Americký expert na Rusko Thomas Graham navrhl jako řešení ukrajinské války strategii „konkurenční koexistence“, namísto politiky „zadržování“. Tento návrh je sice zajímavý, ale podle politologa Alexandra J. Motyla v konečném důsledku neúčinný. Tvrdí, že k tangu jsou potřeba dva, a ruský prezident Vladimir Putin dal jasně najevo, že nemá zájem o pouhý „konkurenční“ vztah se Západem.
Graham definuje politiku zadržování jako principielní podporu práva Ukrajiny usilovat o členství v NATO, bez jakýchkoliv omezení bezpečnostní spolupráce a vojenských kapacit Kyjeva, s výjimkou nešíření jaderných zbraní. Zadržování by také trvalo na územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic z roku 1991. Tato politika by odmítala jakékoliv politické urovnání, které by legitimizovalo ruské zisky od roku 2014.
Ačkoliv je zadržování morálně uspokojivé, Graham poukazuje na jeho problematické aspekty. Odmítnutím jakéhokoliv řešení, které by Rusku umožnilo „zachovat si tvář“ nebo získat bezpečnostní záruky, hrozí politika zadržování prodloužením války. Mohla by rovněž upevnit dynamiku nové studené války, destabilizovat Evropu a uvalit zničující dlouhodobé náklady na Ukrajinu, kterou se snaží chránit.
Grahamova argumentace má svou logiku, ale opírá se o předpoklad, že Rusko je „trvalý rival“, jehož strategické myšlení a domácí systém Západ nemůže změnit. Bohužel, Vladimir Putin a jeho Rusko jsou podle Motyla neoblomnými protivníky, nebo spíše nepřáteli, jejichž geopolitické ambice jsou netolerovatelné. Putin a jeho okolí se považují za nesmiřitelné nepřátele Západu a jejich stát má podle jejich pohledu neomezené hranice.
Strategie konkurenční koexistence, kterou Graham navrhuje jako řešení, by naléhala na Ukrajinu, aby přijala postoj ozbrojené neutrality. To by zajistilo její suverenitu a zároveň by řešilo bezpečnostní obavy Ruska. Taková dohoda je ale pro Putina a jeho režim zcela nepřijatelná.
Opakovaně transparentně sdělili, že Ukrajina musí být demilitarizována, její „neonacistické“ elity zničeny, obyvatelstvo poruštěno a identita vymazána, přičemž její území má být přeměněno na ruskou provincii. Ničemu menšímu než zničení ukrajinského státu a národa se neuspokojí.
Z tohoto důvodu je strategie konkurenční koexistence neprůchodná. Ukrajina by sice mohla mnohé z Grahamových návrhů přijmout, ale hlavním problémem zůstává Putin a jeho Rusko. Pro ně by přijetí jakékoliv podobné dohody znamenalo politickou sebevraždu. Dokud zůstává Putin u moci, musí být on a jeho režim považováni za neoblomné nepřátele s imperialistickými ambicemi, kterými se sami nazývají.
Nejlepší naděje na méně nepřátelské Rusko se tak pravděpodobně skrývá v mocenském boji, který jistě nastane po Putinově pádu. Nelze sice předpovědět, zda zvítězí zastánci tvrdé či umírněné linie, ale je jisté, že jejich pozornost bude zaměřena na Kreml, nikoli na válku.
Také je pravděpodobné, že mnohé z národů Ruské federace využijí probíhající nestability a pokusí se maximálně se distancovat od Moskvy. Motyl uzavírá s tím, že Putinovo odmítnutí „tančit tango konkurenční koexistence“ by mohlo nakonec prokázat, že výchozí předpoklady politiky zadržování byly správné.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor.
Válka dronů dorazila už i na území Spojených států a nedávné události na základně Barksdale v Louisianě odhalily kritické trhliny v národní obraně. Zatímco pozornost světa se upírá k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě, nad strategicky významnou základnou se mezi 9. a 15. březnem opakovaně pohybovaly roje neidentifikovaných bezpilotních letounů. Armáda ani ministerstvo vnitra přitom nedokázaly na tyto narušitele nijak efektivně reagovat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v pondělí oznámil, že hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem o aktuálním vývoji konfliktu s Íránem. Podle Netanjahua vidí šéf Bílého domu reálnou příležitost k uzavření dohody, která by mohla ukončit válečný stav. Trump se domnívá, že je možné využít rozsáhlých vojenských úspěchů, kterých dosáhly izraelské obranné síly (IDF) i americká armáda, k prosazení strategických cílů u jednacího stolu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy vedou intenzivní rozhovory s „vysoce postavenou osobou“ v rámci íránského režimu. Cílem těchto vyjednávání je ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Trump zdůraznil, že obě strany mají velký zájem na dosažení dohody a že diskuse již pokročily k několika zásadním bodům shody.
Země v roce 2025 dosáhla rekordních úrovní zachyceného tepla a OSN v pondělí varovala, že následky tohoto oteplování budou přetrvávat po tisíce let. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své výroční zprávě potvrdila, že všech jedenáct nejteplejších let v historii měření nastalo v období mezi roky 2015 a 2025. Loňský rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let s průměrnou teplotou o 1,43 stupně Celsia vyšší, než byl průměr v letech 1850 až 1900.
Marine Le Penová, lídryně francouzské krajní pravice, otevřeně podpořila maďarského premiéra Viktora Orbána v jeho rozhodnutí zablokovat unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Během své návštěvy Budapešti, kde se v pondělí účastnila setkání vlasteneckých a pravicových lídrů, označila tento krok za „dobré rozhodnutí“. Podle ní by Francie neměla čekat na ostatní země, aby začaly jednat rozumně a chránit vlastní zájmy.
Izraelský protiraketový systém Železná kopule (Iron Dome) a jeho další vyspělé vrstvy čelí nové, mimořádně nebezpečné výzvě. Írán začal masivně využívat balistické rakety s kazetovou municí, které dokážou obcházet dosud neprostupnou obranu. Tato taktika, využívající pokročilé střely typu Chorramšahr, vystavuje izraelská města útokům desítek malých náloží, které se rozptýlí v ovzduší a promění noc v déšť zářících smrtících bodů.
Válka v Íránu, která naplno vypukla na konci února, se ukázala být nečekaným strategickým dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco americké a izraelské síly systematicky likvidují íránské námořnictvo, letectvo a kapacity obranného průmyslu, Kreml těží z globálního chaosu, který tato kampaň vyvolala. Pro Rusko, jehož ekonomika i diplomacie jsou pod tlakem kvůli invazi na Ukrajinu, představuje tento konflikt vítané rozptýlení pozornosti světa.
Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Prezident USA Donald Trump nečekaně pozastavil plány na bombardování íránských elektráren a energetických uzlů. Útoky, které měly začít po vypršení původního ultimáta, odložil o pět dní s vysvětlením, že probíhající diplomatické rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem jsou překvapivě slibné. Na své sociální síti Truth Social tyto schůzky označil za velmi produktivní a naznačil, že by mohly vést k úplnému ukončení válečného stavu na Blízkém východě.
Svět s napětím sleduje hodiny, které odtikávají poslední čas z ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal Íránu jasný termín: buď bezpodmínečně otevře Hormuzský průliv, nebo bude čelit totálnímu zničení své energetické sítě. Lhůta vyprší v pondělí 23. března ve 23:44 GMT (v úterý v 0:44 našeho času), což v Teheránu odpovídá brzkým ranním hodinám následujícího dne.
Teherán přitvrzuje svou rétoriku a varuje, že jakýkoli útok na jeho pobřeží nebo ostrovy povede k úplnému zablokování Perského zálivu. Íránská rada obrany prostřednictvím agentury Fars oznámila, že je připravena zaminovat všechny přístupové cesty a komunikační linie v oblasti. Podle prohlášení by k tomu byly využity různé typy námořních min, včetně těch plovoucích, které lze vypouštět přímo z pobřeží.