Snaha Donalda Trumpa o získání Grónska, která se kdysi zdála být jen výstředním nápadem, se v roce 2026 stala ústředním bodem americké zahraniční politiky a vyvolala jednu z největších diplomatických krizí posledních let. Kořeny této posedlosti sahají do začátku roku 2018, kdy Trump v Situation Room obdržel zpravodajský brífink o rostoucí aktivitě ruských ponorek a čínských plavidel v Arktidě. Právě tehdy se zrodila jeho myšlenka, že USA potřebují v severním Atlantiku trvalejší a silnější základnu.
Další impuls přišel v květnu téhož roku od Ronalda Laudera, dědice kosmetického impéria a Trumpova dlouholetého přítele. Lauder tehdy prezidentovi naznačil, že Dánsko prochází ekonomickými potížemi a USA by mohly této situace využít k přímému odkoupení ostrova. Ačkoli se tehdy kritici smáli, Trump to myslel vážně. Navazoval tím na historické snahy svých předchůdců, jako byl Harry Truman, který v roce 1949 nabízel za Grónsko 100 milionů dolarů ve zlatě.
V Trumpových očích byla současná situace v Grónsku známkou americké slabosti. Štvalo ho, že USA po skončení studené války omezily svou přítomnost na ostrově, zatímco Dánsko si nad ním udrželo politickou kontrolu. Když se dozvěděl o historii základny Thule (dnes Pituffik), kterou USA vybudovaly jako klíčový prvek jaderného odstrašování, vnímal její předání pod dánskou správu jako další případ, kdy se Spojené státy vzdaly majetku ve prospěch evropských spojenců.
Po svém znovuzvolení v roce 2024 učinil Trump z ovládnutí Grónska prioritu svého druhého funkčního období. Podle jeho blízkých spolupracovníků, jako je Keith Kellogg, v prvním období k realizaci nedošlo jen kvůli domácím rozptýlením, ale nyní už nic nestojí v cestě. Trump začal rámovat kontrolu nad ostrovem jako bezpečnostní imperativ v éře arktického soupeření a varoval před militarizací regionu ze strany Ruska a Číny.
Začátek roku 2025 přinesl dramatickou eskalaci. V lednu vyslal Trump do Nuuku improvizovanou delegaci ve složení Donald Trump ml., Charlie Kirk a Sergio Gor. Letěli tam uprostřed noci strojem Trump Force One, aby vyslali jasný signál o prezidentových úmyslech. Přestože se nesetkali s žádnými oficiálními představiteli, fotografie z větrného náměstí v Nuuku, kterou Trump sdílel na Truth Social s komentářem, že „lidé v Grónsku jsou MAGA“, vyvolala v Kodani i v Bruselu zděšení.
V březnu 2025 následovala historicky první návštěva úřadujícího amerického viceprezidenta J. D. Vance v Grónsku. Přestože ho tamní vláda nepozvala a proti jeho návštěvě se plánovaly protesty, Vance navštívil základnu Pituffik. Ve svém projevu k vojákům ostře kritizoval Dánsko za to, že nedokáže zajistit bezpečnost ostrova, a prohlásil, že USA nenechají Arktidu napospas Rusku a Číně.
Dánsko a jeho spojenci reagovali na americký nátlak nevídanou vojenskou demonstrací. Pod hlavičkou operace „Arctic Endurance“ vyslaly Francie, Německo, Norsko a další země do Grónska své jednotky. Cílem bylo jasně ukázat, že suverenita Grónska je nedotknutelná. Tento krok však Trumpa pouze vyprovokoval k výhrůžkám zavedením vysokých cel na dovoz z Dánska a dalších evropských zemí, které se do cvičení zapojily.
Krize vyvrcholila v lednu 2026, kdy Trump nevyloučil použití vojenské síly k anektování ostrova a pohrozil Evropě obchodní válkou. Napětí mezi USA a NATO dosáhlo bodu zlomu. Kanadský premiér Mark Carney na ekonomickém fóru v Davosu hovořil o „rozvratu světového řádu“. Svět se obával, že Trump skutečně hodlá překreslit mapu vlivu v západní polokouli bez ohledu na historické vazby.
Dne 21. ledna 2026 však došlo k nečekanému obratu. Po jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Davosu Trump oznámil, že dosáhli „rámcové dohody“. Prezident upustil od hrozeb silou i cly a prohlásil, že dosáhl všeho, co chtěl. Ačkoli dánské zdroje popírají, že by dohoda zahrnovala změnu suverenity, mluví se o výrazném posílení amerických bezpečnostních práv a přístupu k nerostnému bohatství.
Trumpova posedlost Grónskem je okýnkem do logiky jeho zahraniční politiky. Je odhodlán přetvořit svět podle svých představ a dokončit to, co ostatní jen zvažovali. Pro jeho stoupence, jako je Steve Bannon, je Grónsko symbolem naprosté kontroly. Pro zbytek světa zůstává připomínkou toho, jak daleko je prezident ochoten zajít v prosazování své osobní moci.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor.
Válka dronů dorazila už i na území Spojených států a nedávné události na základně Barksdale v Louisianě odhalily kritické trhliny v národní obraně. Zatímco pozornost světa se upírá k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě, nad strategicky významnou základnou se mezi 9. a 15. březnem opakovaně pohybovaly roje neidentifikovaných bezpilotních letounů. Armáda ani ministerstvo vnitra přitom nedokázaly na tyto narušitele nijak efektivně reagovat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v pondělí oznámil, že hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem o aktuálním vývoji konfliktu s Íránem. Podle Netanjahua vidí šéf Bílého domu reálnou příležitost k uzavření dohody, která by mohla ukončit válečný stav. Trump se domnívá, že je možné využít rozsáhlých vojenských úspěchů, kterých dosáhly izraelské obranné síly (IDF) i americká armáda, k prosazení strategických cílů u jednacího stolu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy vedou intenzivní rozhovory s „vysoce postavenou osobou“ v rámci íránského režimu. Cílem těchto vyjednávání je ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Trump zdůraznil, že obě strany mají velký zájem na dosažení dohody a že diskuse již pokročily k několika zásadním bodům shody.
Země v roce 2025 dosáhla rekordních úrovní zachyceného tepla a OSN v pondělí varovala, že následky tohoto oteplování budou přetrvávat po tisíce let. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své výroční zprávě potvrdila, že všech jedenáct nejteplejších let v historii měření nastalo v období mezi roky 2015 a 2025. Loňský rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let s průměrnou teplotou o 1,43 stupně Celsia vyšší, než byl průměr v letech 1850 až 1900.
Marine Le Penová, lídryně francouzské krajní pravice, otevřeně podpořila maďarského premiéra Viktora Orbána v jeho rozhodnutí zablokovat unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Během své návštěvy Budapešti, kde se v pondělí účastnila setkání vlasteneckých a pravicových lídrů, označila tento krok za „dobré rozhodnutí“. Podle ní by Francie neměla čekat na ostatní země, aby začaly jednat rozumně a chránit vlastní zájmy.
Izraelský protiraketový systém Železná kopule (Iron Dome) a jeho další vyspělé vrstvy čelí nové, mimořádně nebezpečné výzvě. Írán začal masivně využívat balistické rakety s kazetovou municí, které dokážou obcházet dosud neprostupnou obranu. Tato taktika, využívající pokročilé střely typu Chorramšahr, vystavuje izraelská města útokům desítek malých náloží, které se rozptýlí v ovzduší a promění noc v déšť zářících smrtících bodů.
Válka v Íránu, která naplno vypukla na konci února, se ukázala být nečekaným strategickým dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco americké a izraelské síly systematicky likvidují íránské námořnictvo, letectvo a kapacity obranného průmyslu, Kreml těží z globálního chaosu, který tato kampaň vyvolala. Pro Rusko, jehož ekonomika i diplomacie jsou pod tlakem kvůli invazi na Ukrajinu, představuje tento konflikt vítané rozptýlení pozornosti světa.
Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Prezident USA Donald Trump nečekaně pozastavil plány na bombardování íránských elektráren a energetických uzlů. Útoky, které měly začít po vypršení původního ultimáta, odložil o pět dní s vysvětlením, že probíhající diplomatické rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem jsou překvapivě slibné. Na své sociální síti Truth Social tyto schůzky označil za velmi produktivní a naznačil, že by mohly vést k úplnému ukončení válečného stavu na Blízkém východě.
Svět s napětím sleduje hodiny, které odtikávají poslední čas z ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal Íránu jasný termín: buď bezpodmínečně otevře Hormuzský průliv, nebo bude čelit totálnímu zničení své energetické sítě. Lhůta vyprší v pondělí 23. března ve 23:44 GMT (v úterý v 0:44 našeho času), což v Teheránu odpovídá brzkým ranním hodinám následujícího dne.
Teherán přitvrzuje svou rétoriku a varuje, že jakýkoli útok na jeho pobřeží nebo ostrovy povede k úplnému zablokování Perského zálivu. Íránská rada obrany prostřednictvím agentury Fars oznámila, že je připravena zaminovat všechny přístupové cesty a komunikační linie v oblasti. Podle prohlášení by k tomu byly využity různé typy námořních min, včetně těch plovoucích, které lze vypouštět přímo z pobřeží.