Jedno z nejslavnějších měst světa si vyslechlo zdrcující verdikt: Brzy skončí celé pod vodou

Město je téměř kompletně obklopeno mokřady, které dříve fungovaly jako přirozený nárazník proti hurikánům a přívalovým vlnám. Tyto plochy však rychle mizí kvůli vysušování půdy pro novou výstavbu, hloubení kanálů pro ropný a plynárenský průmysl a budování říčních hrází, které zadržují sedimenty. Od třicátých let minulého století tak Louisiana přišla o zhruba pět tisíc kilometrů čtverečních mokřadů.

Studie publikovaná v časopise Nature Sustainability odhaduje, že pobřežní Louisiana čelí vzestupu mořské hladiny o tři až sedm metrů. Následky budou podle vědců drtivé, protože region může přijít o 75 procent zbývajících mokřadů a samotná linie pobřeží se může posunout až o sto kilometrů do vnitrozemí. Autoři zprávy konstatují, že oblast již překročila bod, ze kterého není návratu, a Mexický záliv by mohl New Orleans zcela obklopit ještě před koncem tohoto století.

Vzestup hladiny oceánů ohrožuje pobřežní města po celém světě, včetně New Yorku, Londýna, Bangkoku či Šanghaje. Podle Benjamina Strausse, šéfa klimatického výzkumného institutu Climate Central, je hlavní otázkou pouze to, jak rychle tyto scénáře nastanou a jaký budou mít průběh. Vědci při mapování budoucnosti Louisiany zkoumali i historii a objevili starověké pobřeží ležící padesát kilometrů severně od New Orleans z doby před 125 tisíci lety, kdy byly teploty podobné dnešním, ale oceány byly o tři metry výše.

Profesor geologie Torbjörn Törnqvist z Tulane University potvrzuje, že je velmi pravděpodobné, že hladina moře v budoucnu této výšky opět dosáhne. Lidé přitom pobřežní oblasti Louisiany opouštějí už celá desetiletí. Od ničivého hurikánu Katrina, který v roce 2005 připravil o život téměř 1400 osob, ztratilo New Orleans přibližně čtvrtinu své populace. Tento odchod probíhá ve vlnách, kdy každá větší bouře či záplava vyvolá prudký nárůst počtu odcházejících obyvatel.

Budoucí bouře budou pro město stále hůře snesitelné, přičemž nedávná studie uvádí, že téměř 99 procent obyvatel New Orleans žije ve vysokém riziku záplav. Geografka Wanyun Shao z University of Alabama upozorňuje, že pokud město zasáhne další hurikán podobný Katrině, povodňové škody pocítí téměř každý. Pokud se nepodaří zavést řízený proces relokace, hrozí podle vědců chaotický ústup, který nejvíce zasáhne ty nejchudší vrstvy obyvatelstva.

S poklesem počtu obyvatel se prohloubí stávající sociální nerovnosti, dojde k erozi daňové základny, zhoršení služeb, prudkému nárůstu pojistného a ztrátě hodnoty nemovitostí. Lidé se sice mohou rozhodnout zůstat a investovat peníze do protipovodňových opatření, tím méně prostředků jim však podle Brianny Castro z Yale School of the Environment zbude na případné pozdější stěhování. Otázkou zůstává, zda je rozumné čekat až do momentu, kdy lidé své zdroje zcela vyčerpají a ocitnou se v hluboké krizi.

Příklady úspěšného přesunu měst přitom v historii existují. Švédské město Kiruna za polárním kruhem je postupně pohlcováno dolem na železnou rudu, kvůli jehož rozšiřování začaly praskat a hroutit se budovy. Kiruna se nachází uprostřed plánovaného procesu stěhování, který byl odhlasován v roce 2004 a jehož dokončení se předpokládá v roce 2025. V loňském roce město dokonce přepravilo svůj více než sto let starý kostel do nové lokality na speciálně navrženém podvozku a nové centrum má být hotové příští rok.

Přesun Kiruny se však neobešel bez potíží, obyvatelé se potýkají se zvýšeným nájemným a panují obavy ze ztráty místní kultury a komunity. Brianna Castro je přesto optimistická a věří, že vybudování nového New Orleans na bezpečnějším místě lze provést bez obětování jedinečného ducha města. Jiní odborníci však její optimismus nesdílejí a obávají se, že relokace může městskou komunitu nenávratně roztříštit.

Beverly Wright, zakladatelka Deep South Center for Environmental Justice, jejíž rodina žije v New Orleans po osm generací, upozorňuje, že místní kultura vyrostla z konkrétních sousedství a životních zkušeností. Jako vědkyně sice nepochybuje o existenční hrozbě stoupající hladiny moře, má však velké obavy z toho, jak by přesun probíhal v praxi. Vyjádřila nedůvěru vůči úřadům ohledně ohleduplnosti k černošskému obyvatelstvu s odkazem na vládní reakci po hurikánu Katrina a obává se, že celé generace budou muset začínat od nuly.

Tornqvist zároveň přiznává, že mezi politiky v současné době neexistuje velká vůle začít o plošném stěhování reálně uvažovat. V minulosti sice vznikly snahy získat pro region více času, když byl v srpnu 2023 zahájen rozsáhlý projekt na odklonění sedimentů, který měl posílit mokřady a chránit jižní Louisianu před bouřemi. Tento projekt však v roce 2025 zrušil republikánský guvernér státu Jeff Landry s odkazem na vysoké náklady a škody na rybolovu, což podle autorů zprávy fakticky znamená vzdát se velkých částí pobřeží.

Kancelář guvernéra Landryho na žádost o komentář nereagovala. Törnqvist a Castro nicméně zdůrazňují, že jejich práce nemá být vnímána pouze pesimisticky. Pečlivě naplánované stěhování by naopak mohlo pro New Orleans představovat příležitost stát se lídrem v oblasti udržitelného rozvoje a obnovy pobřeží. Výjimečná zranitelnost pobřeží Mexického zálivu nabízí pohled na to, co v tomto století čeká další pobřežní komunity, protože události, které se zde dějí nyní, v budoucnu postihnou i jiná místa.