však musela Vídeň zákon změnit.
Úplné zákazy platí i mimo EU. V Rusku nemají vězni volební právo vůbec. V Arménii, Estonsku, Bulharsku, Gruzii, Maďarsku a Lichtenštejnsku existují plošné nebo silně restriktivní zákazy, i když v některých zemích, například v Maďarsku, se objevují politické tlaky k jejich zmírnění.
Na opačném konci spektra stojí státy, kde všichni vězni volit mohou. Nejliberálnější přístup mají paradoxně často země bývalého východního bloku. V Albánii nebo Bosně a Hercegovině je volební právo vězňů nesporné, výjimkou jsou pouze zločiny spojené s válečnými událostmi.
Stejně široké právo mají i vězni v Chorvatsku, Česku, Dánsku, Finsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Makedonii, Černé Hoře, Srbsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku či na Ukrajině. V těchto zemích platí přesvědčení, že výkon trestu nemá být důvodem k odebrání základního občanského práva.
Zvláštní kategorií jsou USA, které patří k nejrestriktivnějším demokraciím světa. Ve většině států vězni hlasovat nemohou. Jen Vermont a Maine umožňují vězňům účast na volbách. Navíc v mnoha státech zůstává zákaz i po propuštění – někde trvale, jinde s možností složité obnovy práv. Odhaduje se, že tímto způsobem je z voleb dlouhodobě vyloučeno několik milionů Američanů, přičemž disproporčně zasahuje zejména černošskou populaci.
Česko patří k liberálnějším zemím. Vězni volit mohou, pokud nebyli soudem zbaveni svéprávnosti nebo přímo volebního práva. V praxi se ve věznicích zřizují zvláštní volební místnosti, případně se hlasuje prostřednictvím přenosné urny.
V australském letovisku Gold Coast se plánuje výstavba nejvyšší budovy v zemi, která má nést jméno Trump. Projekt s názvem Trump International Hotel & Tower Gold Coast, za nímž stojí australská skupina Altus Property Group, počítá s devadesátijednapatrovým mrakodrapem. Součástí ambiciózního záměru je luxusní šestihvězdičkový hotel s 285 pokoji, nákupní zóna s prestižními značkami, restaurace oceněné michelinskou hvězdou a luxusní rezidenční apartmány postavené podle standardů organizace Trump.
Východoukrajinskou Doněckou oblast halí mrazivá noc a obrněné vozy s redaktory BBC projíždějí surrealistickými tunely z rybářských sítí. Tyto sítě, upevněné na vysokých kůlech, se táhnou kilometry podél cest jako ochrana před útočnými drony. Jsou levnou, ale překvapivě účinnou bariérou; zachytí vrtule bezpilotních letounů dříve, než stačí zasáhnout svůj cíl. Mnoho z nich pochází od skotských rybářů, kteří je darovali k recyklaci – nyní však na frontě pomáhají chránit životy.
Přípravy na historickou misi Artemis II, která má po více než padesáti letech dopravit lidskou posádku k Měsíci, narazily na další vážnou překážku. Inženýři NASA o víkendu odhalili problém s průtokem helia v horní části obří rakety Space Launch System (SLS). Tato komplikace definitivně znemožnila plánovaný start v průběhu března.
Čtyři roky trvající válečný konflikt na Ukrajině si na obou stranách vyžádal enormní množství obětí, ačkoli přesné ověřování čísel zůstává v podmínkách probíhajících bojů velmi obtížné.
Během projevu před vedením Federální bezpečnosti služby (FSB) se ruský prezident Vladimir Putin nečekaně vyhnul hodnocení dosavadního průběhu invaze na Ukrajinu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj při příležitosti čtyř let od začátku masivní ruské agrese zveřejnil emotivní poselství, ve kterém adresoval výzvu Donaldu Trumpovi k návštěvě Kyjeva. Zelenskyj v projevu deklaroval, že Vladimiru Putinovi se nepodařilo naplnit jeho válečné záměry ani zlomit odpor obyvatel. Zdůraznil také, že Ukrajina v budoucím mírovém procesu nehodlá obětovat zájmy svých občanů a bude usilovat o dosažení spravedlivých podmínek.
Evropa čelí nové zdravotní hrozbě v podobě tropického onemocnění chikungunya, které se díky klimatickým změnám začíná šířit i v mírném podnebném pásu. Nové vědecké poznatky potvrzují, že podmínky pro přenos tohoto viru nyní splňuje 29 evropských států. Zatímco v jižních oblastech, jako je Španělsko nebo Řecko, hrozí nákaza více než polovinu roku, riziko se posouvá stále dál na sever. V jihovýchodní Anglii jsou již nyní vhodné podmínky po dobu dvou měsíců v roce, přičemž v Belgii či Německu je to až pět měsíců.
Mezi Chorvatskem a maďarskou vládou Viktora Orbána se rozhořel ostrý spor o tranzit ropy, do kterého se postupně zapojilo i Slovensko. Konflikt eskaloval poté, co maďarský kabinet apeloval na Záhřeb, aby umožnil přepravu ruské ropy přes chorvatské území. Maďarsko se přitom paradoxně odvolává na unijní pravidla, ačkoliv se stejnou instituci, tedy Evropskou unii, dlouhodobě snaží marginalizovat v situacích, kdy mu to nevyhovuje. Populární chorvatský server index.hr v této souvislosti označil Orbána a Roberta Fica za „klasický příklad Putinových užitečných idiotů v samém srdci Evropy.“
Francouzský prezident Emmanuel Macron se během svého vystoupení vyjádřil velmi skepticky k možnosti brzkého nastolení míru. Podle jeho slov neexistuje na ruské straně žádná skutečná vůle k ukončení konfliktu. Macron zdůraznil, že za této situace je nezbytné i nadále stupňovat podporu Ukrajině a zajistit, aby země měla prostředky k obraně.
Americká vláda dluží na náhradách přibližně 134 miliard dolarů, které vybrala na základě plošných cel prezidenta Donalda Trumpa. Tato cla byla minulý týden Nejvyšším soudem prohlášena za nezákonná, což otevřelo cestu k teoretickému vracení peněz. Pro běžné spotřebitele, kteří dopady těchto cel pocítili skrze vyšší ceny v obchodech, je však vyhlídka na získání jakékoliv finanční kompenzace prakticky nulová.
Při příležitosti čtyř let od začátku masivní invaze mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov potvrdil, že Rusko hodlá ve svých vojenských operacích na Ukrajině vytrvat. Situaci popsal jako rozsáhlý střet se západními mocnostmi, které se podle jeho slov snaží ruský stát zlikvidovat. Peskov nicméně zdůraznil, že tento vnější tlak měl opačný účinek a přispěl k bezprecedentnímu sjednocení ruských občanů.
V rozhovoru pro stanici BBC ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj varoval, že ruská agrese již přerostla v globální konflikt a Vladimir Putin fakticky rozpoutal třetí světovou válku. Podle něj Putin neusiluje pouze o podmanění Ukrajiny, ale o násilnou změnu světových hodnot a demokratických principů. Zelenskyj je přesvědčen, že jedinou funkční strategií proti Kremlu je kombinace neústupného vojenského odporu a drtivého ekonomického tlaku, který by Rusko přiměl k ukončení bojů.