Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Evropa se v současnosti potýká s něčím, co odborníci nazývají „syndromem kopírování směrem dolů“. Tento psychologický termín popisuje stav, kdy se EU cítí neoprávněně morálně nadřazená jen proto, že ji srovnáváme s dravou a často protiprávní diplomacií Trumpovy administrativy. Nastavení takto nízké laťky však brání Unii v kritickém zkoumání vlastních postupů a definování toho, za čím vlastně stojí, nikoliv jen proti čemu se vymezuje.
Druhá Trumpova administrativa sice donutila evropské vlády brát vážně snižování vojenské závislosti na USA, ale pouhá kritika Washingtonu netvoří ucelenou vizi. Debaty se příliš zúžily na proces „odpojování se“, což vytváří falešný pocit komfortu. Reagovat na Trumpovy excesy je totiž mnohem snazší než definovat koherentní geopolitickou vizi v radikálně se měnícím světovém řádu.
Současná snaha o autonomii je navíc zatížena rozporuplným přístupem, který lze nazvat „neliberálním liberalismem“. EU se zdá být v úzkých: neví, zda usiluje o nezávislost proto, aby zachovala starý liberální řád, nebo proto, aby se od něj posunula dál. Tento zmatek vede k tomu, že Evropa v praxi ustupuje od norem, které u USA tak hlasitě kritizuje.
V honbě za nezávislostí se Brusel paradoxně začíná podobat mocnostem, kterým se snaží vzdorovat. EU uzavírá partnerství s autoritářskými režimy v Perském zálivu či v Asii pod záminkou obrany liberálních hodnot. Přijímá prvky „tvrdé síly“, aby omezila tvrdou sílu jiných, a zavádí ochranářské obchodní preference ve jménu obrany volného trhu. Tím se nebezpečně stírá rozdíl mezi ochranou vlastních zájmů a ochranou progresivních hodnot.
Tento vnitřní rozpor je nejvíce patrný právě na přístupu k válce v Íránu. Evropské vlády sice správně brání mezinárodní právo proti vojenské intervenci, ale selhávají v hledání cesty mezi nelegálním útokem a nečinným přihlížením represivním režimům. Pouhé morální sebeuspokojení ze stoje stranou nepomáhá občanům v Íránu nebo Venezuele, kteří trpí pod útlakem.
Skutečně liberální evropská autonomie by měla znamenat mnohem aktivnější zapojení do demokratických změn, i když se blok distancuje od amerických vojenských akcí. Existuje riziko, že převládající zaměření na obranu a vojenství odčerpá energii z jiných forem vlivu, které jsou pro Evropu jako „alternativní mocnost“ klíčové. Pokud se EU uchýlí k čisté ultra-realpolitice, nemůže své kroky věrohodně vydávat za obranu míru a demokracie.
Evropa tedy stojí na křižovatce. Musí se rozhodnout, zda bude její autonomie měřena schopností hrát stejně tvrdou mocenskou hru jako ostatní, nebo zda dokáže nabídnout koncepčně odlišný model moci. Bez tohoto vyjasnění zůstává evropská nezávislost jen lodí, která vyplula na moře, ale nemá určený žádný cílový přístav.
Krize v Íránu tak slouží jako drsné zrcadlo. Vyžaduje od EU nejen pevnost vůči Trumpovi, ale především hlubokou sebereflexi. Pokud má být evropský hlas v globálních záležitostech skutečně nezávislý, musí se vymanit z pasti srovnávání se s horšími a začít budovat vlastní, hodnotově konzistentní strategii.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.
Administrativa Donalda Trumpa oznámila úspěšné zajištění a odvoz zásob vysoce obohaceného uranu, ovšem nikoliv z Íránu, jak se původně očekávalo, nýbrž z Venezuely. Americké ministerstvo energetiky v pátek uvedlo, že díky „rozhodnému vedení prezidenta Trumpa“ bylo z výzkumného reaktoru nedaleko Caracasu odstraněno 13,5 kilogramu této nebezpečné látky.
Evakuace výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě se rozšířila nebezpečná nákaza hantavirem, čelí dramatickému závodu s časem. Úřady na Kanárských ostrovech v pátek varovaly, že celá operace musí proběhnout během extrémně krátkého okna v neděli dopoledne. Pokud se nepodaří cestující evakuovat do 24 hodin od připlutí plavidla k Tenerife, hrozí kvůli zhoršujícímu se počasí průtahy v řádu dnů až týdnů.
Britská politická scéna prochází zásadním posunem, který zcela překresluje mapu moci ve Spojeném království. Podle aktuálních prognóz stanice BBC i výsledků z jednotlivých regionů utrpěla Labouristická strana ve volbách do místních samospráv drtivou porážku, zatímco nacionalistické síly ve Walesu a Skotsku, spolu s hnutím Reform UK v Anglii, slaví historické úspěchy.
Světová zdravotnická organizace (WHO) a národní zdravotní úřady pozorně sledují výskyt hantaviru na výletní lodi MV Hondius, která před měsícem vyplula z Argentiny. Situace si dosud vyžádala tři oběti a čtyři další osoby musely být ze lodi evakuovány k hospitalizaci. Navzdory tragickým úmrtím však odborníci uklidňují veřejnost, že riziko plošného šíření zůstává velmi nízké.
Zatímco domácnosti po celém světě pociťují drtivé dopady konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem, skupina nadnárodních korporací hlásí rekordní zisky. Nejistota na trzích a efektivní uzavření Hormuzského průlivu sice zvyšují životní náklady běžných rodin, pro určité sektory však válečný stav představuje nevídanou obchodní příležitost.
Zatímco na Ukrajině zuří válka, jedna z nejdůležitějších bitev o národní identitu a budoucí vliv se odehrává v mrazivé pustině Antarktidy. Výzkumná stanice Vernadskyj, zářící svou mátově zelenou barvou na pozadí ledovců, se stala nepravděpodobným pilířem ukrajinské státnosti. Tým čtrnácti vědců zde udržuje ukrajinskou vlajku navzdory tisícům kilometrů, které je dělí od domova pod palbou.
Snaha prezidenta Donalda Trumpa o zavedení plošných desetiprocentních cel narazila u federálního soudu. Senát amerického soudu pro mezinárodní obchod ve čtvrtek rozhodl, že tato cla jsou nezákonná, což představuje již druhý zásadní úder pro prezidentovu stěžejní hospodářskou politiku v tomto roce.
Světové zdravotnické úřady zahájily rozsáhlou operaci s cílem vypátrat desítky cestujících, kteří opustili výletní loď MV Hondius ještě předtím, než byla potvrzena smrtící nákaza hantavirem. Ukázalo se, že 24. dubna, po prvním úmrtí na palubě, vystoupilo na britském území Svatá Helena nejméně 29 pasažérů dvanácti různých národností. V té době však byly zdravotní komplikace mylně připisovány přirozeným příčinám.
Americký prezident Donald Trump čelí rostoucí kritice za to, že se mu v konfliktu s Íránem nedaří dosahovat cílů, které si na začátku války předsevzal. Navzdory čtvrteční přestřelce v Hormuzském průlivu sice prezident nadále mluví o trvajícím příměří a blízké dohodě, analytici pro CNN však upozorňují, že jeho současné požadavky jsou jen zlomkem toho, co prosazoval před dvěma měsíci. Trumpova snaha o rychlé ukončení bojů je podle odborníků motivována především propadem jeho volebních preferencí na historická minima.
Prezident Donald Trump se v pátém měsíci roku 2026 nachází v pozici historicky nejméně populární hlavy státu, a to i ve srovnání s krizovými momenty svého prvního funkčního období. Podle aktuálního průměru průzkumů CNN (Poll of Polls) klesla jeho podpora na pouhých 35 %. Tímto výsledkem se Trump dostává do nelichotivé společnosti George W. Bushe, který byl dosud jediným prezidentem od dob Jimmyho Cartera, jenž se dlouhodobě pohyboval v takto nízkých číslech.
Poslední hodiny zbývají do druhého z dvojice květnových prodloužených víkendů. Zítra někde maximální teploty jen sotva překročí 10 stupňů, ale dobrou zprávou je, že se očekává postupné oteplování. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).