Austrálie a Turecko se dostaly do patové situace ohledně hostování nadcházející klimatické konference COP31 a ani jedna strana zatím nehodlá ustoupit. Tato záležitost musí být vyřešena do konce příštího týdne, kdy končí současný summit v Belému. Pokud by k dohodě nedošlo, role hostitele by automaticky připadla německému Bonnu, kde sídlí Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.
Brazilský hostitel COP30 by uvítal dřívější řešení sporu, protože neustálé zákulisní diskuse o příštím předsednictví brzy přehluší hlavní jednání. Austrálie přišla už v roce 2022 s ambiciózním návrhem, že by COP31 pořádala společně s tichomořskými ostrovními státy. Tím by se do centra pozornosti dostaly oceány a problematika stoupající hladiny moře, která je pro tichomořské ostrovany největší hrozbou.
Po summitu zaměřeném na deštné pralesy v Brazílii by tak COP31 nabídla světu možnost vidět na vlastní oči dopady klimatické změny. Pro Austrálii by to byl významný krok v domácí i zahraniční politice. Shiva Gounden z Greenpeace Australia Pacific uvedl, že konání summitu blízko domova by mohlo „vytvořit prostor pro největší ambice“, neboť Tichomoří je v prosazování klimatické akce dlouhodobě lídrem.
Společná nabídka s Tichomořím měla také silný geopolitický rozměr. Austrálie by ukázala jednotný postoj v regionu, kde roste vliv Číny, a posílila by tak svou pozici. Přestože australský návrh byl zpočátku považován za jistou věc, nyní to vypadá, že slábne, nebo dokonce selhává. Diplomatické zdroje sice dlouho předpovídaly australské vítězství, ale situace se změnila.
V kuloárech se již objevují různé možnosti řešení, včetně rozdělení hostitelských práv s Ankarou, což by byl kompromis. Gavan McFadzean z Australian Conservation Foundation, který je v Belému, přiznal, že na začátku procesu panovala „značná samolibost“ a předpoklad, že společná nabídka Austrálie a Tichomoří hladce projde.
Turecko však trvá na svém přání hostit COP31, ačkoli jeho prezident Erdogan se stejně jako australský premiér Anthony Albanese neúčastnil klíčového setkání lídrů minulý týden. To je vnímáno jako slabý signál o skutečném odhodlání Austrálie. Prezident Palau, Surangel Whipps Jr., vyzval Albaneseho, aby svou přítomností na summitu „dotlačil Turecko přes čáru“.
Hostování COP bylo volebním slibem premiéra Albaneseho, ale v Austrálii se tento krok netěší všeobecné popularitě. Kritici poukazují na vysoké náklady, které by mohly dosáhnout až 1 miliardy australských dolarů. Zastánci naopak hovoří o přínosu v podobě investic a turismu pro Adelaide, kde by se summit konal. Pro Austrálii je v sázce i značná reputace.
V posledních letech čelily klimatické konference OSN kritice kvůli hostitelům s problematickým vztahem ke klimatu, jako bylo Ázerbájdžán a Dubaj. Panoval názor, že Austrálie, vnímaná jako jeden z „hodných hráčů“ odhodlaných k multilaterální akci, by mohla „značku COP vylepšit“. Toto vnímání má však zásadní trhlinu.
Austrálie je totiž největším světovým exportérem uhlí a jedním z největších exportérů zemního plynu, s nejvyššími emisemi na hlavu globálně. I když se Albaneseho vláda zavázala k silným klimatickým cílům, nedávno také schválila prodloužení projektu North West Shelf, jednoho z největších australských plynových projektů. Země se snaží o přechod na obnovitelné zdroje, ale její věrnost a bohatství stále leží ve vývozu fosilních paliv.
Ministr pro změnu klimatu a energetiku, Chris Bowen, je sice velkým zastáncem australské snahy o hostování. Nicméně z různých zdrojů pronikají informace, že premiér Albanese a ministryně zahraničí Penny Wong jsou ohledně této vyhlídky méně nadšení. Je možné, že by někteří členové vlády nebyli příliš zklamaní, pokud by nabídka nakonec nevyšla.
Velká Británie by mohla čelit nedostatku léků již během několika týdnů, pokud bude pokračovat válečný konflikt s Íránem. Odborníci varují, že narušení dodavatelských řetězců může zasáhnout vše od běžných léků na bolest až po náročnou léčbu rakoviny. Vedle horší dostupnosti hrozí také citelné zdražování medikamentů.
Světová meteorologická organizace (WMO) vydala nejnovější varovnou zprávu, která vykresluje stav naší planety v temných barvách. Podle odborníků se klimatický systém Země ocitl v největší nerovnováze, jakou kdy historie zaznamenala. Planeta v současnosti pohlcuje mnohem větší množství tepelné energie, než kolik je schopna vyzařovat zpět do vesmíru, což vytváří nebezpečný přebytek tepla.
Geopolitické napětí v karibské oblasti dosahuje nového vrcholu. Ruský ropný tanker Anatolij Kolodkin se blíží ke břehům Kuby, což analytici vnímají jako přímý test odhodlání administrativy Donalda Trumpa udržet námořní blokádu ostrova. Moskva ve středu oficiálně potvrdila, že zásilka paliva je deklarována jako humanitární pomoc, která má zmírnit následky energetického kolapsu sužujícího Havanu.
Podle nejnovějších informací zpravodajských služeb, které zveřejnila agentura Reuters, se Spojeným státům a jejich spojencům podařilo během prvního měsíce války zlikvidovat pouze přibližně třetinu íránského arzenálu raket a bezpilotních letounů. Tato zjištění jsou v přímém rozporu s nedávnými prohlášeními prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že teheránské zásoby byly z velké části vymazány a zemi zbývá jen „velmi málo raket“.
Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Otázka, zda mají Spojené státy připravený plán pro „den poté“ v Íránu, se stává naprosto klíčovou. Historie západních intervencí na Blízkém východě totiž ukazuje, že samotné vojenské vítězství je málokdy problémem; skutečná katastrofa podle expertů obvykle přichází až s neschopností spravovat zemi po pádu starého režimu. Příklad Iráku z roku 2003, kde rozpuštění armády a státní správy vedlo k chaosu a vzestupu terorismu, slouží jako mrazivé varování.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio během pátečního setkání šéfů diplomacií zemí G7 ve Francii poodhalil odhadovaný časový rámec probíhajícího konfliktu s Íránem. Podle zdrojů blízkých jednání Rubio svým spojencům sdělil, že válka bude trvat ještě další dva až čtyři týdny. Toto vyjádření je významné zejména proto, že poprvé posouvá hranici ukončení bojů za původní šestitýdenní horizont, o kterém dříve mluvil prezident Donald Trump.
Globální energetická krize, kterou vyvolal ozbrojený konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, začíná tvrdě dopadat na ukrajinské válečné úsilí. Prudké zvýšení cen pohonných hmot vytváří nový tlak na Kyjev, který se potýká s omezenými zásobami paliva pro svá bojová vozidla. Nedostatek pociťují vojáci přímo v terénu, kde jsou nuceni s naftou a benzínem šetřit.
Papež Lev v sobotu uskuteční svou historicky první evropskou cestu od loňského zvolení do čela katolické církve. Jeho cílem se stalo Monako, stát proslulý spíše kasiny a luxusními jachtami než náboženským zápalem. Rozhodnutí navštívit právě tuto bohatou enklávu vyvolalo mezi vatikánskými pozorovateli údiv, neboť k poslední papežské návštěvě v knížectví došlo před neuvěřitelnými 488 lety, kdy sem v roce 1538 zavítal Pavel III.
Dnešní noc přinese nepopulární hodinový posun ručiček na našich hodinkách, což značí návrat letního času. Přesně ve dvě hodiny ráno se čas poskočí na třetí, což pro mnohé znamená citelný úbytek spánku. Tato změna bude nepříjemná především pro ty, kteří se v neděli chystají na časnou ranní směnu.
Íránský režim vykazuje nečekanou odolnost i po měsíci intenzivních náletů ze strany Spojených států a Izraele. Podle nejnovějších dat nezávislých analytiků se islámské republice podařilo zorganizovat více než 850 veřejných demonstrací na podporu vlády. Souběžně s tím probíhají tvrdé zásahy proti jakýmkoliv náznakům nepokojů, které vedly k zatčení nejméně 1 400 osob.
Izraelská armáda poprvé od začátku současného konfliktu oficiálně potvrdila raketový útok vedený přímo z území Jemenu. K incidentu došlo v sobotu ráno poté, co jemenští Hútíové, kteří jsou spojenci Íránu, pohrozili přímým zapojením do probíhajících bojů.